POHODA '99
3.den, pondělí 5.7.
Ostrovačice - Rosice - Rapotice - Kralice n.Osl. - Náměšť
n.Osl. - Třesov - Hartvíkovice (kemp)
40.80 km, 16.27 km/h, time 2:30:22,
max 67.1 km/h
Probouzíme se do krásného slunečného rána. Po otevření
očí zjišťuji, že se v našem stanu krom nás tří ubytovali
i různí malí tvorové zvaní hmyz. Tedy přesněji, Honza jim
neřekne jinak než hmyzáci. Vidím asi 5 škvorů a v rožku
malého pavoučka. Ó, jak paradoxní situace. Vedle mě leží
Honzík, líbezně se usmívá ze spánku a v protilehlém rohu
leze pavouček. Jen docela malinkatý pavouček - pavoučí
mláďátko - pavoučí miminko. Kdybych nyní chtěl způsobit
katastrofu vrcholící totálním zničením stanu, stačilo by
teď nahlas pronést jedno slovo: "Pavouk". Pak by to
šlo rychle (časové odchylky uvádím v milisekunách):
ČasT+1.67: Slovo "Pavouk" urazilo
vzdálenost od mých úst k Honzově uchu.
ČasT+100: Honzův nervový systém zpracovává
příchozí zvukový signál.
ČasT+150: Zjištění: Jedná se o slovo.
ČasT+200: Analýza slova.
ČasT+250: Slovo se skládá z fonémů: P, A, V, OU, K
ČasT+300: Dohromady je to "PAVOUK".
ČasT+301: Vyřazení všech systémů pro podporu
života, zejména těch nejvíc zdržujících typu dýchání a
srdeční činnost.
ČasT+302: Probuzení v nouzovém režimu.
ČasT+350: Otevření očí. Speciálně vyhrazená část
mozku (asi 5%) provede detekci polohy pavouka a analýzu jeho
velikosti.
ČasT+351: Další, speciálně vyhrazená část mozku
(dalších 5%) provede superrychlé rozhodnutí dle zjištěné
velikosti pavouka.
ČasT+352: Výsledek: Pavouk je "malý".
ČasT+353: Hlavní priorita: Zabít malého pavouka!!!
(Poznámka: Jedinou jinou variantou je výsledek: Pavouk je
"velký" a hlavní priorita: Utéct před velkým
pavoukem!!!)
ČasT+1000: Nalezení vhodného předmětu typu bota,
kámen nebo cihla a záměr rozmašírovat chudáčka pavoučka
na neidentifikovatený flek.
ČasT+1500: Z toho plynoucí destrukce stanu.
Takže tohle všecko BY SE STALO, kdybych to slovo řekl. Ale
právě protože to vím, tak mlčím. Vstávám, nenápadně
beru pavoučka a odnáším ho ven do bezpečí, na strom.
Později se probouzí Honza a Pavel a i já probuzení
předstírám.
Po snídani balíme stany a vyháníme škvory. Je zajímavé,
že tyhle potvory Honzovi nevadí a sám se účastní jejich
lovu do igelitky. Během toho jsem nastolil k veřejné diskuzi
filosofickou otázku: "K čemu je vlastně škvor?".
Honza to však zazdil rádoby vtipnou odpovědí: "Dělá se
z něj dobrej bramborovej salát!", následkem čehož jsem
se začal řezat smíchy a vědeckému bádání byl konec.
Zaplatili jsme a
vyjeli směrem na Kralice nad Oslavou. Honza měl vyjímečně
povoleno nechat zapnutý mobil, chvílemi volal Tomášovi a
konzultoval s ním jeho a naši současnou polohu, aby se k nám
mohl přidat (jeho rodiče ho vezmou autem). Naše pozice se
během dopoledne změnila mnohokrát, avšak od Toma z mobilu
bylo slyšet stále jen: "Ještě jsem doma, ale za chvilku
už vyjíždíme." 
My jsme zatím
navštívili Památník Kralické tiskárny, poobědvali v
restauraci Fontána v Náměšti n.Osl. a prohlídli si tamní
zámek. Teda jak kdo. Mezi ostatními návštěvníky upoutala
chlapskou část naší výpravy svým půvabem jistá slečna s
provokativním nápisem na tričku. Ach ty hormony. :-) Protože
mi bylo jasné, že takhle bych z prohlídky zámku nic neměl,
pohyboval jsem se schválně mezi lidmi na opačné straně davu
a věnoval se poslechu výkladu a sledování krás neživých
(obrazy, dobový nábytek atd.). Ti dva ale takový nápad
neměli, takže bych řekl, že co se týče interiéru zámku,
nebyli tam. Venku jsme si vyjasnili chlapské názory a zjistili,
že všichni tři přesně známe anglický nápis na tom tričku
- volně přeloženo do češtiny: "Já vím, že se na mě
díváš!". Hmm, opravdu to věděla. ;-)
Venku
na nádvoří se k nám připojil Tomáš. Je nás tedy šest.
Dojeli jsme až do kempu Hartvíkovice (17:10) a konečně
postavili všechny 3 stany. Hurá, mačkat se už nebudem!
Peťula s Majkou se opalovali na sluníčku, my jsme se šli
vykoupat. Pavel byl zas ve svém živlu a samozřejmě hnedka
plaval někam pryč na druhou stranu přehrady Dalešice.
Blázen. Nám s Tomem stačilo, že jsme se vzdálili tak 50
metrů od kraje, tam se střídavě potápěli a zjišťovali
hloubku. Na dno jsme ale stále nenarazili, takže jsme se
postupně posunovali o 5 metrů blíž ke břehu a měření
opakovali. Když jsem se pak konečně jednou vynořil a křikl:
"Hurá, našel jsem dno.", zeptal se mě Tom: "A
co je tam?" s očekávaným sdělením jestli bláto, písek
nebo kameny. Kameňácká odpověd zněla: "Turbína!".
A víte, jak špatně se plave, když se člověk válí
smíchy?! No ale dopadlo to dobře a přežili jsme.
Potom
jsme, nás všech šest, šli na skalnatou vyhlídku tyčící se
tak 30 metrů nad vodou. Byl tam fakt moc krásný výhled na
přehradu a na okolní lesy. Po procházce jsme se usadili u
stánků s občerstvením a popíjeli piva, pojídali klobásky a
nápodobné nezdravé pochutiny.
Po provedení
večerní hygieny jsme šli spát. Když se po stejné činnosti
vrátily ke svému stanu holky, slyšeli jsme je něco říkat,
jakoby nadávat a střídavě se smát. Nechápali jsme proč -
asi nějaké ženské záležitosti? (O co šlo se dozvíte
zítra ráno.)
Noc byla krušná. Okolní ožralci dělali šílený kravál,
takže ti z nás, kteří nejsou zvyklí, že jim jezdí hned za
barákem ve dne v noci vlak, nemohli usnout. Já jsem spal jak
nemluvně. (Kontrolní otázečka: Komu z nás jezdí doma za
barákem vlak? :-))
