AŠ 2000
7.den, úterý 25.7.
Šabina - Kynšperk n.Ohří - Nebanice - Hartoušov -
Třebeň - Nový Drahov - Starý Rybník - Vojtanov - Hazlov - AŠ!!!
- Hazlov - Hazlov - Františkovy Lázně - Cheb
72.51 km, 17.56 km/h, time 4:07:45,
max 62.5 km/h
Jen tak pro zajímavost, v tomto tábořišti je
8 dřevěných kadibudek. Ač nerad (šel od nich šílený
smrad), jednu z nich jsem musel brzo ráno navštívit a
rozesmál mě pohled na "dosedací" plochu kolem
otvoru, ze které směrem nahoru trčely asi půlcentimetrové
špičky hřebíků. Zda jde o záměrné hýžďo-fixační
vylepšení, nebo o pouhý šlendrián, to vážně nevím.
Vstáváme v 7:02
a balíme. Je zamračeno. Tábořiště opouštíme v 8:15 a
náladu nám zlepšuje přechod do polojasna. Popojíždíme do
Kynšperku n.Ohří, kde snídáme zakoupené jídlo jako obvykle
přímo před potravinami. Pak uháníme překvapivě rovinatým
terénem (to tu ještě nebylo!) přes Nebanice, Hartoušov,
Třebeň a Nový Drahov k státní přírodní rezervaci SOOS.
Tam si procházíme naučnou stezku lemovanou močály
a Mofetami, nesprávně nazývanými bahenní sopky (i když si
podle tohoto špatného pojmenování mnohem lépe představíte,
o co asi jde). 
Poté navštěvujeme muzeum
s vycpanými ptáky a expozici "Jurský park" se
spoustou ještěrů a jiných prapotvor z pěnového
polyuretanu. Taktéž jsme zavítali do mini ZOO, ve které
jsme viděli výra velkého, 3 káně se zraněným křídlem,
kachny, kalouse ušatého a sojku (vypadala jako Krakonošova
"sojka udavačka" potom, co by ji chytil Trautemberk a
oškubal okrasné peří - ale snad jí to časem zase doroste a
dá se do pořádku, stejně tak jako ostatní poraněná
zvířátka a všichni se vrátí zpět do volné přírody). V
areálu SOOS jsme se dohromady zdrželi asi hodinu a půl.
Teď nastal čas na hlavní
cíl celé letošní akce - dojezd do nejzápadnějšího cípu
naší republiky. Omylem jsme si ještě trošku zajeli, ale pak
už s jistotou přes Vojtanov a Hazlov dorazili v 13:23 do Aše.
Hurá! Západní pól je dobyt! V Aši hledáme náměstí, ale
dobrotivý místní člověk se jen s úsměvem rozpačitě
škrábe za uchem a dodává, že snad jediné "něco jako
náměstí" je tamtudy. 
Ale
nakonec jsme náměstí přece jen našli a kousek od něj
i restauraci vhodnou pro obědové orgie (plněný řízek
"pašerák", dvoje chobotničky, masem plněný
bramborák, smažený sýr). Jak jsem se s Pavlem domluvil již
několik dní dříve, dali jsme si po jídle ještě skvělou
alžírskou kávičku (jednalo se o mou teprve jedenáctou kávu
v životě - proto ta domluva předem - musel jsem se na to
psychicky připravit).
Předchystaná pohlednice z akce Aš 2000
(ale text a podpisy jsme vypsali až v Aši) |
Přední stranu pohlednice vytvořil Honza
(včetně dlouze diskutovaného "uzlíku") |
V 15:45 se vydáváme na zpáteční cestu, a to
dlouhým labůžovým sjížďákem až do Františkových
Lázní. Jelo se fakt parádně - vždyť těch 16km jsme urazili
zhruba za půl hodiny. Prohlížíme si město a procházíme po
kolonádě až k Františkovu prameni. Ten má teplotu pouhých
10,5 st.C a všichni ho ochutnáváme - jo, to se dá pít. Pak
se dotazujeme na sošku čůrajícího Františka a dozvídáme
se, že "čůrající není" a že "je támhle
mezi těmi palmami." No jo, fakt nečůrá. Je nahatý, jen
si tak klidně sedí a v ruce drží rybu. Podle nějaké
pověry, když mu žena sáhne na, ehm, hen to oné mezi nohama,
má to způsobit vyléčení jejích ženských potíží a snad
dokonce napomoci otěhotnění. Celá soška je matná, ovšem
ono místo má František blýskavě vyleštěné - je vidět,
že je o něj zájem.
Františkovy Lázně |
Františkův pramen |
Jen pár kilometrů a
ocitáme se v Chebu na náměstí, kde obdivujeme špalíček a zakupujeme
jídlo a pití na cestu domů.V 18:30 jsme již na hlavním
vlakovém nádraží, odvazujeme brašny a všechny věci z kol a
vyplňujeme přepravní dotazníky. Zakupujeme jízdenky Cheb -
Olomouc, nakládáme kola a obsazujeme první volné kupé. To v
zápětí opouštíme kvůli neestetické záplatě na sedadle a
přenášíme všechny věci o jedno kupé dál. V 19:27 se vlak
dává do pohybu a za oknem pozorujeme míhající se krajinu
- míhá se přece jen o něco rychleji, než když jsme jeli na
kolech - to se musí uznat. Po nějaké chvilce úplnou náhodou
zjišťujeme, že kupé, jenž jsme obsadili, má na vývěsce
vypsané rezervace. Tuto nepříjemnou skutečnost pro jistotu
řešíme opětovným přemístěním až do dalšího vagónu.
Tam snad konečně nalezneme klid! O dalších pár chvil
později dveře do našeho kupé otevírá podnikatel s
kufříkem, že sem má místenku. Naše útrpné pohledy ho
však inspirují ke skvělému nápadu, že to je jedno a že si
půjde sednout jinam. Děkujeme mu tímto velmi moc za jeho
dobrosrdečnost.
Jedeme si vláčkem, kecáme, jíme a provádíme
závěrečné finanční vyrovnání (tzv. clearing). Během
cesty mezi Kláštercem n.Ohří a Chomutovem pozorujeme oknem
šílenou scenérii povrchového dolu s těžebními velkorypadly
a s elektrárnou Tušimice v pozadí. Je to fakt hrůza, takhle
zdevastovaná krajina. Kolem 22 hodiny usínáme.
