LAST MINUTE 2002 - ŠUMAVA
6.den, čtvrtek 18.7.
kemp - Nýrsko - Nýrsko - Nýrsko - Janovice n.Úhlavou - Klatovy - Švihov
- Přeštice - Plzeň
64.49 km, 22.46 km/h, time 2:52:11, max 53.6 km/h
Vstávám v 6:30. Více než deset a půl hodiny spánku je na mě prostě
moc. Venku prší, tak jen tak ležím a flákám se, ale v 7:05, hned jak
se bubnování kapek venku utišilo, násilím budím ty dva spáče, balíme
stany a věci a necháváme si na recepci nakrmit Pavlův mobil elektrickým proudem.
Počasí je výhrůžně
zamračené, přesto v 8:37 opouštíme kemp. První zastávka následuje po pár
minutách v Nýrsku u obchodu s potravinami, kde nakupujeme a jíme snídani.
Dnes jsem se nechal výjimečně zlákat vlašáčkem s rohlíkama, abych
udělal něco pro zdraví a neměl tak monotónní paštikovou stravu. A taky jsme si všichni doplnili
zásobu Tatranek.
Po jídle opouštíme Nýrsko směrem na Všeruby, ale ihned za cedulí
označující konec města zastavujeme a s hrůzou v očích
pozorujeme dění v dálce před námi. Vidíme ošklivě tmavošedou
mlhu, ze které tam evidentně hnusně leje. Náčelník vyhlásil stávkovou
pohotovost a následuje krátká válečná
porada. Její závěr: Jet nejkratší cestou do Plzně na vlak a domů.
Shodli jsme se na tom všichni jednohlasně, dokonce i já a Pavel jsme byli
mimořádně pro.
;-)
Takže se otáčíme o 180 stupňů a opět vjíždíme do Nýrska. Necháváme
se zmást směrovou cedulí, která nás dovede skrz Nýrsko až na tu cestu
kolem kempu kde jsme nocovali a míjíme značku konec Nýrska. Jedeme
kus po nějakém obchovatu, následně nás značení vybídne k odbočce
doleva a opět, dnes již potřetí, vjíždíme do Nýrska. Připomíná
nám to pasáž z Cimrmanova Dobytí severního pólu o "opětovném překračování
70.rovnoběžky". Nakonec jsme se ale z Nýrska šťastně vymotali a jeli
směrem na Janovice n.Úhlavou a dále na Klatovy. Co jeli?! Vítr v zádech
nás hnal neuvěřitelným tempem - většinou jsem na tachometru viděl ďábelských
40-45 km/h, a to i v mírných stoupáních. Čelo našeho
tříčlenného pelotonu vepředu táhl stále Honza, až do Klatov, kde jsme se
ocitli již v 10:15. Pronesli jsme s Pavlem na jeho adresu pochvalu, že v předchozích
dnech mu to, jak sám říkal, nejelo, ale teď, když zbaběle prcháme domů, tak mu to
najednou jede jako čert, a že si asi celou dobu šetřil síly na závěrečný
útěk z bojiště. Hmm, tak tahle pochvala ho věru nepotěšila, zatvářil
se kysele a pronesl něco o blbcích. ;-)
V Klatovech se na nás spustil déšť. Schovali jsme se na náměstí v průchodu
pod Černou věží. Úkryt nic moc, navíc se nám tam promenádovali lidi, z
mokrých stěn kapala voda a vítr průchodem profukoval oplzle mokrý
vzduch. O něco později se stěhujeme jinam, a to do průjezdu bývalé
Jezuitské koleje. Ani to však není úplně ideální - je tam průvan a z toho
nicnedělání nám začíná být zima. Odcházíme si postupně prohlédnout
vnitřní prostory kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Opět stojíme
v průjezdu. Venku leje. Průvan. Zima. Nuda. Na Honzu nezabírá ani moje
opakovaná pobídka "Bav mě, šašku!" (citát z divadelní hry
Šašek a královna od Bolka Polívky). Ale přeci jen nás někdo pobavil.
Jirka! Přišla nám od něj z Prostějova SMSka s předpovědí počasí (cituji):
"Meteorologie je na hovno. Změna. Dnes jen oblačno, pršet bude až
zítra." (konec cintátu) Skvělé! Takže my se tu skrýváme už hodinu a půl
před deštěm, který bude až zítra. Chválíme si naše rozhodnutí,
že jsme výpravu o den zkrátili a rýpeme do Pavla zasněným pohledem
ven na liják se slovy: "Ach, jak by nám teď bylo krásně uprostřed
Českého Lesa, schovaným pod Smrkem Ztepilým!" :-)
Je poledne. Déšť se trochu zmírnil, čehož využíváme k přesunu
do restaurace na oběd. Při zvedání kola na schůdky u vchodu mě nepříjemně
chytla křeč do levé paže - do háje, to je z té zimy, div že nedrkotám
zubama. "3x grog!", zní uvitř Honzova první objednávka. Dívá se
přitom tázavě na mě, jestli budu protestovat, ale nebudu - ta křeč je
jasný signál. Můžu to klidně brát tak že ten grog mám od doktora na předpis.
Na jídlo se poté podával ptáček s rýží navíc, kuřecí rarášky s
bramborem a sépiové kroužky též s bramborem. Pavel si dal předtím ještě
hrachovou polévku a pak vídeňskou kávičku. Venku už neprší. Krátce po
13.hodině se zvedáme a jedeme dál přes Švihov, kde po levé straně
pozorujeme hrad Švihov, a přes Přeštice až do Plzně (14:55). 
Na hlavním
nádraží zjišťujeme, že jediný použitelný spoj s jedním přestupem
v Praze nám jede v 18:53, takže jedem ještě do centra. Tam si prohlížíme
katedrálu Sv.Bartoloměje a za dvacku si vylézáme nahoru na věž, ze
které je fakt parádní rozhled. 
Co by to bylo za návštěvu Plzně,
kdybychom si přímo v zahrádce na náměstí nedali tamní chmelový
mok. Protože mi je však ještě pořád poněkud chladno, objednávám si
narozdíl od kluků jen malou Plzeň... a oni mi ji načepovali do plastového
kelímku. Grrr... No to jsou ale barbaři. K pivu si dáváme něco na chuť:
Honza paprikovou klobásu, Pavel langoš se sýrem a já topinku se sýrem a kečupem.
Vracíme se na nádraží a odbavujeme kola. Už to známe - všechny bágly
z nich musí pryč a vyplňujeme formulář s anketou "Co chcece, aby na vašem
kole po přepravě zůstalo?". Při nákupu jízdenek do Olomouce
zjišťujeme značný rozdíl v ceně zákaznického jízdného oproti nezákaznickému.
Já i Honza máme Z-kartu, takže platíme 260 Kč, ale chudák Pavel bez karty
to má za 424 Kč. Přepravné za každé kolo je 65 Kč.
Ve vlaku jsme se přestrojili do civilního oblečení. První část cesty z Plzně
do Prahy proběhla bez problémů. V Praze máme asi 2 hodiny času na přestup.
Udělali jsme valnou hromadu z našich
věcí a střídavě chodili na procházky po nádražním
vestibulu. Snažili jsme se i u zavazadlové pokladny ověřit, zda naše
kola stihnou býti přeložena, aby přicestovala do Olomouce s námi, ale
pracovnice stále něco datlovala do klávesnice a Honzu, stojícího několik
minut u okénka, naprosto ignorovala. A že Honza se svou výškou není
jen tak lehce přehlédnutelný, usoudili jsme, že jeho přítomnost před okénkem
není žádoucí, vzdali jsme to a nechali přeložení našich kol osudu.
Když později stojíme na nástupišti, přijíždí elektrovozík se
spoustou kol. "Ne! Nekoukejte tam!", toť pohled hrůzný. Naše
milovaná kolečka jsou naležato zapasovaná do sebe a spolu s jinými tvoří
asi metrovou haldu. Přátelé, ač mužové jsme udatní, teď není ostudou
zkropit perón slzou vzteku a bezmoci. :-(
Po příjezdu vlaku se vrháme dovnitř a zabíráme si pro sebe
celé kupé. Přesto že jsme již převlečeni do civilu, naši cyklistickou
minulost je možno poznat podle cyklokapes válejících se všude kolem nás.
Po chvíli se k nám vtírá nějaký mládenec. Nelibě přeskládáváme
naši batožinu, rozeskládanou po všech sedadlech, aby si vetřelec mohl
též sednout. Cože? Vytahuje cigaretu a míní si zapálit? No to teda ne,
tady se kouřit nebude. Jen se ušklíbl: "Ale bude. Tohle je kuřácké
kupé." Eh? Opravdu. My blbci jsme přehlídli cedulku a tohle je jedno
jediné kuřácké kupé v jinak nekuřáckém vagónu. Jsem z toho
opravdu překvapený, netušil jsem, že ČD dělají i takové podrazy.
Mladík si okamžitě zapálil cígo a začal mocně dýmit, aby nám tím
jasně demonstroval svoje vítězství. Inu což, naše blbost, a tak vyklízíme
území. Ostatní kupéčka jsou už obsazená, tak se nyní pro změnu my
vtíráme jakožto nevítaní spolucestující k jednomu pánovi.
