TATRA 2001
4.den, úterý 24.7.
kemp Bystrina – jaskyňa Slobody - Liptovský Mikuláš – Liptovský Hrádok -
Vavrišovo
37.37 km, 17.48 km/h, time 2:08:13, max 43.2 km/h
Jak v noci lilo, Honzovi začalo zatékat do stanu či co, a tak prý lapal
čůrky vody do šátku. O tom nám povídal Bob, který si prý napříč hlučné
bouřce pěkně spinkal a najednou ve tmě dostal mokrým hadrem přes držku. Ok,
náčelníku, ale aspoň řekni za co to bylo?! ;-)
Budíček je dnes brzo – už v 7 hodin. Počasí sice oblačné, ale neprší.
Balíme mokré stany a v 8:17 odjíždíme z kempu do blízké vesničky Pavčina
Lehota, kde si kupujeme snídani. Nejdřív jdeme do obchodu já a Honza a abychom
zbytečně nedělali rozruch, hovoříme bezchybnou Slovenčinou (prosíme si rožky a
nátierku). Pak přichází barbar Pavel: “já bych chtěl rohlííík, ale makovej”.
Chudák paní prodavačka zamračeně přemýšlí, co to vlastně ten čehún chce. Ne,
z Pavla prostě Slováka nevychováte, to je marná snaha. Snídani zapíjíme
žlutou grgací sodovkou. Honza vyluzoval tak mohutné “grgy”, až mi bylo líto, že
nemám diktafon. Nasamploval bych to a byl by tady pěkně odkaz na WAV soubor, abyste si
to taky užili. Nabízel mi sice, že mi ten sampl vyrobí dodatečně doma, ale to by
nebylo autentické (a vůbec - kdo ví, jestli jste dost silné povahy ;-)).
K Demänovskej jaskyni Slobody dorážíme v 9:35, nejbližší prohlídka je v
10:00. Potkáváme tam Honzova kamaráda, který je dokonce přímo průvodcem naší
skupiny. Je tady totiž tak moc lidí, že je dav rozdělen na 3 skupiny po 60 lidech.
Prohlídka je moc krásná – musím uznat, že jaskyňa Slobody je asi nejkrásnější
ze všech jeskyní, co jsem kdy navštívil. Pavlovi se líbila zejména spousta jezírek
– do některých z nich chtěl hnedka hépnót (on je vášnivý plavec, pokud to o
něm nevíte). Ke kolům se vracíme v 11:20 a jedeme dolů. Ach jo, zase začíná
pršet, ale není se tu kde schovat, tak prostě za jízdy mokneme. Šíleně mě
rozesmává Pavel – má od včerejška rupnuté to lanko, takže při téhle jízdě
z kopce nemůže nahodit tvrdší převod a šlapat, a tak vynalezl nový jízdní
styl “ala kůň”. Vstává ze sedla a dělá velmi komické trhavé pohyby zepředu
dozadu, aby tím zrychlil pohyb svého koně, ehm - pardon, chci říct bicyklu. No já se
smíchy počůrám. ;-)
V Liptovském Mikuláši se schováváme před deštěm v autobusové
zastávce, kde potkáváme dva cyklisty (přesněji cyklistu a cyklistku) z Čelčic
- to je vesnička kousek od našeho rodného Prostějova – tomu říkám náhodička.
Pak jedeme do centra hledat cyklistický obchod, aby si Pavel koupil nové lanko. Ouvej,
centrum je rozkopané, samá díra a výkop, přes ně vachrlaté dřevěné desky,
bláto, fuj. Cyklosport má otevřeno až od 13 hodin, a tak se zatím díváme po
nějaké hospě jakože na oběd, ale všude jsou jen bary a herny, kde se nevaří,
některé navíc plné ožralců a gamblerů. Chtěl bych pryč odtud. Krátce po 13
hodině provádíme ve spolupráci s prodavačem výměnu lanka a na poště kupujeme
známky. Znovu klopýtáme přes hnusně rozkopané centrum. Nějaký opilý chlap nás
zastavuje a nabádá, abychom se šli podívat na muzeum. Do boha, chcem preč odtialto!
Konečně nasedáme na kola. Kousek dál se nám na přechodu vrhá těsně před kola do
cesty nějaký další ožrala. Prýýýýýč!!! Já už tu nechci být ani minutu. Dokud
neuvidím ceduli konec Liptovského Mikuláša, nebudu mít klid.
O kus dál zkoumáme kemp Borová Sihoť a zvažujeme návrat do Liptovského Jána,
kde se nachází termální koupaliště, o němž Pavel už několik dní mluví ze
spaní. Jeden místní pán nám však prozrazuje, že venkovní bazén je vypuštěný
– takže by připadal v úvahu jen krytý bazén – no to nás zas tak moc
neláká (Pavle mlč! ;-)). Ovšem je dost brzo na ukončení dnešní etapy, tak
pokračujeme přes Liptovský Hrádok směrem na sever do vesničky Vavrišovo, kde si
dáváme oběd. Sedíme venku u stolečku se slunečníkem. Během jídla začíná fest
pršet a fučí větr, takže chvílemi musíme slunečník (respektive deštník) držet,
aby ho neodfouknul. Aspoň že jídlo bylo skvělé! Měl jsem Vídeňský řízek, ale to
byla panečku porce – dva kusy řízku, z nichž každý by obstál i podaný
samostatně. Mňam. A k tomu samozřejmě pivíčko, vše k plné spokojenosti.
Když jsme se pak konečně dočkali a déšť ustal, popojeli jsme jen kousíček do
kempu “Caravan” Vavrišovo (16:45).
V recepci zrovna nikdo nebyl, ale nějaká
paní nám řekla, ať si raděj rychle postavíme stany a nahlásíme se až potom,
protože brzo bude lít. A jak řekla tak se stalo. Sotva jsme stany dostavěli a zakryli
kola, spustil se zase liják. Asi po hodině přestal, tož jsem se s Bobem vydal do
recepce. Tam si nás očichal krásný velký černý pes, který recepci hlídal. Po
zaplacení nocležného jsme ještě omrkli plastickou mapu co tam visela, ale byla dost
ošoupaná a stejně moc dobře víme, že zítra nás čeká Štrbské Pleso, takže to
bude do kopce. Vrátili jsme se do stanů a asi hoďku se v nich poflakovali – toho
jsem využil pro napsání první série pohledů. K večeru jdeme do vesnice do
hospody na večeři – domácí klobásu s chlebem a pivo, jenom dietář Pavel si
dal pouze kafíčko – prý šetří aby měl na vlak zpátky ;-). Taky se konečně
uskutečnil první clearing, to jest vyúčtování vzájemných finančních pohledávek.
Je na to nejvyšší čas – kdo si má pořád pamatovat, kde co za koho platil. Ve 20:45
se vracíme do kempu. Sprchy disponují už jen vlažnou vodou, ale pořád ještě
použitelnou. Ke spánku se ukládáme po čtvrt na deset. V noci neprší, ale
zvedá se silný vítr - igelit na našich kolech šustí o 106.
