TATRA 2001
7.den, pátek 27.7.
(vlakem z Košic do Olomouce), Olomouc - Prostějov
20.63 km, 23.78 km/h, time 0:52:02, max 48.1 km/h
Vstáváme krátce po 3 hodině a pozvolna se připravujeme na výstup v Olomouci.
Vylodění se uskutečnilo v 3:45 a my jdeme se všema báglama pěšky noční Olomoucí
k Honzovi. Ještě že Bob vynalezl ten skvělý způsob naložení kapes na rameno,
jinak by mi cestou upadly ruce. Ano, 25 minutová procházka s plnýma cyklokapsama,
spacákem a stanem - to je to pravé, abyste si udělali správnou představu,
s čím se chudák vaše kolo muselo tahat celý týden. Jo, a hlavně už příště
neberu tu třičtvrtěkilovou sekyrku! U Honzy v domečku jsme ve 4:20, rozkládáme
si karimatky a po páté hodině ranní uleháme a spíme.
Druhé dnešní vstávání je v 11:07, kdy nás Honza budí a - no to je úžasné -
připravil nám snídani v podobě velkého hrnce hrachové polévky, dokonce i
s miskou plnou osmažených rohlíkových kosteček. Je opravdu šikovný kuchař,
ten náš Honza. Poté se dojídáme rohlíkama s paštikama a opěvujeme Honzovu a
Lídinu moderní technicky vyspělou kuchyň. Honzík nás dále hostí červeným
vínkem, Pavla kafíčkem a mě zeleným čajem. Pavel si potírá hrozivě nabobtnalou
ruku hojivou mastí – kouslo ho včera dajaké rozzuřené hovado. Ale dveřmi ještě
projde. Po 13 hodině jdeme na hlavní nádraží, venku je krásně slunečno, to už
dlouho nepamatujeme. Protože ícéčko má ohlášeno 15 minutové zpoždění, dáváme
si zatím zmrzlinu. Hlas z nádražního ampliónu splnil své výhrůžky a
předpokládaná doba zpoždění se změnila na 35 minut, tak jdeme na kafe. Dávám si
12.kávu v životě a Pavel na toto téma prohlašuje, že není na kávě vůbec
závislý – prý by klidně mohl třeba celý týden vysadit. Ha ha ha, to je dobrej
humor, vždyť chlastá kafe v jednom kuse – i dneska už má druhý šálek.
Náčelník posílá Dundeemu SMSku s dotazem, jak to vypadá se zpožděním
ícéčka. Máme potvrzeno, že zpoždění zůstává 35 minut, pročež se odebíráme
zpátky na nádraží.
Hurá, kola opravdu přijela. Chtěli jsme si je sami vyložit a přebrat hned na
nástupišti, ale paní nám je jakožto mezinárodní přepravu nemůže přímo zde
vydat. Naštěstí už se na nádraží kola nepřeváží naházená na hromadě, což mi
vždy působilo trauma, ale mají na ně celkem šikovný pojízdný “věšák”. Tak
jo, necháme si je povozit, když jinak nedáte. S holýma kolama odjíždíme ve
14:35 z nádraží zase k Honzovi, kde máme uloženy bágly. Po úspěšné
instalaci zátěže se v 15:25 loučíme s Honzou a jedeme jak draci přes Slavonín,
Nedvězí a Olšany. Je znát, že toto je definitivní dojezd, a tak vypouštíme
veškeré rezervy a valíme stabilní rychlostí 33km/h. Jo, pořádnej záhul na konec,
to mám rád! V Držovicích se loučím s Pavlem a Bobem a odpojuju se doleva.
Doma jsem v 16:16 a zrovna akorát stíhám začátek dalšího dílu mého oblíbeného
sci-fi seriálu StarTrek, na němž též nejsem vůbec závislý, jako Pavel na kávě.
;-)
No a to je všechno. Šťastně jsme celý týden přežili a dojeli z Prostějova
přes Valmez, Žilinu, Martin, Ružomberok, Lipt. Mikuláš, Lipt. Hrádok, Štrbské
Pleso, Poprad, Levoču a Spišské Podhradie až do Košic. Napříč dešti, dešti a
dešti. Jo a mám taky dojem, že profil trasy byl asi trochu kopcovitý, ale ne zas
nějak moc. ;-)
Děkuji všem členům družstva za účast.
(a tím skončila doba dešťů ;-))
