POHODA '99
6.den, čtvrtek 8.7.

Pasohlávky - (silnice E461) - Mikulov - Sedlec - Valtice - Břeclav - (vlakem do Přerova) - Přerov - Dub n.M. - Prostějov
68.26 km, 21.85 km/h, time 3:07:26, max 40.2 km/h

Probouzíme se do deštivého dne. Drobné kapky ťukají na naše přístřešky, takže nikoho ani nenapadne vylézat ven. Až po deváté hodině pršet přestává, ovšem pořád je ošklivě zamračeno. V 9:31 vyrážíme z kempu a zastavujeme po pár stech metrech opět v restauraci U lasa. Na vzpamatování si tam každý (kromě zarputilého abstinenta Toma) dáváme čaj s rumem a nenápadně ho zajídáme vlastními Tatrankami. Teprve po desáté hodině opouštíme vesničku Pasohlávky a jedeme po široké mezinárodní silnici E461 směrem na Mikulov. Vlevo od cesty, v husté mlze na kopci, jenom matně spatřujeme zříceniny Dívčí Hrady a Sirotčí Hrádek.

Mikulov.Někde se stala chyba a centrum Mikulova jsme minuli - škoda, avšak vracet se nebudeme. Svačinová zastávka v supermarketu u Mikulova.Na řadu teď přichází pozdní svačino-snídaně před místním supermarketem a pádíme dál. V poledne jsme ve Valticích a obědváme v přepychové restauraci U zámku. Tam budí Honza s Pavlem veřejné pohoršení tím, že si objednávají "svařák". Nechápete proč? Valtice? Nic Vám to neříká? Valtice! Vyhlášená vinařská oblast - a zrovna tam si nechat takhle mrzačit víno. ValticeNásledovala prohlídka zámku Valtice, která se nám moc líbila, zejména část věnovaná ochutnávce značkových vín nejvyšších kvalit. Degustovali jsme Rulandské Modré a někteří ještě Frankovku.

Posledních pár kilometrů do Břeclavi uběhlo velmi rychle. Byl taky důvod ke spěchu, protože jsme netušili, kdy odsud pojede vlak do Přerova, do kterého jsme měli v úmyslu se "nalodit". Nepříjemnou komplikací se stala silná rána na mostě, jejíž zvuk byl iniciován Tomovou zadní galuskou. Pavel a já jsme pomáhali Tomovi v bleskurychlé opravě. Honza s holkama jel na nádraží, aby zjistili čas odjezdu. Během montáže byl zjištěn fatální problém. Tomáš sice má náhradní duši, ale plášť je prodřený dokola "durchem durch" a při nafukování se duše vší silou dere na denní světlo. Není čas na filozofování - na řadu přichází odvážné činy, izolepy a izolační pásky. Obmotáváme rozedraný plášť na osmi místech izolačkama dokola přes ráfek. Tento způsob opravy vypadá na první pohled, jakože to snad ani nemůžeme myslet vážně. Účel však světí prostředky a naším jediným cílem je dojet na nádraží. Tom ještě musí úplně povolit zadní brzdu, která překvapivě brání zadnímu kolu v otáčení - aha, to kvůli těm páskám přes ráfek. I tak jsme rozhodli, že bude lepší, když Tomáš to kolo jenom povede. Honza nám volá mobilem, odhaduje vzdálenost nádraží na 2km a informuje o času odjezdu vlaku. V 17:10 jsme všichni komplet před budovou Břeclav hl.n., zakupujeme lístky a vyplňujeme přepravní dotazníky pro kola. Vlak se hnul v 17:30, ale to už jsme pohodlně seděli v kupé, vykecávali a pojídali, co se v batozích našlo.

Ve vlaku Břeclav - Přerov Ve vlaku Břeclav - Přerov

V Přerově jsme vystoupili všichni kromě Majky, která pokračovala někam dál (co já vím, kam ten vlak vlastně jel?). Tomáš chtěl nejdřív volat domů, aby si ho i s kolem přijeli vyzvednout, ale nakonec to přehodnotil. Pojede prostě a jednoduše po tom slepovaném výtvoru, dokud to vydrží. Dub n.M. - Detailní foto Tomova provizorně opraveného kola.Poté se od nás oddělila i Peťula a už jen v chlapské sestavě jsme uháněli k Prostějovu. V závěrečné etapě jsme si opět trošku zablbnuli - konstantně udržovaná 28km/h v mírném protivětru byla sice dost vysilující, ale nyní jsme si mohli dovolit vypotřebovat celou dobu schovávané výkonostní rezervy. ;-) Definitivně poslední společná zastávka v rámci Pohody'99 se uskutečnila v hospůdce v Dubu n.M. Doma jsem se ocitnul ve 21:18, unavený, ale spokojený.

Akce Pohoda'99 byla díky přítomnosti dívek v teamu opět něčím novým. Děvčata vylepšila jednak estetickou úroveň našeho družstva, která se předtím pohybovala na nulové, ne-li záporné, hodnotě. Dále pak svým vrozenějším pudem sebezáchovy, jenž u chlapů v podstatě, přiznejme si to otevřeně, není ... eee ... není zrovna nejsilnějším pudem, zabraňují realizaci šílených nápadů, které by mohly v nestřežených okamžicích vyplout na povrch a být uskutečněny. Myslím, že například hrozil dojezd Břeclav - Prostějov (cca 100km) na kolech, místo rozumnější vlakovou variantou. Noclehy ve stanech jsou též zajímavou inovací, kterou bych asi do budoucna rovněž doporučil zopakovat. Doufám, že i Peťule s Majkou se toto putování líbilo a že objevily krásu cykloturistiky. Na příští rok se už plány kují, takže se těšte stejně jako my!

Konec.

Zpět na předchozí... Jdi na hlavní stránku...


CYKLOSTRÁNKA Vyrobil Radek Štěrba, © RASTER