Dle poznámek v deníku sepsal Radek Soptík
Téměř zcela pravdivé. Některé nespisovné tvary a pravopisné chyby jsou záměrné. :-)
Děkuji Honzovi za naskenování fotografií a všem za účast.

Po loňském dosažení Aše a celkovém proježdění ČR v minulých letech křížem krážem od severu k jihu a od západu k východu musela nutně přijít na řadu letní cykloakce překračující hranice našeho milého malého státečku. A to směrem kam? A to směrem na východ, tedy na Slovensko.

První předběžné plány jsem smolil již brzy z jara, ale byl jsem náčelníkem Honzou napomenut, že ať su v klidu, neboť on to vše sám připraví. Pak se několik měsíců nedělo nic, až jsem z toho začal být koncem června poněkud nervózní. Aby mě Honzík uklidnil, přijel ke mně jednou takhle odpoledne na návštěvu a čaroval prstem nad mapou kudy tudy jako pojedeme a které kempy bychom mohli poctít noclehem. Musel jsem se při jeho přednášce smát a vytasit se se sešitem, v němž jsem mu ukázal podrobný rozpis, jenž byl v podstatě shodný s tím co říkal. Základní představu o trase tedy máme - je na čase kompletovat družstvo.

Nebudu chodit kolem horké hrachové kaše házené na stěnu a bez okolků, vytáček a zbytečných keců, kterými bych jen oddaloval sdělení účastníků této velkolepé cykloturistické akce Tatra 2001, vám už snad sakra konečně povím kdože našel odvahu strávit týden jízdou po kopcovitých slovenských cestách. Ano, byli to, jmenovitě: já, Honza, Bob a Pavel.

Start byl naplánován na prudce konkrétní datum, sobotu 21.7.2001, neboť jiné termíny byly již obsazeny různými jinými činnostmi. Počasí v týdnu před startem bylo chladné a ošklivé, dost pršelo, ale předpověď slibovala, že startovní sobota má být posledním oblačným dnem, po němž nás čeká ideální polojasno až do dalšího pátku. Co víc jsme si mohli přát? Snad jen, aby to byla pravda.

V pátek jsem si vzal hodinu náhradního volna, abych mohl z práce zmizet o něco dřív a získal tak více času na balení – veškeré úsilí, které jsem včera investoval do přípravy, totiž skončilo tím, že jsem vytáhl cyklokapsy, alumatku a stan z podpostelního úložiště a položil je na zem hned vedle té postele. To mě natolik vysílilo, že jsem zbytek večera už jen ležel na posteli a oddychoval. Ale zpátky do práce ... ehm, tedy zpátky k páteční cestě z práce domů. Jedu si o hodinu dřív z práce na své ESCe a na nebi se houfují tmavé mraky, no fuj, jestli nám zítra bude pršet, říkám si, a najednou kapka, dvě kapky, a pak tam nahoře zatáhli za splachovadlo a pustili zbytek naráz. Prvních 10 sekund jsem uvažoval, kde je nejbližší krytá zastávka, ale po druhých deseti mi bylo jasné, že úkryt nebude potřeba. No fajn, zlitej durchem durch jsem přijel domů – ani nevím proč, ale připadalo mi to hrozně legrační, místo abych byl naštvanej. Možná jsem si ve skrytu duše namlouval, že tímto mě příroda vytrestala deštěm důkladně a že budu mít nějakou dobu pokoj. Jo, tak tomu se říká optimismus, přátelé.

Dle historicky osvědčeného seznamu (viz. Jízda 97) jsem zabalil všechny věci včetně sekyrky, na jejíž vyřazení z důvodu nadbytečnosti jsem pozapomněl. Inu co, těch pár deka ... kolik vlastně taková kempinková sekyrečka asi váží?! Neodolal jsem a zašel ji teď převážit – no to mě podrž, rovných 70dkg – do háje, příště už na to určitě nezapomenu!

Večer mě mamka volá k telefonu – tipuju, že to bude buď Pavel nebo Honza a bude dělat paniku, jak je jeho zvykem. Tak, kdo volá? Je to Honza a dělá paniku, že se mu to počasí vůbec nelíbí a že ... bla bla bla ... Hele, náčelníku, nedělej mi v tom chaos, teď, když už mám pracně zabaleno. Domlouváme se, ať zítra normálně přijed sem k nám na start, a teprve tady se případně všichni společně poradíme o dalším postupu. Ok.

Vyznačení trasy (vedla směrem od západu na východ, tj. doprava).
Start v Prostějově, jednotlivé dny vykresleny různými barvami.
Zpáteční cestu z Košic do Olomouce jsme jeli vlakem a dojezd z Olomouce do Prostějova opět na kolech
(již není zakresleno).

Uvedené naměřené údaje pochází z tachometru "Sigma sport 700".

CYKLOSTRÁNKA