TATRA 2001
1.den, sobota 21.7.
Prostějov – Přerov – Bystřice p.Hostýnem – Valašské Meziříčí –
Rožnov p.Radhoštěm
87.80 km, 21.65 km/h, time 4:03:14, max 54.1 km/h
Celou noc nepršelo, ale bylo fest zamračeno. Ráno v 7:03 mám zase telefon, je to
zase Honza a ohlašuje mi že teda právě bude vyjíždět z Olomouce sem ke mně,
tak ať eventuálně v klidu vyčkáme jeho veličenstva. Krátce před osmou se na
startu objevuje Bob, krátce po osmé Honza a posléze i Pavel. Jsme komplet. Obloha je
stále varovně zamračená, zejména směrem na východ, kam máme jet.
Tudíž raději
obsazujeme i s nabáglovanýma kolama verandu, že jako chvíli počkáme na další
vývoj počasí.
Když všichni usedali ke stolu, utrousil náčelník dotaz “Co budeme
pít?”. Nevěděl, že nastala událost, na kterou čekala v mé skrýši láhev
0.7l JULES DOMET NAPOLEON – FINEST FRENCH BRANDY už několik let. Dostal jsem ji
k mým 25. narozeninám a bylo z ní tehdy upito tak 2 deci, pak byla pečlivě
uzavřena a odložena – a právě teď jsem si na ni vzpomněl. Tak jsme si rovnoměrně
nalévali, popíjeli a každou půlhodinu vycházeli před barák vyhlédnout nahoru a
rekognoskovat změny. A ke změnám opravdu docházelo. Vlivem mírného alkoholového
opojení z mňamkového pitíčka se nám stále stejně zatažená obloha počala
postupně zdáti čím dál více uspokojivou a v 10:01 jsme vystartovali.
Vítr nám foukal do zad a nasadili jsme dost ďábelské tempo. Všiml jsem si, že
vesničkou Dub n.Moravou jsme projížděli už v 10:22, tedy počáteční průměrka
byla přes 28km/h. Pokračujeme přes Přerov až do Bystřice p.Hostýnem (12:10), kde na
nás začíná mírně pršet. Stejně tu máme naplánovaný oběd v místním
hostinci. Kola si s laskavým svolením schováváme na dvorek pod přístřešek a
hlídá nám je obrovská doga Neli, která sežere každého, kdo by se na naše
velocipédy jen škaredě podíval. Po obědě se Honza dívá na hodinky a prognózuje,
že v 6 budem v kempu. Troufalý odhad.
Ve 13:21 opouštíme Bystřici p.H. a o něco později začíná nepatrné mžení
přecházet v déšť. Schováváme se v Kunovicích v autobusové
zastávce a trávíme čekání optimistickými hovory o momentální nepříjemné
situaci. Prší stále vydatně. Dívám se na hodinky a prohlašuju: “Už mě to tu
nebaví – náčelníku, ještě že v těch 6 už budeme v kempu.”. Ha ha
ha. Dost suchý humor vzhledem k tomu mokru všude kolem. Když déšť ustal, rychle
frčíme dál přes Valmez a opět kvůli dalšímu dešti zastavujeme v motorestu u
silnice. Blbé je, že není kam schovat kola, takže z venkovní kryté terasy
nelibě pozorujeme, jak na ně chrstá. Pavel si dává kávu, já juice, Bob pivo a Honza
grog. Cítím se strašně trudomyslně a požaduji po Pavlovi a Bobovi, aby mě tohoto
nepříjemného pocitu zbavili – mají dle rozpisu mít “zaháněč trudomyslnosti”.
Honza navrhuje variantu vrátit se do Valmezu, sednout na vlak a prchnout domů.
Z té představy jsem ještě ve větší depresi než předtím. Naštěstí Pavel a
Bob opravdu stále o něčem vtipkují a sami se tomu i smějí, takže z hlediska
průměru tam na terase sedí 4 neutrálně naladění dobrodruzi. Pomalu ale jistě se
blíží podvečer, čímž zdůvodňujeme nemožnost vrátit se domů (nejspíš už
nepojede žádný použitelný vlak). Honza neprotestuje - alkohol z grogu účinkuje
dobře.
V nejbližší dešťové přestávce pokračujeme dál až do Rožnova
p.Radhoštěm. Příjezd ke kempu už je opět doprovázen lijákem. Je šest hodin,
přesně jak věštil Honza – BRAVO náčelníku! Schováváme se pod střechou recepce
kempu a Pavel jede obětavě prozkoumat druhý kemp, jenž se nachází jen o kousek dál.
Po návratu a vyhodnocení, že zůstaneme zde v Campingu Sport, si na recepci
platíme jednu noc, ale s opuštěním krytého prostoru vyčkáváme asi ještě
půl hodiny, až nastane krátkodobý výpadek deště – abychom vůbec mohli postavit
stany. Pavel znárodnil jednu zahálející lavečku, kterou využíváme na opření kol.
Po vybalení věcí potřebných pro nocleh kola zakrýváme velkým igelitem, jenž
v tom dešti a větru neustále hlasitě šustí. To Bob a Honza zakrývají svá
kola nějakou pevnější tichou odrůdou igelitu. Ale co, hlavně že už jsme my i naše
kola ubytovaní a neprší na nás. Pavel mě dojímá svou dobrotou a hostí konzervou
šunkové pěny, chlebem a polovinou čokoládky Mileny, kterou si kvůli mě utrhl od
úst. No jo, já si totiž nevezu lautr žádné jídlo – chtěl jsem nakoupit cestou,
ale k návštěvě žádného obchůdku dnes nedošlo. Dobrotivý je ten Pavel, za to
ho zde ve stanu nechám přespat až do rána. :-)
Usínáme ve 21:30, celou noc prší (a okolní táborníci německé národnosti prý
dělali strašný kravál, ale to tvrdí ostatní – já když spím tak spím a o hluk
se nestarám)...
