 Ranní balení věcí. |
 Naše karavana. Toto je jediná fotka, kterou jsem zkoušel fotit výjimečně přímo z kola za jízdy. |
Břehy - Strašov - Štít - Lučice - Kladruby - Chlumec n. Cidl. - Nový
Bydžov - Smidary - Chotělice - Sběř - Hradišťko - Milíčeves - Vitiněvěs
- Popovice - Jičín - Holín - Prachov - kemp Jinolice
Vstáváme v 7:09. Můj spolunocležník Pavel někam odešel - mám dojem že si s sebou bral králíčka Azurita, takže (se s ním) asi bude prát. Takže bourání mého stanu dnes provádím sám a zjišťuju, že bez pomoci Pavla to trvá asi o 5 minut kratší dobu, je to vzorně poskládané, a ušetří se spousta zbytečných keců. ;-) Kemp opouštíme v 8:32. První pokus o snídani proběhl v Újezdu u Přelouče, kde je ale dost divnej obchod ve kterém nic nemají včetně pečiva. Snídáme tedy až v 10:20 u Penny Marketu. Dávám si salámek Vysočina se čtyřma houskama (u nás doma jim říkáme "bulky").
Ranní balení věcí. |
Naše karavana. Toto je jediná fotka, kterou jsem zkoušel fotit výjimečně přímo z kola za jízdy. |
Kličkujeme přes spoustu malých vesniček, až dorážíme do Jičína. Půlku náměstí zabírají kolotoče - je tu pouť, takže docela kravál. Na oběd jdeme do hostince U Matěje, ale je to tam nějaké divné, takže si dáváme jen polévky a závisláci Honza a Pavel i pivko. Oběd tedy dnes vynecháváme s odůvodněním, že snídaně byla pozdní a velmi vydatná, a že si to vynahradíme o to honosnější večeří.
 Jičín. |
 Jičín. Jsme z toho horka dost uvaření. |
Odpoledne o půl třetí jsme dojeli do CHKO Český ráj. Kola parkujeme u boudy, ve které dvě mladé krásné slečny prodávají vstupenky do Prachovských skal. Tak si je kupujeme (ty vstupenky, ne ty slečny), a prosíme je (ty slečny, ne ty vstupenky), zda by mohly sem tam mrknout na naše kola kdyby se třeba někdo snažil přeřezat naše čtyři zámky, kterýma jsou uzamčena. A hurá na pěší túru po Prachovských skalách. Po prvních pár schodech nás Bob upozorňuje na nepříjemnou bolest v koleně, ale hrdinně s ní bojuje. Honza mě každých 150 metrů obtěžuje se svou podrobnou mapou a chce po mně vědět, kudy chceme jít. Když mu stále říkám, že to tu neznám, že nevím a že je mi to jedno, je zhnusen a vodí nás po krásných místech Prachovských skal dle vlastního uvážení, za což jsem mu vděčen a jménem celé výpravy mu dodatečně děkuji.
 Prachovské skály. (samospoušť) |
 Prachovské skály. |
 Prachovské skály. |
 A pro změnu zase Prachovské skály. |
V 17:10 se vracíme zpátky ke vstupu do skal a radostně se shledáváme s našimi koly, která nám, sláva, nikdo neukradl. Závisláci Pavel a Honza ještě před odjezdem exnou u stánku s občerstvením jedno pivko, pak pokračujeme v jízdě pár kilometrů do kempu Jinolice. I tento kemp je celkem plný, ale vyhlédli jsme si pěkný plácek, na kterém jsou Holanďani - teda né že bychom je vyhazovali - to oni už sami začali balit, když nás viděli jak si obhlížíme jejich stanoviště. Počkali jsme tedy než se sbalí a odjedou, a pak si na jejich místě postavili naše stany. Přesněji řečeno, můj stan jsem stavěl sám bez Pavla, protože jak Pavel zahlédl místní vodní hladinu, opřel kolo o nejbližší strom a utíkal se koupat do vody plné bacilů, na což ho (a všechny jemu podobné lachtany), upozorňovala velká cedule "Koupání zakázáno". My jsme koupání v rybníčku Brčálníku oželeli a místo toho sháněli 10Kč mince pro automatický systém ve sprchách, respektive, v tomto případě by se spíš mohlo říct "pro bojovou hru ve sprchách". Funguje to tak, že u vstupních dveří do sprch je velký panel plný různě barevných blikadýlek - standardně svítí 4 červená. Desetikačku vhodíte do otvoru a přístroj rozsvítí místo jedné z červených diod zelenou. Vy pak vlezete dovnitř, kde najdete 4 dveře, a jdete do sprchy s příslušným číslem 1 až 4. Tam se zavřete, svlečete donaha, stisknete čudlík, a doufáte, že jste v té správné sprše. Pořád ale ještě nemáte úplně vyhráno, protože voda je tu opět na příděl a až systém dojde k názoru, že už toho bylo dost, voda téct přestane. Pokud se tedy umýt nestihnete, zůstanete namydlený (a to doslova). Takže jsem se sprchoval jako o závod a náramně si oddychnul, když už jsem ze sebe všechno mýdlo opláchnul a voda ještě tekla. Byl jsem zvědavý, jestli voda po limitu přestane jen tak z ničeho nic, nebo předtím bude něco aspoň výhružně pípat. Takže nový objev - proud vody se nejdřív sám třikrát zastavil a zase pustil, to bylo poslední varování, a minutu poté byl s vodou definitivní utrum.
Na večeři jdeme do restaurace co je přímo v kempu. Dal jsem si výbornou vepřovou kapsu a abych netrhal partu, popíjel Gambáče 12°. Spát odcházíme ve 21:35.
 Kemp Jinolice. V pozadí restaurace, kde jsme byli na večeři. |
| CYKLOSTRÁNKA |  |