Prostějov – Kostelec n.H. - Hluchov - Konice - Šubířov - Jevíčko -
Letovice - Křetín - Svojanov - Bystré - Polička - Borová
112.19 km, 18.8 km/h, time 5:57:24, max 62.7 km/h
Na startu skupiny "A" v 7:00 u Boba jsme se sešli tři, přesně jak bylo domluveno - já, Bob a Pavel. Byl jsem zvědav, jestli si někdo všimne, že mám úplně jinak nabaleno než ve všech předchozích letech. Ale vždyť to ani přehlédnout nešlo, protože v rámci změn jsem ani neměl spacák zabalený v tradiční černé igelitce s velkým nápisem "BATMAN" (od toho se taky mému spacáku vždycky říkávalo Batman), alébrž v bílé igelitce s výrazným modrým nápisem "OLYMPUS - THE VISIBLE DIFFERENCE". Ano, ten rozdíl byl opravdu viditelný. :-)
Po krátkém radostném přivítání jsem Boba a Pavla obeznámil se zásadními škrty uvnitř mých cyklokapes, aby nebyli později nepříjemně překvapeni, že letos umřu hlady a zmrznu. Oni se však nedali zahanbit a též se chlubili, co všechno si rovněž nevezou. Ale to už jsme pádili směrem na Kostelec, abychom stihli být v 8:30 na smluveném místě v Konici, kde jsme se měli setkat se skupinou "B" (tj. s Honzou). První kilometry ubíhaly dobře, i nálada byla skvělá. Hlavně jsme se hodně nasmáli, když se mě Bob zeptal, zda mám náhradní duši, jenž bych mu v případě nouze mohl zapůjčit. Ovšem v tom je právě zrada, protože na novém kole je jiný ventilek - sám jsem to zjistil až po prvních pár projížďkách na Reflexu, přičemž jsem si tehdy úplně zbytečně vozil v záloze duši od Elpasa, která by mi byla k ničemu. Ale to už se do hovoru přidal překvapený Pavel, cože to říkám za strašné zprávy, vždyť on má též nové kolo model Author Reflex a v tom případě si veze blbou duši od dřívějšího kola. Na to pohotově zareagoval Bob, že je od Pavla hezké, že mu veze náhradní duši pro jeho kolo, he he he. Pavel se zadumal a přišel s myšlenkou, že je ode mě hezké, že vezu náhradní duši pro něj. No jo, ale kdo teda veze náhradní duši pro mě, pánové?!
Přesně o půl deváté jsme na křižovatce u Konice, ale Honzík zatím nikde. Objevuje se až ve třičtvrtě s odůvodněním, že sem měl z Olomouce daleko náročnější cestu, a dokladuje to vysokou maximální rychlostí na tachometru - hmm, a nedokazuje to spíš, že to měl naopak jen víc z kopce? ;-) Naše první společná zastávka následuje záhy v Konici, kde v místním obchodě nakupujeme potraviny, které pak venku na náměstí ekologicky likvidujeme v našich žaludcích. Snídáme až do 9:37. Další cesta přes hory a doly vede do Jevíčka, kde je v centru velký shluk - cesta dál je přechodně uzavřená, protože se tu startuje nějaký cyklistický závod. Chvilku koketujeme s myšlenkou, rádoby se vtipně zařadit mezi ke startu se připravující profíky a symbolicky vyrazit s nimi, ale nakonec to nerealizujeme, takže v televizi nebudeme (a já chtěl tolik zamávat našim do kamery!). Přesto naše jízda takovým malým soukromým závodem je, neboť se mi od rána již nejednou podařilo zlákat Pavla ke spurtování k imaginárním výškovým či rychlostním prémiím, čímž mi udělal vážně radost. Prostě jsme si trošku zablbli jako malí kluci, nasmáli se u toho a sáhli si do svých kondičních rezerv, a tak to má být. :-)
Úžasný sjezd u Letovic nás příjemně naladil na oběd v restauraci Havírna (11:40-13:07). Jedlo se kuřecí se šunkou, sýrová jehla, kuře "Mexiko" a krůtí maso na česneku - samé specialitky. Pilo se pivo, pak jsme ale k našemu velkému údivu zahlédli v nápojovém lístku položku "TOČENÁ KOALA" (nejedná se o překlep), což náčelník prohlásil za jasné znamení, že se tato cykloakce opravdu má jmenovat Koala. Jo a tu točenou koalu jsme si samozřejmě dali - chutnala úplně jako Kofola.
Odpoledne projíždíme mým oblíbeným Křetínem, kde jsem v tamní ozdravovně kdysi nechal 2 měsíce svého dětství a 6.5 kila nadváhy. Jo, pachatel se vrací na místo činu, ale teď už mě nutit k pohybu vážně nemusíte, vždyť jsem tu na kole! (O tom, že jsem dneska sežral na oběd 150g porci masa s horou opečených brambor a s oblohou, zapíjíc to pivem a Kofolou, a že podobným stylem se míním dlábit celý tento týden, tak o tom nikomu ani muk!).
Dnešní kulturní vložkou má být hrad Svojanov, ke kterému se dostáváme zdoláním velmi prudkého dokopce, jenž se v samém závěru zvedl do teoreticky nemyslitelné brutální úrovně stoupání. V pedálech jsem jel už od půlky, avšak na ten závěrečný kousek jsem si musel v duchu zcela překalibrovat stupnici, abych uvěřil, že to je opravdu cesta kterou se mám snažit vyšlapat. Podařilo se, ale jen tak tak. Zamčeli jsme kola a šli na prohlídku, co začínala od 15 hodin. Poznámka: V hradním příkopu pobíhali místo rozzuřených krvelačných medvědů pamlskolační mečící berani, kteří nás udivili svým odstrašujícím přístupem k hygieně. Byli huňatě bílí od pasu nahoru, ale huňatě hnědí od pasu dolů - a věru že to hnědé nebyla barva. Myslím, že si nikdy nepořídím hnědý vlněný svetr.
Přijíždíme do Poličky a objíždíme si náměstí. Pak hledáme kemp, ale nacházíme nejdříve místní koupaliště, kde se dovídáme, že kemp je kousek dál a bez možnosti koupání. Takže pokračujeme dál až do Borové, kde se ubytováváme v noblesním kempu - fasujeme čipové karty, kterými se otvírá hlavní brána a vůbec i všechno další je tu řízeno elektronicky. Světla na záchodech i v umývárkách se sama rozsvěcují a zhasínají, voda teče na čidlo když strčíte ruce nad umyvadlo, záchod splachuje na čidlo když strčíte... ehm... vlastně ani nikam nic nemusíte strkat, atd. A je tu parádní bazén, do kterého se jdeme vykoupat. V rámci blbnutí ve vodě si dal Pavel s Honzou závod v plavání. Já jsem jim dělal rozhodčího, a tak jsem mohl vyhlásit, že vyhrál Pavel o délku koňské hlavy. Honzík byl z toho závodění celý rozdováděný. Pak ale najednou vyjekl, ztuhnul mu úsměv ve tváři a začal naříkat, že ho do zad chytnul houser. Pomalu se bolestí svíjel do předklonu, což by samo o sobě nebylo až tak drsné, kdyby v tu dobu nebyl uprostřed bazénu. Ano, on Honza je sice čahoun a i v největší hloubce bez problémů stál na dně, ale při předklonu do pravého úhlu by mu hlava nad hladinu rozhodně nevycházela. Byl jsem nedaleko od něj a rychle se ho ptal, jestli potřebuje nějak zachránit. On ale říkal že ne, že to zvládne. Křečovitě se své tragikomické situaci smál a pomalinku v předklonu, co mu hloubka dovolila, kráčel po dně ke kraji bazénu. No to jsou teda věci.
Po koupání jdeme z kempu pěšky do Borové hledat hospodu, abychom povečeřeli. Bohužel ta zdravotní (hladová) procházka se trochu protáhla. Jedinou hospodu jsme totiž nedopatřením minuli, a tak šli dál přes Borovou, ale nikdo z nás nechtěl riskovat vydání povelu k otočce a návratu, aby to nebylo na něj, kdyby tam dál přeci jen ta hospoda byla. Nakonec jsme se dohodli, že to chceme otočit všichni a vrátili jsme se zpátky - a tu hospu našli. Na večeři byly opékané klobásy, vejce na slanině, pivo, vídeňská káva, Kofola (samozřejmě každý měl jen něco z toho). Cestou z hospy nás Honza zatáhl do lesa, přesněji řečeno přesvědčil nás jít zkratkou, která nás zavedla do lesa. Bylo 22 hodin, všude tma a zkratka vedla pořád někam dál pryč do lesa - báli jsme se, že už náš kemp nikdy nenajdeme. Ale pak se cesta zatočila o 180 stupňů a zase nás vedla zpátky. Do kempu jsme dorazili celí ušlí, unavení a vyhladovělí - no nevím jestli ta noční túra po večeři byl dobrý nápad.
Než usnu, ještě vám musím povědět o jedné dnešní příhodě. Jeli jsme přes nějakou vesničku, cesta vedla do kopce, a já si stoupnul do pedálů. Míjeli jsme zrovna staveniště a najednou slyším, že chlápek ze stavby na mě křičí: "Proč jdeš do pedálů? Máš přehazovačku, tak si přehoď!". Překvapilo mě, co je mu do toho jak já si jezdím, tak jsem na něj zpátky zakřičel: "Ty sám si přehoď!". Tahleta výměna názorů se nám pořádně vryla do paměti a stala se osvědčenou rozesmívací hláškou během celé této týdenní cykloakce - jakmile někdo v kopci šel do pedálů nebo začal zpomalovat, často mohl slyšet hlášku: "Máš přehazovačku, tak si přehoď!", na což odpovídal opět standardním : "Ty sám si přehoď!".
 Na startu: Bob a Pavel (+ já za fotoaparátem) |
 Honzík se po obědě důkladně popatlal opalovacím krémem. |
 Polička. |
 Stany postaveny, tak vzít mapu a hurá do hospody na večeři. Po jídle naplánujem kudy zítra... |
 Naše kola. |
 V tomto luxusním bazénu přímo v kempu jsme se příjemně osvěžili. |
| CYKLOSTRÁNKA |  |