FRANCIE 2005
2.den, sobota 2.7.

Přejezd autobusem: Německo - Itálie - Francie - sedlo Montgenevre
Na kole: Montgenevre - Briancon - L'Argentiére-la-Bessée - St-Crépin - kemp
52.00 km , 21.2 km/h, time 2:26:57, max 54.5 km/h

V noci jsme přejeli z Německa do Itálie a před půl desátou jsme ve Francii. Parkujeme v horském sedle Montgenevre 1854mnm. Hurá vyložit kola a převléct se do cyklistického - tady začne naše putování po vlastní ose. Wow! Je tady opravdu krásně. A jasná obloha - paráda.
 

Sedlo Montgenevre u Italsko-Francouzských hranic.

Nádhera.

Ale Honzu tady hned na začátek postihlo několik nepříjemností (slušně řečeno). Převlékali jsme se venku u autobusu do cyklooblečků a najednou slyším "Křup.". Co to bylo? Honza vytřeštěně kouká pod nohy, do čeho to šláp ... No to snad ne! Rozšlápl si své nové cyklobrýle s polarizovanými skly. Je z toho evidentně naštvaný, čemuž se není co divit. Dundee mu prozatím zapůjčuje svoje náhradní brýle. Po sundání kol z přívěsu pak Honza zjišťuje, že mu řidítka od nějakého sousedního kola natrhla sedlo. Ještě štěstí, že jen vzadu, kde to nebude mít vliv na funkci. I tak je to v rychlém sledu už druhá nepříjemnost. No raděj už pojeďme, než se ještě něco stane.

Naše první cyklistickou etapu začínáme prudkým sjezdem serpentinami. Zpoza stromů chvílemi vykukují horské masivy, ale klikatá cesta nutí dávat pořádný pozor, hlavně v těch zatáčkách. I brzdy si hned od začátku užijí svoje. Raděj jedu pomaleji, opatrně, a když to jde, rozhlížím se po okolí, které je prostě úžasné. Pokud bych to měl ještě blíže specifikovat, napadlo mě již tehdy jedno velmi příhodné slovo - "nepopsatelně". Ano, ten úžasný pocit z těch prvních kilometrů na kole ve Francii vám prostě nedokážu popsat.
 

Vyhlídka mezi Montgenevre a Brianconem.

Tamtéž.

Sjeli jsme až do Brianconu, zašli ke sportovnímu obchoďáku a Honza si tam koupil nové brýle za 14.90€. Ty co měl půjčené od Dundeeho se totiž jaksi, ehm, rozpadly. O chvíli později Honza objevil díru na cyklokaťatech (povolený šev) - hernajs, kdy už té poťouchlé smůly bude konec?!

Pokračovali jsme dál po vedlejších zvlněných cestách a stále se kochali krásným prostředím všude kolem. Po pár zastávkách kvůli focení jsem si uvědomil, že takhle by to dál nešlo, a že nemůžu zastavovat a fotit pokaždé když uvidím nějaký krásný výhled či motiv, protože bych pořád stál a kartu v digitálním foťáku zaplnil fotkama už během jednoho dne. Tak jsem snažil fotit míň, a o to víc se jen tak kochat. :-)
 

Briancon.	Tunýlek kousek za Brianconem.
L'Argentiére-la-Bessée	Oddechová pauza v jednom "dloubáku".

Ještě jedno upřesnění k trase. Už v autobuse každý z nás obdržel barevnou mapu oblasti Provence, a pak se venku konal tzv. "brífink", při němž nám hlavní vedoucí zájezdu Pavel na mapě ukázal doporučenou trasu a cílové místo, tj. kemp, do kterého máme dojet. Rovněž pohovořil o zajímavostech na trase, orientačních bodech a zodpověděl naše všetečné dotazy. Jinak ale mohl každý jet podle vlastního gusta, buď sám, nebo se domluvit s druhými a jet ve skupince s nimi. My tři jsme logicky jezdili spolu, ale během dne jsme často na různých místech potkávali další známé tváře z našeho autobusu. Dnes, na úvod, je trasa poměrně lehká - vede údolím řeky Durance, i když nejeden úctyhodně prudký stoupák jsme zdolat též museli.
 

Náš autobus "Máňa" v kempu La Fontaine.	Ubytování - vlastní stany.
Odpolední/podvečerní posezení a pokec u řeky Durance.	Vaření večeře.

Do kempu jsme dorazili poměrně brzo, už ve 13:35. Měli jsme tam vyhrazený velký plac, který jsme s jistotou poznali podle našeho autobusu. Schovali jsme se ve stínu pod stromy, a protože jsme nechtěli budit řidiče, kteří v uzavřeném autobuse spali po nočním přejezdu z ČR, počkali jsme s vybalováním věcí a se stavěním stanů na později. V rámci průzkumu kempu jsme zašli i k recepci a prohlíželi různé informační letáky. Odhodlal jsem se zeptat paní správcové, zda jsou zdroje vody v kempu pitné. Oprášil jsem tudíž svoje znalosti Francouzštiny ... cha cha cha. Abych to uvedl na pravou míru - v autobuse jsme spolu s informačními materiály obdrželi stránku A4 "Francouzský slovníček - životně důležité, zdvořilostní a užitečné pojmy". Bylo tam pár úplně nejzákladnějších slovíček typu "dobrý den", "prosím", "děkuji", "promiňte", "ano", "ne" a spousta dalších, které jsem si (celkem marně) snažil zapamatovat a naučit se je vyslovovat. Nic méně, smířil jsem se s učiněním mezinárodního trapasu a dal jsem si v duchu dohromady potřebná slovíčka, připravivše si krásnou "větu", která by v češtině zněla asi takto: "Dobrý den. Promiňte, pitná voda?". Paní správcová zrovna rovnala nějaké zboží v regálech, tak jsem spustil: "Bonjour madame. Excusez-moi..." Než jsem celou větu stačil dokončit, paní se rozzářila a s neskrývanou radostí začala cosi Francouzsky mluvit, což jsem si navzdory mým naprosto nulovým znalostem, zcela spolehlivě intuitivně přeložil jako: "Jééé. To mám radost, pán umí mluvit Francouzsky - tak to si pěkně popovídáme.". Skvělé. Takže moje brilantní Francouzská výslovnost tří slovíček dokázala ošálit rodilou Francouzku. Ale teď musím s pravdou ven. Zatvářil jsem se záměrně jako blbec (ani to nedalo moc práce) a s omluvnými gesty dodal k původnímu "L'eau potable?" ("Pitná voda?") ještě další, daleko rozumnější dotaz: "Parles-vous anglais?" ("Mluvíte anglicky?"). Paní to sice trochu zklamalo, že si se mnou Francouzsky nepokecá, ale Anglicky uměla, takže jsme se pak přeci jen domluvili. Mimochodem, jen taková doplňující poznámka - Ono je dost zbytečné umět s bravurní výslovností reagovat "ano" a "ne", když stejně nerozumíte otázkám. Teda krom té jediné, "Parles-vous francais?", na kterou mohu vždy s jistotou odpovědět: "Non.".

Sedli jsme si na velký kámen na břehu řeky Durance a kecali o všem možném. Máme za sebou prvních pár hodin ve Francii, a já jsem už teď naprosto nadšen, jak je tady všude krásně. Později odcházíme vařit večeři. Dohodli jsme se už doma před odjezdem, že dáme zásoby dohromady a budeme vařit společně. Dundee vytasil plynový vařič a sadu hrnců - můžeme kuchtit. Dnes se bude podávat kuřecí ragú s rýží - toť opsáno z titulků obalů, ale to co nám z toho vyšlo jsme si nazvali daleko poetičtějším "Oranžová ňahňa". No co, není podstatné, jak to vypadalo, ale dobré to bylo a bylo toho hodně. :-)

Pak jdeme učinit zadost hygieně. Po včera-dnešním trmácení v autobuse, následovaném první cyklistickou etapou, je teplá sprcha velmi příjemným zážitkem. K tomu bych ještě rád poznamenal jednu zajímavost - ve všech umývárkách ve Francouzských kempech jsou posedlí vodovody na čudlík, a to jak u umyvadel, tak ve sprchách. Takže zmáčknete čudlík a asi 10 sekund se sprchujete. Pak zase zmáčknete čudlík a dalších 10 sekund se sprchujete. Prvních pár dní si člověk musel zvykat, ale pak už měl vyloženě zažitý tik a mačkal a mačkal. Místní WC je též netradiční - jeden normální záchod a dva turecké. To už jsem neviděl spoustu let a domníval se, že tato varianta záchoda, kde se dá vykonání potřeby považovat za sportovní výkon (ať už to berete jako silovou disciplínu, nebo jako vrhací na cíl ;-)), už v civilizované části světa neexistuje.

Večer probíhá brífink, při kterém hlavní vedoucí představuje na mapě zítřejší trasu. Přesněji, dává na výběr dvě alternativy, o kterých s klukama později vášnivě diskutujeme. První možností je kratší, ovšem dost náročná trasa, přes horské sedlo Col de Vars (2109mnm). Druhou variantou je o dost delší avšak méně kopcovitá trasa kolem řeky Durance, navíc údajně zajímavější a hezčí. Náčelník Honza nás vyzval k hlasování. Dundee je pro druhou variantu, já provokuju pro drsný stoupák na Vars. Rozhodnutí je tedy na Honzovi, takže hodně váhá a střídavě se přiklání k jedné či k druhé variantě. Nakonec zbaběle odkládá rozhodnutí na zítřek. ;-)

Později večer jsme všichni účastníci zájezdu poseděli společně v kruhu na karimatkách a došlo k představování. Každý o sobě řekl pár vět, odkud je a čím se profesně zabývá, záliby a tak podobně. Přitom jsme stále popíjeli víno rozlévané z "kaňáků", které dodal vedoucí Pavel. Bylo moc dobré a vypili jsme ho poměrně dost, takže se mi s Dundeem později večer diskuse zvrhla k počítačovým tématům - no fuj. ;-) Příště už o takových blbostech na dovolené nediskutuju. Spát jsme odcházeli přesně o půlnoci, země se houpala a nejen kvůli totální tmě bylo obtížné najít vchod do stanu. Tralalá, cha cha, no to su zvědavej, jak zítra vstanu, škyt...

CYKLOSTRÁNKA