 Úkryt před deštěm v autobusové zastávce. |
Choceň - Chotěšiny - Bohuňovice - Litomyšl - Benátky - Čistá - Mikuleč
- Javorník - Svitavy - Sklené - Pohledy - Křenov - Jevíčko - Jaroměřice -
Šubířov - Konice - Stražisko - Ptení - Kostelec n.H. - Prostějov
Nevím přesně, v kolik jsme ráno vstávali, ale odhaduju že tak kolem osmé. Venku bylo hnusně mokro, chvílemi poprchávalo. V původních plánech bylo, že dneska dorazíme poslední etapu až domů do Prostějova, ale optimismu nás zbavovalo zmíněné deštivé počasí a Bobovy proklamace, že mu nijak o moc líp než včera není a neví, jestli bude schopen závěrečný nášup kilometrů zvládnout. Nakonec se domlouváme, že prostě vyjedeme a uvidíme. Pro případ ztroskotání bude v záloze vlak, na který se můžeme nalodit dle okolností v některých větších městech. A tak jsme se rozloučili s Lídou a vyjeli.
Asi po půl hodině jízdy nás zastihnul první větší liják. Schovali jsme se v autobusové zastávce a smutně pozorovali, jak déšť neustává a projíždějící auta a náklaďáky ohazují vodou krajnice, po kterých my jezdíme.
Úkryt před deštěm v autobusové zastávce. |
Lilo však pořád dál, tak jsme si vyhlédli okamžik, kdy byl déšť mírnější, a jeli v něm. Samozřejmě delší jízda v dešti není nic příjemného, ale my se dneska prostě potřebujeme dostat domů, kde čeká koupelna, čisté suché oblečení a plný komfort včetně ledničky. V Litomyšli zastavujeme u zastřešeného vchodu Penny Marketu kvůli snídani. Pak jedeme dál. Drobnou komplikací je objížďka na mezinárodní cestě. Aspoň jednu výhodu to mělo, že nás na vedlejších cestách neohazovaly kamiony, pro které byla určena jiná objížďka až přes Poličku. O půl jedné jsme dorazili do Svitav. Zrovna na chvíli přestalo pršet, tak jsme se nejdřív porozhlédli po náměstí, a když jsme tam nenašli žádnou použitelnou restauraci, popojeli jsme k autobusovému nádraží a poobědvali v tamním zařízení. Bobovi pořád nebylo moc do zpěvu a snažil se vyléčit tuplovanou polévkou.
 Svitavy - náměstí. |
 Svitavy - u autobusového nádraží. |
Po hlavní mezinárodní silnici jsme pokračovali asi ještě dalších 6km, pak jsme z ní konečně odbočili a dostali se do brutálních kopců přes vesničky Sklené, Pohledy, Křenov. Pavel a já už jsme cítili blížící se domov a z radosti nad tímto faktem počali opět blbnout, trumfovat se v kopcích a závodit o výškové a rychlostní prémie. Bobovu pochmurnou náladu se nám též podařilo rozehnat, když Honza zavolal mobilem do Prostějova kamarádovi Jirkovi a domluvil s ním, že v případě že Bobova nevolnost dosáhne akutního stavu, zavoláme mu znovu a on pro něj přijede autem. Je to známá věc, že když máte zajištěnou eventualitu pro případ ztroskotání, můžete bez obav sáhnout hlouběji do rezerv a jede se vám lépe.
V Jevíčku jsme zastavili na křižovatce a Honza s Bobem prodiskutovával možnost jet směrem na Chornici, což by sice byla trošku zajížďka, ale zase méně kopcovitý profil. Rozhodli jsme se však jet nejkratší možnou cestou a tedy opět přes šílené krpály. Kousek za Jevíčkem nás zase zastihnul déšť, tak jsme se schovali ve vlakové zastávce. Mimochodem, ta fotografie ve vlakové zastávce mě stála 3 sušenky v hotovosti (musel jsem dát každému jednu), prý je to daň za to že si je fotím. A pak se Pavel začal nakrucovat jako filmová hvězda, a že si ho můžu vyfotit klidně víckrát, co fotka to sušenka. Ještě že je napadlo to takto zpoplatňovat až tento poslední den. ;-)
 Jevíčko. Poslední porada nad mapou. |
 Vlaková zastávka u Jevíčka. |
Před půl pátou jsme se ocitli v Jaroměřicích, kde na nás opět začalo lít. Zalezli jsme do tamní hospody a hodinu popíjeli pivo, čaj a grog. Když ani po půl šesté déšť nepřestával, pokrčili jsme rameny a jeli dál v něm. Do Šubířova nás potrápil poslední brutální dokopec, a navíc mi pak z ničeho nic přestal najednou měřit tachometr - asi se moc nalokal vody. V Konici jsme se rozloučili s náčelníkem Honzou, který se zde odpojí a bude pokračovat do Olomouce. Zbytek našeho týmu dojel společně až k Bobovu domu, kde jsem pak ještě chvilku s Bobem kecal (vždyť jsme se už tak dlouho neviděli ;-)), a krátce před osmou jsem vystartoval na poslední sprintovku domů, kde jsem se ocitl ve 20:06.
A tím skončila letošní týdenní cykloakce "KOALA 2003".
Počasí nám krom toho posledního dne skvěle přálo, navštívili jsme
spoustu krásných hradů, zámků i zřícenin, prochodili CHKO Český ráj
a ujeli 560 km. Prostě byl to moc fajn týden, prožitý příjemně na cestách
s kamarády Honzou, Pavlem a Bobem. Děkuji jim tímto za účast a doufám, že
si v příštím roce zase někam vyjedeme... :-)
 Akce Koala 2003: Honza, Pavel, Bob, Soptík. |
| CYKLOSTRÁNKA |  |