POHODA '99
2.den, neděle 4.7.

Jedovnice (kemp) - Blansko - Šebrov - Kuřim - Chudčice (oběd) - Veverská Bitýška - Nové Dvory - Ostrovačice
47.89 km, 18.12 km/h, time 2:38:33, max 53.2 km/h

Jahodovo-borůvková zmrzlina.Ráno vyjíždíme v 8:50. Den začíná monstroózním sjezdem z Jedovnice do Blanska, který udělal všem obrovskou radost. Dále jedeme pěknou krajinkou lemovanou lesem a cesta příjemně ubíhá. Odpočinkovou zastávku v Šebrově jsme zasvětili jahodovo-borůvkové točené zmrzlině. Byla moc dobrá a taky pořádně studená. A pak jsme se (hurá! konečně!) dostali do pořádně kopcovitého terénu. Vzpomněl jsem si, jak jsem tudy jel před lety v rámci INFácké koloakce "Dobytí Jižní Moravy", akorát v opačném směru. Vybavoval se mi hlavně jeden šíleně prudký stoupák, který jsem tedy nyní očekával v podobě parádního padáku. Stále jsem to nahlas prognostikoval větami typu "jak vyšlapem tady ten kopec, tak už to bude! Těšte se." Zejména něžná část našeho teamu se viditelně těšila a snad jen slibovaná fata morgána je popoháněla vpřed - ty kopce byly docela maso.

Pauzička.Pak se ukázalo, že se asi pletu a že se hned tak dolů nepojede. To dívky natolik zklamalo, že jim nějak došly síly a museli jsme je trošku tlačit. Komická situace nastala, když jsme, já a Pavel, tlačili Peťulu každý z jedné strany. Jakmile jsme se zezadu přiblížili k Majce, kterážto se s kopcem rvala jak náčelnice Apačů, odstrčili jsme ještě ze všech sil Peťku, takže celkem rychle a málem bez šlapání Majku v té 12% hoře předjela. Ležérně a s nebývalou lehkostí v hlase přitom prohodila památnou větu: "Hm, Majko. Tak už jsem tady." Následná lavina smíchu byla tak silná, že jsme byli nuceni zastavit u krajnice a počkat, až břišní křeče ustanou a otřeme slzy.

Oběd v ChudčicíchPo výtečném obědě v Chudčicích (pstruh na roštu, steak z vepřové panenky, smažený květák a hermelín) byl detekován dramatický úbytek plynu v Honzově duši. Během 20 minut byla provedena oprava (tj. stará ušlá duše byla vyhozena do odpadkového koše a ze zásob se vzala nová - kdo by se s tím lepil, že?!) a mohli jsme pokračovat dál až do Nových Dvorů, kde jsme se původně chtěli utábořit. Ovšem kemp se tak nějak nekonal a nabídku plácku u výletního hostince jsme s díky odmítli. Podjeli jsme dálnici D1 a hledali v Ostrovačicích. Tam nás nejprve rozladila paní X.Y., provozující soukromý kempík s honosným názvem Oáza. Před barákem měla reklamní cedule jako blázen, ale chovala se velmi podivně. Posuďte sami následující rozhovor:

Honza: Dobrý den.
Paní X.Y.: Dobrý den, co hledáte?
Honza: Prosím Vás, tady někde má být kemp Oáza?
Paní X.Y.: (Zarazí se, a pak beze slov ulehá na lehátko a opaluje se.)
Já a Honza: (Koukáme na sebe. Pak na ni.) ..prosím Vás, ten kemp?
Paní X.Y.: (Leží na lehátku, sluní se a zcela nás ignoruje.)

Agentka Peťula v kempu AlpaOk, když tu o nás nestojí, nebudem se vnucovat. Přesto si myslím, že nám mohla aspoň slušně odpovědět "Táhněte k čertu!" nebo nějakou jinou zdvořilostní frází. Jedeme na okraj Ostrovačic, kde nacházíme v 16:17hodin Camp Alpa. Je to zvláštní situace, neboť celý kemp je úplně prázdný - nikde ani živáčka. Cedule u otevřených dřevěných vstupních vrátek říká, že nás vítají a že se máme ubytovat na kterémkoliv místě a že večer přijde správce. Hmm, takže stavíme stany. Zvláštní, máme celý kemp jen pro sebe. Čisté a noblesní vykachličkované umývárky i záchody jsou otevřené, takže nám ke štěstí nic nechybí. (Akorát Pavel remcá, že tu není bazén. ;-)) Dál stejně jet nemůžeme, protože posledních 10 km holky nahlas odpočítávaly, kolik jim zbývá do 50km. To byl limit, který si pro dnešek předsevzaly zvládnout a prej "až bude 50, tak se zastavíme a šmitec - dál nepojedem".

Kolem 18h přijíždí správkyně kempu a zapisujeme se. Pak celý večer sedíme v tamní hospůdce (zahrádka přímo v kempu), která se postupně plní příchozími lidmi z vesnice. Od našich stanů je to sem ke stolu přesně 12,5 metru - tomu říkám dobrá ubytovací pozice. Je 29 stupňů ve stínu, popíjíme Dobrou vodu, Matonku, někteří kávičku, pozdějc i pivo a pojídáme debrecínský páreček. Mimochodem, všecko na dluh - obsluhu zajišťují sami provozovatelé kempu, kteří nám velkoryse založili účet s tím, že vše včetně ubytování zaplatíme zítra ráno. Je to rozumné, kdo má pořád chrastit těma drobákama. O zábavu se nám starají stolní hry domino, dáma a "Člověče naser se" (moc se omlouvám za ten výraz, ale zdá se mi, že více vystihuje průběh hry). Hned za naším stolem je umístěn terč pro šipky, takže nám sem tam proletí kolem hlav něco jako "děsně divná masařka" (a není to masařka - je to šipka). Naštěstí místní hráči umí, takže jsme vyvázli bez zranění a kolem 23 hodiny ulehli ke spánku.

Zpět na předchozí... Jdi na hlavní stránku... Jdi na další...


CYKLOSTRÁNKA Vyrobil Radek Štěrba, © RASTER