Dle poznámek v deníku sepsal Radek Soptík
Fotografie pořízeny digifoťákem Umax AstraPix 470.
Děkuji všem za účast.

Léto bylo v plném proudu, a tak nastal čas pro naši oblíbenou týdenní cykloakci. Konečně to zase po letech vypadá, že pojedeme v osvědčené sestavě: náčelník Honza, náčelník já, Pavel a Bob. Trasa je ovšem ještě daleko neurčitější než loni - v podstatě se ví jen přibližné téma "Český ráj" a názvy nějakých hradů a zámků - jinak se itinerář bude ladit volně dle potřeby.

Přípravy na cestu jsem letos pojal neobvykle. Místo klasického postupného chystání věcí jsem se v posledním týdnu před odjezdem soustředil vlastně jen a pouze na zajištění provozuschopnosti mého digitálního fotografického přístroje - přesněji na zakoupení druhé sady dobíjecích baterek a maximální nabití obou sad. Kamarád mi půjčil měřící přístroj, a tak jsem baterky různě střídavě systematicky vybíjel, nabíjel a přeměřoval, aby byly do soboty správně nasosané. Pořád jsem se odhodlával, že musím v dostatečném předstihu zjistit, zda vůbec budou cyklokapsy na nového Authora Reflex pasovat. Dostal jsem se k tomu ve čtvrtek večer - dal jsem si kolo na verandu a začal poměřovat a popravdě, čekalo mě nejedno překvápko. Jako první podraz jsem zjistil, že nosič na Reflexu se mi zdá nějaký kratší než co jsem měl na Elpasu, což se potvrdilo, že o 10 cm. A vůbec mi tak nějak celkově připadalo, že je vzadu prostě méně místa. Pak jsem na to přišel - rám Reflexu je jinak tvarovaný a sedlová trubka míří daleko víc šikmo dozadu než u Elpasa. Smířil jsem se s evidentním důsledkem, že letos budu muset mít nabaleno jinak, abych dozadu nahoru na kapsy dostal stan a spacák. Raděj jsem další činnosti nechal na pátek odpoledne. Při balení jsem zavedl nová tvrdší vyřazovací pravidla - jako první jim za oběť padly téměř všechny potraviny - ponechal jsem jen 6 Tatranek, 1 záložní paštiku, 1 sáčkovou polévku a 5 balíčků čaje, toť vše. Druhé mohutné škrty se týkaly oblečení - vynechal jsem mimo jiné téměř celou polární "spací" sadu, neboť stejně poslední dva roky spávám ve spacáku jen ve spodním prádle a zima mi nebyla. Dlouho jsem váhal nad ešusem, ale nakonec jsem ho ještě do výbavy přidal - nemůžu to zas tak prudce přehánět.

Horní cyklokapsa byla o poznání méně plná než v minulých letech, přesto bylo brzy jasné, že klasické umístění stanu a spacáku "rovnoběžně navysoko" nepůjde zrealizovat. Přešel jsem tedy operativně na umístění "kolmé" a k mému údivu tato varianta nevypadala vůbec tak strašně, jak se mi vždycky zdálo. A koneckonců, jinak bych to tam stejně nenaskládal. Hurá, dobrá věc se podařila, a já šel někdy kolem půlnoci spát s radostným pocitem, že zítra ráno vstávám v 5:31 a vydávám se s kamarády na letošní týdenní cyklovýpravu KOALA 2003. Co ten název? No jo, tak za tenhle vskutku podivný název můžu já. Když jsme se domlouvali na odjezdu, Honza nám všem poslal mail se subjektem "Kolaaa...". Asi jsem byl (jako vždy) trošku přepracovaný, a ta spousta "á"-ček se mi v hlavě pomíchala, takže jsem se už už chtěl Honzíka přeptat, proč "Koala". Pak jsem si teda všiml, že jsem jen blbě koukal, ale přesto jsem se o tom Honzovi zmínil a přidal dotaz, jakže se vlastně ta letošní akce bude doopravdy jmenovat. Ale to už jsem se snad ani ptát nemusel, protože mi bylo jasné, že odpoví "No KOALA přece. :-)))". 

Vyznačení trasy - vedla směrem na severozápad, tj. doleva-nahoru, ve směru hodinových ručiček.
Start v Prostějově, cíl tamtéž, jednotlivé dny jsou vykresleny různými barvami.
(letos jsme dojeli až domů - nekonal se návrat vlakem)

Uvedené naměřené údaje pochází z mého tachometru "Cat Eye VELO7",
poslední den dopočítán podle Pavlova "Sigma 7000".

CYKLOSTRÁNKA