LAST MINUTE 2002 - ŠUMAVA
5.den, středa 17.7.
kemp Annín - Hartmanice - N. Hůrka - Železná Ruda - Špičák -
sedlo p.Špičákem - Hojsova Stráž - Zelená Lhota - Nýrsko - kemp
59.62 km, 18.34 km/h, time 3:15:03, max 67.9 km/h
Královská horská etapa 2
V noci prší. Krátce po osmé hodině se budíme, ale protože venku
stále ještě prší, čekáme. Jakmile přestalo, urychleně balíme Honzův
mokrý stan a další věci. Poté jsme popojeli k recepci, kde je malý
obchůdek, v němž nakupujeme rohlíky, paštiky a jiné pochutiny na snídani.
Kemp opouštíme až v 10:02. Cesta vede nejdřív ještě mírně dolů až
do Hartmanic, ovšem tam se překvapivě prudce zvedne do brutálního stoupáku.
Parádní stoupání si užíváme skoro dvě hodiny, pak dorážíme do Železné
Rudy, kde si dáváme od dvanácti do jedné oběd v hotelu
Enzian. A po dobrém obědě, kdo by to čekal, zase usedáme na naše
kolečka a zase hurá prudce nahoru na Špičák. Začíná na nás mírně
poprchávat, ale ignorujeme to. V Sedle pod Špičákem diskutujeme o tom,
zda se zajedeme podívat k Černému jezeru. Nevíme, jak dlouhá to bude
zajížďka a jestli se tam vůbec s kolama dá jet, ale jo, zkusíme to. Předchozí
odbočku k Čertovu jezeru, kam jsme chtěli zajet, jsme totiž nenašli, takže
tohle je náhradní šance. A dobře jsme udělali. Celkem pohodová cesta nás
vedla asi 3.5 km lesem, aby se pak před námi zjevil pěkný pohled na Černé
jezero. Posvačili jsme Tatranku. Mírně poprchává, ale na to už jsme si tak
nějak zvykli, takže normárně odjíždíme zpět na hlavní cestu a dál
přes Hojsovu Stráž. 
Mírné poprchávání přechází v poctivý déšť,
před kterým se ukrýváme pod přístřeškem zavřené Berryho
"hospodo-ubytovny". Je odsud pěkný výhled na okolní vrcholy
Šumavy, i když všechno je takové trošku pošmourné.
Po ustání deště nás následné klesání vede přes Zelenou
Lhotu, pak si zajíždíme z hlavní cesty kousek na hráz vodní nádrže
Nýrsko. 
Pro dnešek máme vyhlédnutý kemp hned u Nýrska, kam dorážíme
již v 15:45. Opíráme si kola u lavečky, přesněji Pavel a Honza si je
tam opírají a když jsem si k nim chtěl přiopřít moje kolo, tak
mi to zakázali, zacož jsem jim okamžitě vynadal do hadů nevděčných a opřel
si kolo kousek jinde. Je na čase postavit stany, a to oba stany. Včerejší
experiment "all in one" (čti: všici v jednom) se tedy nebude
opakovat. Kemp je v podstatě jeden velký rovný plac obestavěný
chatkami, ale při bližším ohledání jsou všude objeveny nepříjemné malé
hrbolky. Nakonec hledání místa bez hrbolků vzdáváme a stavíme stany
na nich. Koupání přímo zde v kempu žádné není, a protože
se nám nechce jít hledat údajně existující koupaliště někde tam venku,
zakupujeme v recepci dva žetony a jdeme do sprch prozkoumat ten
jejich automatický zázrak nejmodernější techniky, o němž nám hrdě básnila
paní správcová. Mno, popravdě, nenadchlo mě to ani
trochu. Jsem konzervativní jedinec a ve sprchovacím koutě očekávám
sprchu se dvěma různobarevnými kohoutky, ovládanými manuálně. Zde se však
na zdi nacházela jakási kovová krabice s otvorem na žeton, čidlem,
jedním modročerveným kolečkem a nahoře z toho trčela sprchovací
hlavice. A ještě to na nás výhrůžně svítilo červeným světýlkem.
Princip je prý jenoduchý: Vhodíte žeton a když pak před čidlem mávnete
rukou, teče na vás voda, když máchnete podruhé, voda se zastaví. A v čem
spočívá hlavní vtip? V tom, že vody je k dispozici určité přiměřené
množství, o jehož rychlosti vyčerpávání nemá sprchující šajnu. Legrační.
To se jako budu sprchovat a až se namydlím a máchnu před čidlem, tak
mi to místo vody pípne že "GAME OVER" a nepoteče žádná
voda? Tedy ne jen teplá, ten vynález totiž bez žetonu nepustí ani
studenou. Paní v recepci se nás snažila uklidnit, že se to prý ještě
nikomu nestalo, což by se jinými slovy dalo říci jako "budete první
komu se to stane". Vyřešili jsme to důmyslně. Jeden z nás se vždy
sprchuje a druhý drží před sprchou stráž, aby mohl v případě
potřeby zaběhnout koupit další žeton. Nakonec to ale dopadlo dobře. Na první
žeton se vysprchoval velmi úsporným způsobem Honza a po něm ještě i
já, celý druhý žeton pak na sebe vypotřeboval rochňa Pavel.
Mimochodem, nebylo by fér zatajit, že ještě před odchodem do sprchy
byla vyhlášena soutěž o nejšpinavější ručník, kterou jsem, ach
jo, vyhrál já. Svůj ručník jsem totiž často sušil za jízdy na kole a
sem tam se mi opřel o nějakou umazanou část kola, takže byl dost fuj a
nešlo to ani oprat.
Večeříme v hospě v kempu. Já a Honza si dáváme smažený hermelín,
Pavel nějakou masovou směs. K tomu dnes mimořádně nepopíjíme pivo,
ale červené vínko - Frankovku. Proběhl druhý clearing - teďka to vyšlo
opravdu pěkně a po započtení všech vzájemných kombinací "má dáti
- dal" platí Honza jen pětikačku Pavlovi a šestikačku mně.
Diskutujeme nad mapou o zítřejší trase. Trošku se přeme s Pavlíkem,
který nás pořád chce zatáhnout s našima nabáglovanýma kolama na nějaké
pěšinky hluboko uvnitř Českého Lesa v naději, že by tam mohlo být třeba
skoro i tak krásně jako v Drahanském žlebu. Když se ho ptáme, co
budeme uprostřed lesů Českého Lesa dělat, až začne pršet, přichází s památným
výrokem, že se schováme pod smrkem. Jasně! Takže zbavujeme Pavla svéprávnosti
a navrhujeme použitelnější trasu přes různé vesničky, kde se případný
déšť dá přeci jen nějak řešit. Spát odcházíme už v 19:30 - he?
Fakt tak brzo? No jo, vážně, mám to tak zapsáno v deníku.
