 Snídaně v Mladějově. |
kemp Jinolice - Pařezská Lhota - Střeleč - Mladějov - Sobotka - Kost -
Libošovice - Krčkovice - Hrubá Skála - kemp u Turnova
7:00, budíček. Odjezd z kempu v 8:10, pak frčíme až do Mladějova, kde zastavujeme u malého obchůdečku kvůli nákupu jídla na okamžitou snídani. První si jdu nakoupit já a Pavel, zbytek týmu čeká venku a hlídá kola. Výběr zboží je tu žalostný, nemají tu ani žádnou paštiku, která by na mě z regálu volala "Kup si mě!". Pozoroval jsem nenápadně Pavla, co si vybere on. Zamířil k chladícímu pultu a prohlíží jogurtíky. Inu, výjimečně bych snad také mohl posnídat zdravě - to mi přeci projednou nemůže zase až tak moc ublížit, pomyslím si, a taktéž jsem si víceméně náhodně vyhmátnul jeden z plastových kelímků. K tomu pár rohlíků, zaplatit a nashle. Venku mě však čekalo překvapení. Honza s Bobem seděli u stolku pod stanovým přístřeškem a Honza se právě začínal dlábit tuplovanou porcí párků (tj. 2 x 2 párky) - během čekání totiž objevil okénko s občerstvením hned vedle obchůdku. Co vám mám povídat, snídat zdravý jogurt s kousky ovoce, když si vedle vás kamarád žere 4 úžasně jedovaté párky, to není žádné terno. Navíc mě zklamal i Pavel, když v rychlosti slupnul jogurt, aby si pak hned vytáhnul ze zásob paštičku. Příště mu už na blafování s jogurtem neskočím!
Snídaně v Mladějově. |
Po průjezdu Sobotkou máme v úmyslu navštívit zámek Humprecht. Odbočujeme z hlavní silnice a dereme se drsně do kopce po prudké šotolinové cestě, až nám chvílemi prohrabují zadní kola. Za pár minut bude 10 hodin, tak rychle zamykáme kola a já utíkám koupit lístky. Výborně, stihli jsme to. Během prohlídky mou pozornost stále rozptyluje jedna moc hezká hnědovláska, ale snažím se (chvílemi marně) soustředit na výklad průvodkyně. I náčelník je, samozřejmě z čistě vědecko-teoretického hlediska, zaujat jedním objektem, takže si posléze venku necháváme od Pavla a Boba povyprávět, co viděli v zámku zajímavého, tedy kromě těch dvou slečen. ;-)
Dneska je to opravdu kulturní smršť - ujeli jsme jen pár kilometrů, a už parkujeme kola u hradu Kost. Je čtvrt na dvanáct, ale nejbližší prohlídka je až ve 13:00. Abychom si ukrátili čekání, jdeme se podívat do expozice bájných příšerek, kde vidíme baziliška, draka a divého muže s ukopnutým sádrovým palcem, ze kterého mu trčí kus drátu. Je to opravdu hrůzostrašné - ten ukopnutý palec, brrr..
 Cesta k hradu Kost. Na obzoru je vidět Trosky. |
 Hrad Kost. |
Do prohlídky ještě pořád zbývá nějaký čas, ale ne dost dlouhý pro oběd, tak jdeme k občerstvení na točenou červenou sodovku. Ta chutná nejen nám, ale i vosám, které se na ni slétají ze širokého okolí. Pavel nemá rozum, provokuje je a lapá je pivním táckem do sklenice. To já před nimi raději utíkám... koupit si párek v rohlíku. Pak jdeme čekat ke vratům hradu, kde s Honzou překvapeně zíráme, že tu postávají i ty dvě hezké slečny, co jsme dopoledne potkali na Humprechtu. Teď už si jich ale nebudeme všímat, ať máme něco z výkladu. Od 13:00 probíhá prohlídka - vybrali jsme si 2.okruh s hladomornou. Průvodkyně má svou práci evidentně ráda a s velkým zaujetím nám vypráví mimo jiné i o drastických metodách užívaných v mučírně (tipoval bych že má ráda sado-maso). Dokázala i skvěle bezprostředně reagovat na všetečné otázky malých dětí. Například, jedno dítko se ptalo, na co je v mučírně ohniště. Její okamžitá odpověď zněla: "Víš, to aby těm lidem nebyla taková zima, tak si tady pěkně zatopili... no a taky si do toho ohně dávali třeba nažhavit kleště." :-) Dalším zpestřením prohlídky byla předváděčka opeřených dravců, z nichž někteří se nám předvedli i přímo v letu.
Další cesta nás vede dlouhým úmorným stoupáním přes dědinky Libošovice, Pleskoty a Krčkovice. Navíc jsme nepříjemně hladoví a stále pokukujeme po nějaké vhodné restauraci na oběd. Ten se ovšem uskuteční až v 15:30 v restauraci Selská jizba v Hrubé Skále. Objednáváme si svíčkovou se 6 knedlíkama, krom Pavla, který si dává denní menu s polívečkou - on holt musí mít vždycky něco speciálního. Pak si ještě poroučí kávičku a další "doplňky", takže má i nejvíce položek na lístku. Když jsme zaplatili a odešli ven, začal se Pavlík dodatečně mračit, že se mu nějak nepozdává ta částka co platil. A taky že jo - natáhli ho tam o 18 Kč. Pořád vybuřoval, že jim to nedaruje a že se tam vrátí, ale byli jsme už dobrých 100 metrů ode dveří, tak kdo by se takový kus vracel a hádal se.
Autocamp Sedmihorky je dalším natřískaným kempem, takže ho musíme celý prošmejdit. Nakonec ale vhodné volné místo nenacházíme, a tak čekáme na sbalení rodinky z Polska, kterou jsme přistihli zrovna na odjezdu. Honza s Bobem staví jeden stan, druhý stan stavím zase jen já sám. A co dělá Pavel? Pavel prý nemá svoje kolo kde opřít, takže ho drží, nepomáhá a ani mě nepovzbuzuje, jen tak stojí a čučí jak jelito, než stan dostavím, abych mu pak mohl jeho kolo podržet a on si nastěhuje do stanu svoje věci. Někdy se divím, že jsem ho ještě nikdy něčím nepraštil. ;-)
Chystáme se, že půjdem ještě teď v podvečer na túru po Hruboskalsku, ale v 17:40 začíná pršet. Zalezli jsme do stanů a chrápeme. V 18:50 deštík ustává, takže se na tu pěší túru opravdu vydáváme. Je to příjemná procházka pěknou přírodou, spousta zajímavých skalisek a vyhlídek. Také jsme si prohlédli zámek Hrubá Skála, i když jen zvenčí.
 Kemp Sedmihorky. |
 Pěší túra po Hruboskalsku. |
 Zámek Hrubá Skála. |
 Na ochozu zámku Hrubá Skála. (samospoušť) |
 Vyhlídka na skály a zámek Hrubá Skála, vlevo na obzoru Trosky. |
 Mariánská vyhlídka. |
Zpět do kempu se vracíme až po deváté hodině. Pomalu se stmívá. V místní hospodě vařili jen do 21 hodin, to jsme těsně prošvihli. Podařilo se nám je však ukecat, že si můžeme venku u stánku koupit buřta na tácku a donést si ho sem dovnitř, přičemž piva si budeme objednávat u nich. Takže večeře je tímto zachráněna a jako obvykle po jídle popíjíme pivka, já si sepisuju poznámky do deníku, a pak nad mapou domlouváme plány na zítřejší trasu. Dokonce jsme stihli před zavíračkou udělat i vzájemný clearing, takže ve 22:05 odcházíme spát opět všichni s čistým štítem.
Noc není příliš klidná - dole v údolí jezdí nějaký lokální "Šanghaj expres", a protože je tam spousta železničních přejezdů bez signalizace, v jednom kuse houká, což se příšerně rozléhá po celém kraji. A krom tohoto rušení nočního klidu jsem zjistil, že můj spolunocležník Pavlík leží šikmo a natahuje si haksny do mého dolního rohu, čímž mě drze omezuje. Druhý den jsem mu to oprávněně vyčítal, ale on tvrdil, že to není pravda. Škoda, že jsem si ráno, když ještě spal, vyfotil jenom jeho horní polovinu, takže nemám přímý důkazní materiál. Taktéž zvukový záznam jeho chrápání se mi nepodařilo zaznamenat pro přílišnou citlivost mikrofonu v mém digitálním foťáku (signál byl naprosto přebuzen). ;-)
 Pavel, ležící, spící. |
| CYKLOSTRÁNKA |  |