 První vyhlídka po cestě nedaleko od kempu. |
 Výhled z téhož místa jiným směrem. |
 Další úžasná vyhlídka. |
 Ano, jedeme touto nádhernou krajinou opravdu na kolech! |
 Kostelík v horách. |
 Výhled na extrémně nádherně modré jezero Lac de Serre-Poncon. |
kemp La Fontaine - St-Clement - St-André - St-Sauveur - Baratier -
Savines-le-Lac - Sauze-du-Lac - Le Lauzet-Ubaye - (D109) - Barcelonnette
87.51 km, 18.2 km/h, time 4:47:59, max 61.3 km/h
Ráno u snídaně jsme pokračovali ve včera započatému rozhodování,
kudy teda dneska pojedeme. Celkem brzo jsme se v pohodě shodli, že zdolávání
sedla s ještě vyšší nadmořskou výškou, než je Vars, nás čeká zítra,
takže dnes zvolíme raději onu zajímavější delší "rovinatější"
trasu. Tu si však trošku okořeníme zajížďkou do kopců přes
St-Sauveur. A tak se také stalo - vystartovali jsme v 9:54. S odstupem
času naši volbu musím velmi pochválit, protože cesta to byla krásná a zpestřená
jak dostatečným stoupáním, tak i spoustou nádherných výhledů.
Honzovi to do kopců sice nějak moc nejelo a na některých křižovatkách,
kde jsem provokativně navrhoval ještě "lepší" (rozuměj: víc do
hory) zajížďku (např. do Crévoux, nebo do Les Orres), s díky
odmítal, ale držel se statečně. Později mu prý dokonce vysílením zvonilo
v uších, ale zjistili jsme pak naštěstí, že to jsou zvony ve věži
místního kostelíku, a Dundee a já jsme se přiznali, že je slyšíme
taky. :-)
První vyhlídka po cestě nedaleko od kempu. |
Výhled z téhož místa jiným směrem. |
Další úžasná vyhlídka. |
Ano, jedeme touto nádhernou krajinou opravdu na kolech! |
Kostelík v horách. |
Výhled na extrémně nádherně modré jezero Lac de Serre-Poncon. |
Pak jsme se shodli, že machrování v kopcích bylo pro dnešek dost, a sjeli prudce dolů zpět na silnici vedoucí údolím, abychom se po ní v zápětí mohli začít drásat do velmi dlouhého únavného stoupání po silnici D954 do Sauze-du-Lac. Navíc pařilo slunce a zásoby vody kvapem ubývaly, až nám zcela došly. No, je tedy na čase zalovit na dně batohu a vylovit železnou zásobu - 1.5 litru výborné pramenité vody, co vezu celou cestu z kempu La Fontaine. Honza se v tom šíleném kopci trošku zdržel, a když se v dáli objevil, lákali jsme ho s Dundeem ukazováním té flašky s vodou. Dojel nás, něco vtipného utrousil (žel nemohu to kvůli sprostým slovům reprodukovat), pak usedl pod strom do stínu, popíjel vodu a navracel se k životu.
Nedlouho po 14 hodině se na parkovišti nedaleko zajímavých přírodních
útvarů potkáváme s naší Máňou. (Kdo si to nezapamatoval, tak se
jmenuje náš autobus.) Jak bylo domluveno, stojí tady od 13 do 16 hodin, kdyby
si někdo potřeboval něco vzít ze svých věcí. A ještě jednu skvělou
funkci autobus má - ledničku s dobře vychlazenými plechovkami piva. Takže
si zakupujeme pivo, které v tomhle pařáku skvěle chutná a chutná...
:-)
 Zajímavé přírodní útvary. |
Máme hlad. Jen kousek cesty od autobusu je nějaké bistro, ale moc se
nám nelíbí, tak jedeme kousek dál a nacházíme krásnou výletní hospůdku.
Luštíme vývěsku s nabídkou jídel - menu tu stojí cca 12 €, což
je sice trošku víc, ale podobně jako platí moudro "Když se kácí les,
lítají třísky.", platí také "Když tě kácí hlad, lítají
Eura." ;-) Snažili jsme se s mladou servírkou domluvit
Anglicky, ale ona nerozuměla a raděj utíkala pro majitelku
restaurace. Ta se s námi Anglicky dorozuměla, takže jsme se dozvěděli,
že to co jsme si našli na té vývěsce už teď nevaří, a že mají
jedině jiné velké menu za 16 €. Inu, když už jsem se smířil s obědem
v přepočtu za skoro 400 Kč, další stovku navíc přežiju
taky. Takže jo, noste na stůl.
 Restaurant. |
 Výborný oběd. |
První na řadu přišel předkrm - obložený talíř, šunka, slanina, sýr, zeleninová obloha, másílko, paštika (zřejmě) z husích jatýrek, pečivo. Už při dojídání tohoto bohatého předkrmu jsme museli přiznat, že by to i mohlo stačit jako kompletní oběd. Ale až nyní následuje hlavní chod - (zřejmě) skopové maso v nějaké omáčce, s kopečkem rýže, na jehož vrcholu si trůnila černá oliva, a se zeleninovou oblohou. Velká dobrota a úctyhodná porce. A nakonec pak ještě dezert - pohár prvotřídní čokoládové a vanilkové zmrzliny se šlehačkou. Dámy a pánové, mňamka neskutečná, ještě teď se olizuju. Také bych rád zmínil tři krásné zvyky ve Francouzských restauracích. Tak zaprvé, k jídlu vám automaticky přinesou na pití pramenitou vodu (pokud tedy nechcete nic lepšího). Za druhé, kuvert se zde neúčtuje (aspoň nám ho teda nikde neúčtovali). A za třetí je to 4-fázové placení přes tácek (tácek s účtem sem, peníze na tácku tam, vyúčtování s penězmi nazpátek sem, spropitné na tácku tam). Ve většině našich českých restauracích na vás vyhrknou částku a hned platíte, takže nemáte čas si to ještě před placením zkontrolovat, nebo dokonce onen nechutný zvyk s chrastěním prstem v drobných, aby vám naznačili, že máte přece říci "to je dobrý". Tady ve Francii však probíhá placení vždy tímto nenuceně elegantním způsobem, jako by o ty peníze vlastně ani nešlo. Takže když se nám na tácku objevila účtenka na 3 x 16 € = 48 €, mohli jsme si v klidu přepočítat, že to souhlasí a po vrácení drobných jsme tam ty 2 € nechali jako spropitné, neboť jsme byli opravdu nadmíru spokojeni. Mimochodem, jak s námi majitelka restaurantu hovořila, ptala se, odkud jsme, a když jsme jí řekli že z České Republiky, prohlásila, že jsme první češi v její restauraci. To nás překvapilo a já jsem v duchu koketoval s legrační myšlenkou, zapíchnout tam někam českou vlaječku jakože "Francouzský restaurant je dobyt.". :-)
Po tomto pozdním obědě, který trval od 15 do 16 hodin, jsme vyrazili dál,
stočili se na západ a pokračovali dlouhou štrekou až do kempu přímo
u Barcelonnette.
 V dálce pohoří Dormillouse 2505 mnm. |
 Bge de Serre-Poncon. |
V kempu jsme se ocitli v 18:41. Autobus už tam opět čekal, takže jsme hnedka vybalili věci a postavili stany. Jo, to jsem taky chtěl zmínit - Stavíme každý den všechny tři stany, takže odpadá boj o kolíky, skládání konstrukce a hlavně o lepší místo ve stanu. Dovnitř se v pohodě vejdeme každý i se svými taškami s věcmi, prostě komfort. Na večeři si dnes ukuchtíme jen něco menšího - instantní polévku, protože oběd byl opravdu vydatný. V umývárkách jsou sprchy netradičně na řetízek s táhlem, takže je nutno v pravidelném intervalu cca 10 sekund opakovaně za něco v úrovni hlavy tahat a pořád vás konec táhla cvrnká do nosu (respektive čahouna Honzu asi do pupku ;-)). WC - jeden turecký, dvě klasické, ovšem "nahoře bez" (bez sedacích prkének). Taky zajímavý zlepšovák. Vzpomněl jsem si na upozornění v informačním letáku cestovky, že ve francouzských kempech občas nebývá na WC toaletní papír. Mno, možná bych to obměnil na upozornění, že ve francouzských kempech občas nebývá na WC záchod. ;-)
Večer po deváté hodině jdeme pěšky asi 2 km do centra
Barcelonnette. Je to velmi hezké městečko a překvapilo nás, jak to tam
žije. Všude jsou otevřené kavárničky a restaurace plné diskutujících
lidí a hraje hudba. Je znát, že místní lidé mají jiný režim dne.
Odpoledne, když paří slunce a je vedro, jsou zalezlí doma a drží
siestu, ale večer se tu rozjíždí život a zábava.
 Večerní procházka po Barcelonnette. |
 Barcelonnette. |
Do kempu jsme se vrátili ve 22:30. Pořádně unavení dnešním dlouhým náročným dnem, jsme zalezli do spacáků a spali a spali.
| CYKLOSTRÁNKA |  |