FRANCIE 2005
6.den, středa 6.7.

Přejezd autobusem: kemp - Riez - Gréoux-les-Bains - Pertuis - Cavaillon - Avignon - Pont du Gard - Orange
Na kole: Orange - Chateauneuf-du-Pape - Sorgues - Avignon - Graveson - Maillane - kemp
51.89 km, 20.6 km/h, time 2:31:12, max 39.4 km/h

Dneska musíme vstávat extrémně brzo (a já ještě dřív, protože jsem pomalejší - už v 5:10), abychom se sbalili a naskládali do autobusu, neboť v 7 hodin vyjíždíme. Kola máme naložená už od včerejška, takže tím se zdržovat nemusíme. Autobus nás má převézt do Pont du Gard, odkud má začít naše dnešní cyklistická trasa. Seděli jsme už v autobusu připravení k odjezdu a pozvolna si začínali cpát různé potraviny do úst (někdo tomu říká snídat), a nechápu proč - najednou jsem si vzpomněl že mi Dundee včera večer něco říkal o jeho mobilu, že si ho dává nabíjet k bedně se zdrojem 230V, tak abych mu to kdyžtak připomněl, ať ho tam nenechá. Jenomže Dundee, narozdíl ode mě, není takový sklerotik, takže si ho určitě už dávno vzal... Co jsem to jen chtěl... Jo. Už vím. Takže jak si tak sedíme v autobuse a vedoucí zájezdu odpočítává 10,9,8,.. do odjezdu, více méně jen tak formálně ujišťuju Dundeeho: "Ten mobil máš, že jo?!". Dundeemu div že nezaskočila 45 centimetrová bageta v krku, jak sebou škubnul a vytřeštil oči, načež okamžitě vystartoval a sprintoval úzkou uličkou ke dveřím, způsobujíc v zadní části autobusu podtlak až z toho na pár místech vyskočily ze stropu na hadičkách kyslíkové masky. Než jsem se stačil vzpamatovat z mdlob z nedostatku kyslíku, byl už zpátky i s mobilem. Hned za ním zasyčely dveře a autobus se rozjel. Mno, tak toto byla opravdu správně Fantomasácká akce na poslední chvíli. ;-)

Během cesty jsme se nejdřív naposledy pokochali několika výhledy do kaňonu, po jehož hraně silnice vedla, a pak střídavě snídali a dospávali brzké vstávání. V 11:45 jsme dorazili do Pont du Gard, zaparkovali na parkovišti nedaleko místní turistické atrakce a vedoucí Pavel nám naposled zopakoval nabídku dnešních cyklistických variant. Buďto můžeme odsud jet do Avignonu, a pak už do kempu. Nebo delší trasa do Chateauneuf du Pape, pak Avignon a kemp. Případně nejdelší trasa do Orange, pak Chateauneuf du Pape, Avignon a kemp. Nejvíc se nám líbila třetí možnost, jenomže je už poledne a těžko bychom to stíhali, navíc trasa do Orange vede kus po rušné magistrále. Pak někdo z účastníků zájezdu přišel s nápadem na čtvrtou variantu, že by nás autobus mohl převézt do Orange, čímž bychom se vyhnuli nezajímavé části trasy po dálkové silnici a zbylo by mnohem více času na další zajímavosti. Zdálo se, že Pavel není tímto nápadem příliš nadšen (možná proto, že si dal jistě mnoho práce s nabídkou tří variant, a teď mu někdo fušuje do řemesla vlastní invencí ;-)), ale téměř všem se čtvrtá varianta moc líbí a hlasují pro ni. Takže změna. Nyní bude hodinu zastávka tady, abychom si prohlédli Pont du Gard - takřka 2 tisíce let starý římský akvadukt o délce 275 m a výšce skoro 50 m se třemi patry oblouků, pak přejedeme autobusem do Orange, a teprve tam začne dnešní cyklistická trasa.
 

Pont du Gard.	Pont du Gard.
Celkový pohled z druhé strany.

Ve 12:45, když jsme se dokochali majestátností Pont du Gard, odjíždíme tedy autobusem do Orange. Během jízdy vyvstává otázka, jak v parném dni přežije půlka mého sýra uschovaná momentálně v Duneeho termotašce. Ale našli jsme řešení - sežerem ho teďka. Takže mezi náma koluje kostka sýra, ze které střídavě odkrajujeme, a k němu popíjíme víno přímo ze soudku (vždy 4 hlty a poslat dál), co nám zůstalo od včerejška. Jo, to je ta správná francouzská pohoda! :-)

Po necelé hodince jízdy vykládáme kola na parkovišti u nějakého obchoďáku v Orange a po vlastní ose popojíždíme kousek k teátru. Po zjištění, že vstupné dovnitř je 7.50 EUR, se Dundee spokojuje s pohledem zvenčí a i Honza zvažuje, jestli se mu tam chce. Přemluvil jsem ho ale hlasitou úvahou na téma, kolikrát v životě ještě asi tak budu tady v Orange abych mohl navštívit místní amfiteátr (odpověď zní, že pravděpodobně už nikdy), tak uznal, že teda jo. Dundee mi svěřil kameru, abych tam něco natočil, neboť on na nás počká tady venku za mřížemi. Po uhrazení vstupného jsme každý obdrželi přístroj připomínající starodávný mobilní telefon, kterýžto funguje jako elektronický průvodce. Chodíte postupně areálem podle šipek a na jednotlivých významných místech jsou čísla, která když namačkáte na přístroji, spustí doprovodný mluvený komentář v Angličtině. Z počátku jsme tak opravdu činili, ale mě osobně to velmi brzo přestalo bavit, protože jednak moje angličtina není zas až tak skvělá abych si výklad vychutnal, a navíc mi připadalo hloupé marnit čas posloucháním řečí z utrženého sluchátka, místo abych se kochal úžasným pocitem z osobní přítomnosti zde na tomto starobylém místě.
 

Orange - amfiteátr.

Orange - Vítězný oblouk.

Pak jsme si zajeli do jiné části Orange, podívat se na další pamětihodnost. Ta se ovšem nacházela na ostrůvku obkrouženém velmi rušnou silnicí, takže jsme si "Vítězný oblouk" pouze obkroužili a prohlédli z bezpečné vzdálenosti. Z města jsme vyjeli jednou z malých cest, vedoucí nás krajinou plnou vinic a velmi hlasitě řvoucích cikád až do Chateauneuf du Pape.
 

Krajina vinné révy jižně od Orange.	Nedaleko Chateauneuf du Pape.
Chateauneuf du Pape.	Degustace 0.75 l známkového vína Chateauneuf du Pape - ročník 2001.

A jak zpívával Michal Tučný v jedné své písničce: "...Celý den, jen tak sedí, a popíjejí Chateauneuf du Pape." - tak teď sedíme my v jednom z mnoha sklípků a popíjíme Chateauneuf du Pape. Ono v podstatě celá tato vesnička je tvořena jedním sklípkem vedle druhého. Nejdříve jsme teda chvilku hledali ten správný, čemuž předcházelo pár neplatných pokusů, kde cena za láhev začínala od drsných 40 EUR. A našli jsme. Pak jsme tam nejdřív postupně ochutnali ročníky 2004 pozpátku až k 1998 s velmi přijatelnými cenami od 10 do 13 EUR, abychom nakonec jakožto nejlepší vybrali ročník 2001, a toho jsme tam jednu třičtvrtě litrovou lahvinku vyžahli. Víno to bylo velmi dobré a kvalitní, takže jsme každý z té čtvrtky byli vysmátí jak lečo. Ale co naplat, máme dneska ještě před sebou kus cesty a další "atrakce", musíme tedy příjemný chládek sklípku opustit a vydat se do Avignonu.

Venku si Honza pečlivě balil do cyklokapes dvě láhve, co koupil, aby přivezl něco dobrého domů. Dundee už zvolna vystartoval za skupinkou Čechů z našeho zájezdu, se kterými jsme společně ve sklípku popíjeli. Já čekal na Honzu až dobalí, ale když mi Dundee začal mizet z dohledu na konci ulice, vydal jsem se též pomalu za ním. Předpokládal jsem, že než dojedu na konec ulice, Honza mě už dojede. Jenomže ouha - na konci ulice byla zatáčka a za ní pár křižovatek a přijel jsem tam ve chvíli, kdy jsem sotva zahlédl Dundeeho, kterou že odbočkou se to vydal. Tak jsem trochu přidal tempo. Vyjeli jsme už za vesničku a Dundeeho jsem viděl stále strašně daleko před sebou. Ha, zrada, už to tuším - on už dojel tu skupinu Čechů a teď společně nasadili ďábelské skupinové tempo. Začal jsem sprintovat co to šlo a zanedlouho jsem ho dojel. Když jsem mu řekl nemilou zprávu, že Honza asi ještě balí u sklípku, respektive kdoví kde je mu teď konec, dupl na brzdu až udělal hodiny a pádili jsme zpátky. Na jedné z křižovatek ve vesničce jsem zastavil, kdyby se tam náhodou Honza objevil některou z bočních cest, zatímco Dundee jel dál. Asi po 5 minutách čekání mi začal zvonit mobil. Jasně, to bude Honza, jenomže kdybych to zvedl, mohu mu říct asi toto: "Ahoj Honzo. Rád tě slyším. Momentálně jsem někde nevím kde na nějaké křižovatce a čekám na tebe, kdybys tudy náhodou jel, a na Dundeeho, který jel ještě někam dál nevím kam a předpokládám že se sem pak vrátí. Chceš si ještě pokecat?" ;-) Pominu-li, že cena tohoto minutového hovoru by byla poněkud extrémní (roamingový hovor z ciziny do ciziny si mobilní operátoři nechají krvavě zaplatit), podstatné je, že by naprosto k ničemu nebyl. Takže jsem to típnul a čekal dál. Za chvíli přijel Dundee - Honzu nenašel. Poslali jsme Honzovi na mobil SMSku, že jedeme směrem na Avignon, a že ať nás buď dojede po cestě, nebo že se potkáme až tam. Jeli jsme tedy sami s Dundeem. Cesta ale byla velmi komplikovaná - strašně moc různých rondelů a křižovatek s cedulemi navádějícími na dálnici (které jsme se logicky museli vyhnout). Takže jsme co chvilku stáli a louskali mapu, i tak jsme však z toho nebyli vůbec moudří. Jediné co nás utěšovalo, že jsme posléze u jedné ze zamotaných křižovatek dojeli tu českou skupinku, kteří též stáli u krajnice a zmateně diskutovali kudy tudy dál. Najednou slyším pištění brzd - hele ho, Honza je tady! Sláva. Radostně se mi vrhá kolem krku... a začíná mě škrtit. ;-) Teprve teď si všímám, že je hodně naštvaný, což potvrzují jeho slova: "Tak voni mně ujedou, navíc úplně špatným směrem, a když jim volám na mobil, tak jeden mi to típne, druhej mi to nezvedá...". Nechal jsem ho vyzuřit, a pak mu sdělil důvod proč jsem mu to nezvedl, a vůbec jak to všechno bylo. Aha, takže k nedorozumění došlo už ve sklípku. Já i Dundee jsme měli za to, že jsme se tam dohodli že odtud pojedeme společně s těma ostatníma Čechama, zatímco Honza o ničem takovém neví a tudíž jel podle předchozí domluvy, že pojedeme z Ch.d.P. jiným směrem po malých vedlejších silnicích. Aha. Když jsme si to takhle pěkně vysvětlili a dostatečně si vzájemně nafackovali ;-), vrátila se mezi nás opět pohodová nálada, abychom mohli dál bloudit těma příšerně zmatenýma silnicema, než jsme konečně zahlédli hradby Avignonu. Odteď však během jízdy důrazně trvám na neustálém udržování "vizuálního kontaktu". :-)
 

Věhlasný most v Avignonu.	Soptík, Honza, Dundee.
Procházka po Avignonském mostě.	Náměstí v Avignonu.

Věhlasný most v Avignonu (přesněji jeho část, která přežila do současnosti) jsme našli poměrně rychle a vyslali jsme Dundeeho, aby vyzkoumal, jak je to s možností prohlídky. Vrátil se s rozpačitým zjištěním, že vstupné je 11 EUR. "Cože?! Tři stovky bych nedal ani za Karlův most, a to je celej a jsou na něm sochy.", utrousil někdo rozhořčeně. Nemůžeme tomu uvěřit, tak se tam jdeme taky podívat. Naštěstí se Dundee spletl - těch 11 EUR je nějaké rodinné vstupné, zatímco normální je 4 EUR. Po zakoupení vstupenek budeme opět fasovat "utržená sluchátka" s mluveným komentářem. Jsme tázáni, v jakém jazyce komentář chceme (přístroj zvládá vždy jen jeden jazyk), tak z legrace říkáme "Czech.", což obsluhu dle očekávání pobavilo, načež jsme pochopitelně požádali o "English.".

Pak jsme popojeli (respektive popošli) do centra Avignonu, kde jsem zjistil, že mám úplně prázdné zadní kolo. Náhradní duši si ale vezu, takže žádná panika, prostě si ji vyměním. (Poznámka: Nebyla píchlá, ale natržená u ventilku - to bych ani záplatou nezalepil.) Po rychlé opravě si ještě odbíhám umýt zašpiněné pracky k nedalekému hydrantu, a můžeme dál. Přes centrum města vedeme kola pěšky, abychom si to tu lépe prohlédli. Je už osm hodin večer, nejvyšší čas dojet dnešní trasu do kempu. Ten poslední kousek cesty jsme zvládli údernickým tempem. Bylo to pěkně po větru, takže jsme skoro pořád drželi 32 km/h a po jediné malinkaté chybné zajížďce do Maillane se kousek vrátili a našli kemp. Bylo přesně 21 hodin - stihli jsme dojet ještě těsně za světla. Postavili jsme stany do trojúhelníku a utvořili tím vlastní závětrné náměstíčko, kde jsme vařili. Zdroj pitné vody jsme měli jen pár metrů a poblíž byla i elektrická lampa - no komfort maximální.
 

Kemp nedaleko Maillane.

Na večeři jsme uvařili půl kila těstovin, což je dle návodu 6 porcí, a k tomu z konzervy omáčku se špagetami posilněnou půlkilovou konzervou jihočeského vepřového masa. Stačilo to pořádně promíchat a trochu přisolit, a výsledkem byly 3 brutální maxiporce mňamky. Na talířky se to ovšem ani náhodou nevejde, takže si obsah velkého hrnce rozdělujeme do tří po vrch plných ešusů, a protože už byla tma, usedli jsme na karimatku poblíž lampy a žrali a žrali a žrali. A jestli jsme to ještě nesežrali, tak tam žereme dodnes. ;-)

Po velmi dobré a vydatné večeři následuje ještě zákusek - Honza vytasil čokoládové sušenky. Když jsme spořádali i je, zalezli jsme do stanů a příjemně unaveni spokojeně spali až do rána.

CYKLOSTRÁNKA