POHODA '99
5.den, středa 7.7.
Hluboké Mašůvky (kemp) - Přímětice - Znojmo - Dyje -
Tasovice - Hodonice - Lechovice - Čejkovice - Břežany -
Litobratřice - Drholec - Brod n.Dyjí - Pasohlávky (kemp YC
Pasohlávky)
59.23 km, 20.17 km/h, time 2:56:14,
max 51.1 km/h
Po ranní rozcvičce, které se vůbec nikdo nezúčastnil,
balíme trochu vlhké stany a mizíme (v 9:20). Snídani
pojídáme až u samoobsluhy v Příměticích. Rohlíky,
jogurtíky, sýry, paštičky - např. "delikatesa s
králičím masem" s obrázkem vesele se usmívajícího
králíčka Azurita - je ho prý uvnitř celých 100 gramů - ou,
pardon - tento humor je narozdíl od té paštičky dost
nechutný. S hrůzou zjišťujeme, že se nám v kolech zabydleli
škvoři. Ano, v kolech! Jeden z nich zrovna leze z
odvodňovacího otvoru v přední vidlici. A nejde mu to. Fuj.
Škvora v kole nechci, takže mu celkem rád pomůžu stéblem
trávy ven. A jejda, oni jsou všude. Vylézají z cyklokapes -
nastěhovali se tam asi v noci. Neřádi! Potvory! Škvoři
jedni! Rychle na kola a hurá pryč - musíme jim ujet.
Dneska nás čeká
bohatý kulturní program - město Znojmo. Nejdřív si chceme
prohlídnout hrad, a tak zdoláváme i s kolama dosti obtížnou
překážkovou dráhu v podobě schodů. Ke hradu vede sice i
normální asfaltka, avšak přes areál pivovaru. Tomáš se
sice nejdřív snažil s vrátným domluvit náš průjezd skrz,
ovšem nedokázal dostatečně zapůsobit svým přirozeným
šarmem. Škoda, kolo ověšené kapsama a báglama se ze schodů
vede dost blbě a to ani nechci pomyslet, kdo to vynese potom
zase nahoru. 
Na
konci se navíc nacházela prémie - masivní železné dveře,
které se otevíraly tak nešťastným způsobem, že nimi nešly
prostrčit naše skvělé dopravní prostředky a museli jsme
tedy kola uvázat před hradbami.
Prohlídku zámku narušovala Peťula, která měla ke
každému druhému exponátu nějakou rozesmávací připomínku,
takže umělecký dojem byl nenávratně v tahu. A mě navíc
každá legrace hrozně dojímá, takže větší část
historických relikvií jsem pro slzy vůbec neviděl, nebo
viděl dost rozmazaně, čímž byly ještě daleko
směšnější. Funguje to jako perpetum smíchule. Na nádvoří
potom sepisujeme děkovný pohled za včerejší záchranu.
Adresa zní: "Dobrým lidem, co nás schovali před kroupami
v domě č.p.33, Kuchařovice" - zajímalo by mě, jestli
jim to došlo a kolika rukama nevěřícně hledících
poštmistrů ten pohled putoval.
Ve
Znojmě se nachází rozlehlé podzemí, které nemůžeme
vynechat. 
Výklad
zkušené průvodkyně je velmi zajímavý i zábavný, neboť
neváhá obohacovat povídání o různé komické historky.
Chvílemi i vzbuzuje úmyslně paniku zmateným rozhlížením
se, následovaným úzkostlivými dotazy do řad návštěvníků
"Šmarjá, kterou chodbou jsme sem teďka přišli? Mně to
dneska připadá, že jdeme ňák blbě. Abysme se odsud
vymotali...". Dále se zříká odpovědnosti hlasitým
prohlášením: "Však co, na vstupenkách máte napsáno
'prohlídka podzemí' - nikdo nesliboval, že vás vyvedu zase
ven." a tak podobně. Přímo dole je nabízena ochutnávka
vína, čemuž nemůžeme odolat. Východ se nakonec našel -
hurá, můžeme tedy absolvovat plánovaný výšlap nahoru na
věž s parádním rozhledem na celé město. Pak přišly na
řadu praktické věci, to jest nákup v prodejně cyklosport.
Honza si pořídil novou záložní duši, Peťula a Tom
cyklistické rukavičky. 
Opouštíme Znojmo směrem na východ a
hledáme restauraci kvůli obědu. Nic použitelného ale
nenalézáme, a tak musí oběd počkat až do Lechovic. 15:03 je
už dost pozdní čas a pořádně nám kručí v žaludcích - o
to s větší chutí se radostně dlábíme.
K přenocování byl zvolen malý oplocený kempík YC
Pasohlávky (příjezd v 19:08). Dnešní stavba stanů je však
naprostý horror - nelze zatlouct ani jeden kolík, protože asi
2 cm pod povrchem je nějaké betonové podloží. Mně s Pavlem
se podařilo se štěstím najít pár škvír v betonu a díky
nim stan postavit. 
Honza je však silně
rozladěn, stěhuje se z místa na místo, později už vztekle
nadává a zuřivě zahazuje kolíky, vrací se pro ně a
pokračuje v pátrání. Ani vyspělá technika (=turistická
sekyrka) nepomáhá a jen proměňuje kolíky ve zkroucené
patvary. Tomu říkám skvělé místo. Jak to asi vyřešili
ostatní obyvatelé tohoto kempu? No jo, jasnačka, kolem nás
jsou téměř všude jen auta s přívěsy. Grrrr... Nakonec,
když už to nešlo jinak, zasouvá 
Honza kolíky téměř vodorovně se
zemí a vyjadřuje svou obavu z případného větru, který by
mohl bez větších problémů odnést horní plachtu kam by mu
bylo libo. Z koupání v místní vodní nádrži Nové Mlýny
nic nebude, vždyť voda je brčálově zelená - ani Pavel do
ní nechtěl vlézt, a to už je teda co říct. Místo toho si
za 10Kč užíváme sprchu v kabince velikosti středního
mražáku. Chcete komentář? Charakterizoval bych to asi jako
"hygiena za každou cenu". ;-)
Večeříme v nedaleké restauraci U lasa. Později, před
ulehnutím do stanů, se fest mažeme antikomárovačema,
protože sosavých potvor je tu požehnaně - určitě lezou
rovnou z té zelené vody. Kromě krátkých přestávek prší
celou noc. Jsou okamžiky, kdy si nedokážu představit, jak
jsme v předešlých dvou letech mohli jezdit jen tak bez stanů
a spát pod širákem. Noční déšť pod stanovou plachtou je
úplně o něčem jiném.
