 Trosky - věž Panna. |
 Trosky - na věži Baba. |
 Trosky - věž Baba. |
 Trosky. |
kemp Sedmihorky - Trosky - Troskovice - Újezd pod Troskami - Zámezí - Železnice
- Soběraz - Radim - Dřevěnice - Lužany - Lázně Bělohrad - Lukavec - Hořice
- Milovice u Hořic kemp
Ze spacáků vylézáme v 7:07, venku je lehce pod mrakem. Odjezd z kempu následuje v 8:22. Jedeme jen kousek k odbočce na Hrubou skálu, tam nacházíme obchůdek s potravinami a snídáme. Při jídle nás pečlivě sleduje zajímavý pes, který sem přiběhl z centra vesnice - hlavu má celou černou, ale od krku pokračuje bílou barvou s černýma flekama jako má Dalmatin. U kořene ocasu pak má kolem dokola černý kroužek (vypadá to jako by si tam někdo udělal rysku), dál fleky končí a ocas má celý bílý. Prostě správný vesnický podvraťák. Chtěl jsem mu dát kolečko šunky, co si ke snídani koupil Pavel. Hafana ale zajímal spíš Honza a začal si ho očuchávat, ovšem Honza na něj zařval, a chudák pes se příšerně leknul, vzal všechny čtyři nohy na ramena a prchnul pryč. Čekal jsem, jestli se nevrátí s posilou, ale naštěstí se tak nestalo.
Zříceninu hradu Trosky jsme už z dálky viděli několikrát včera, nyní jsme však konečně dorazili přímo k ní. Kola jsme naštěstí nechali opřená o strom u parkoviště a ten kousek ke hradu se vydali pěšky, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí - úhel cesty rozhodně nebyl příznivý výjezdu na nabáglovaném kole. Navíc Boba pořád pobolívá to koleno, a tohle by ho spolehlivě dorazilo (a nejen ho). Prohlídka je bez průvodce, ale to nevadí, aspoň si to tu můžeme v klidu prošmejdit.
Trosky - věž Panna. |
Trosky - na věži Baba. |
Trosky - věž Baba. |
Trosky. |
Na nádvoří hradu byli předváděni dravci. Zrovna když jsem šel kolem nich, přišla tam nějaká paní a ukazujíc prstem na Orla Skalního se výsměšně ptala prý "Co je to za slepici?". Měla štěstí, že Orel byl za nohu přivázaný ke stojánku a nad její debilní poznámky se dokázal povznést, jinak by jí určitě na památku vyklovl oko. V mé fantazii však směrem k ní znechuceně promluvil: "Na té cedulce pode mnou to máš napsané, ty krávo."
Silnice nás vedou dál, až ve 12:10 objevujeme hospodu Na špici, kde míníme poobědvat. Zcela netradičně si objednáváme svíčkovou s 6ti knedlíkama - to už jsme dlouho nejedli, naposled včera odpoledne. K tomu samozřejmě osvěžující pivo. Sedíme pěkně venku ve stínu košatého stromu, všude kolem krásně svítí sluníčko - prostě "zemský ráj to napohled".
 Pořádný oběd - nejkrásnější součást cykloturistiky. ;-) |
Mezi dnešními plány je i návštěva lázeňského městečka Lázní Bělohrad - udělali jsme kvůli nim malou zajížďku. Nejdřív jsme projeli centrem, kde jsme se neúspěšně snažili najít točenou zmrzlinu, na kterou jsem dostal chuť. Pak jsme zastavili u odbočky do lázeňského parku a náčelník Honza se nás ptal, jestli tam teda chceme jet nebo ne, ale nikdo nic neříkal - všichni jen krčili rameny, z čehož byl Honza nešťastný. Tak se (zcela oprávněně) naštval a zavelel odjezd pryč. Když jsme míjeli ceduli konec města, utrousil k nám: "Pak ale teda vůbec nechápu, proč jsme sem zajížděli, když jste se tam nechtěli podívat." Tato výtka zněla logicky a vyprovokovala nás k zamyšlení, načež jsme došli k závěru, že jsme se tam vlastně chtěli podívat všichni, jen každý z nás čekal, že to řekne někdo jiný. No a tak se celá naše kolona otočila a opět jsme vjeli do Lázní Bělohrad a pokračovali po cyklostezce lázeňským parkem.
 Lázně Bělohrad - Pramen u lva. |
Jeli jsme dál po cyklostezce mezi lány polí, i když jsme si vůbec nebyli jisti, zda vede tam kam chceme - to jest do Hořic. Popravdě, chvílemi jsme si nebyli jisti jestli vůbec někam vede a zda nás nezatáhne do lesa, kde nás praští klackem po hlavě, okrade a zmizí mezi stromy. Pak jsme však v dálce před námi zahlédli nějakou slečnu cyklistku, kterou jsme několikakilometrovým ďábelským sprintem dohnali na křižovatce s hlavní silnicí a zeptali se jí, zda se dá po té cyklostezce jet dál na našich nabáglovaných kolech. Tvrdila nám, že ano, ale asi po 500 metrech přešla do té doby vzorná asfaltka do standardní polničky a pozvolna se dál zhoršovala míříc k lesu. Aha, takže tudy ne, přátelé. Otáčíme a vracíme se na křižovatku s hlavní silnicí, kde cyklostezku (a slečnu jedoucí dál po ní) definitivně opouštíme. Kolem silnice rostou keře s Mirabelkama červené, žluté i namodralé barvy (odborník by prý řekl: "různé bobulovité peckovice s peckou"), takže jsme s Honzou na pár minut zastavili a něco málo jich pojedli. Kousek za vesničkou Lukavec potkáváme opět naši známou slečnu cyklistku, která vyjela zprava z nějaké podezřelé lesní pěšiny. No ještě že jsme tamtudy nejeli.
V Hořicích jsme zaparkovali na náměstí a vydali se hledat obchod s pravými Hořickými trubičkami. Našli jsme cukrárnu s dobrou jahodovo-vanilkovou zmrzlinou a s trubičkami mnoha různých náplní. Nevím však, které jsou ty opravdové, tak jsem si prostě koupil jednu nugátovou, a pak ji venku rituálně sežral. Pavel a Honza kupují trubičky i pro svoje ženušky, ale nejsem si jist, zda se jim podaří tuto křehkou cukrovinku dopravit až domů nerozdrcenou (a nesežranou).
 Hořice. |
Jen 4 kilometry jízdy a ocitáme se v Milovicích u Hořic, kde v 16:27 nacházíme luxusní kemp se super-rovným placem. Obloha se začala výhrůžně zatahovat a zvedal se vítr, tak jsme si rychle vybrali krásné místečko a stavěli stany. Přišla však za námi paní správcová a prosila nás, jestli se nemůžeme usídlit v jiné části kempu, neboť zde jsou kolem nás samí cizinci, tak abychom je nerušili. Nám by to bylo úplně jedno, ale už máme stany rozestavěné a začíná pokrápět, takže není čas se teď stěhovat. Ukecali jsme ji, že budeme tiše a že stejně zítra ráno pádíme dál, tak snad tu jednu noc cizincům vadit nebudeme, takže nás tam nechala. Sotva jsme dostavěli, zalezli dovnitř a zatáhli zip, začalo lít. Ufff... stihli jsme to tak tak. Naštěstí to byla jen krátká přeháňka a už za dvacet minut jsme se šli (krom Boba který je příliš unaven) vykoupat do místního super bazénu - mezi 17-20 hodinou bylo dokonce zlevněné vstupné 20Kč. Je tu i skokanský můstek a velká skluzavka, takže jsme si pěkně zablbli. Nejdřív na skluzavce. První jel Honza, druhý já, a pak jsme se s Honzou málem potrhali smíchy, když jel Pavel. Jeho úchvatný sjezd se zavřenýma očima a nafouknutou pusou, to byla prostě bomba. :-) Pak jsme šli já a Honza skákat z můstku šipky. Docela nám to šlo a volali jsme na Pavla, ať si jde taky skočit. On si ale jen plaval tam a zpátky a dělal že nás neslyší, tak jsme na něj křičeli, že jestli si neskočí, tak není chlap. Načež se Pavel rozhlédl vlevo vpravo, jestli ho nikdo neuslyší, a pak se smíchem pronesl: "Nikomu to neříkejte, ale já nésu chlap." :-)
 Kemp Milovice u Hořic. |
 Důkladně zabalená kola. |
 Pohodička u bazénu a skluzavka. |
 Skokanský můstek. |
Večer o půl osmé jsme šli na procházku po kempu - celý areál je celkem rozsáhlý. Zjistili jsme, že náš VIP plácek má jedno minus, a to dětičky cizinců (Holanďani a Němci), které zběsile pobíhají kolem našich stanů, přerážejí se nám o šňůry a řvou na sebe. Takže situace je přesně opačná než jak se bála paní správcová. No nic, do zítřka přežijem, a ráno mizíme. Na večeři jsme si dneska dali Pavel a já špagety, Honza s Bobem vepřové medailónky. K tomu pivo, kromě Pavla, který popíjel vínečko. Dobrou noc jsme si popřáli ve 21:30.
| CYKLOSTRÁNKA |  |