AŠ 2000
6.den, pondělí 24.7.
Žlutice - Bochov - Karlovy Vary - Sokolov - Citice - Tisová
- Šabina
66.14 km, 17.48 km/h, time 3:47:03,
max 62.3 km/h
Nikdy nechvalte Pavla! Včera večer jsme to
neprozřetelně udělali - a to za pěkné počasí v sobotu a
neděli. Proto asi telepatickou přípravu slunečného počasí
v noci odbyl a vzbudil nás v 7:30 deštíkem. Vymlouval se co
mohl a blábolil o snech, v nichž se mu zdálo o autech
rozstřikujících kaluže vody. Bylo rozhodnuto, že od teď ho
už spát nikdy nenecháme, aby měl počasí stále plně pod
kontrolou.
Na jídlo ani nemám náladu. Ležíme schovaní
ve stanech a čekáme, jestli se to nějak zklidní. Uvnitř
vedlejšího stanu však na jídlo náladu mají - je slyšet
mlaskání a pak následuje série hlasitých výkřiků:
"Chcete někdo chleba? Esli jo, tak si pro něho dojděte,
já ven do deště nejdu." Tak proto asi nemám hlad - je to
sebeobranný reflex zabraňující zmoknutí. Ale co naplat, ve
stanech nemůžeme zůstat celý den. Když se deštík zmírnil,
balíme mokré stany metodou "raz-dva-tři" neboli
"halabala rychle šup-šup" - Tak mizerně poskládaný
stan jsem ještě neměl. Navíc hádám, že spolu se stanem
mám přibaleno tak půl litru vody.
Kemp opouštíme v 8:31 a sjíždíme dolů do
centra, abychom vyhledali nějaký cyklosport. Nacházíme jej a
velmi dobrotivá paní otevírá dílnu a pouští nás tam,
abychom se za pomoci specializovaných nástrojů mohli pokusit o
výměnu špic a pláště na Tomášově nemocném kole. Za
nejzručnější dva lidi z našeho týmu se prohlásili Tomáš
a Honza, my ostatní jsme dobrovolně čekali venku a krátili si
čas snídaní, jejíž komponenty jsme neustále průběžně
dokupovali v blízkém obchůdku. Začalo pršet, jen se chcalo.
Když už se nám zdálo, že to těm dvěma supermanům v
dílně trvá až moc dlouho, zalezli jsme se za nimi podívat.
Plášť už měli vyměněný, ale dvě chybějící špice se
doinstalovat nepodařilo - jednalo se totiž jak naschvál o
stranu, kde je šestikolečko, které ani stahovákem stáhnout
nedokázali. Když jsem se z legrace ptal, jestli povolovali na
správnou stranu, vážně odvětili, že zkoušeli povolovat na
obě strany. Au. Na nic víc už jsem se raděj neptal a
společně jsme prohlásili Tomovo kolo za opravené - vždyť
mít všechny špice je přebytečný luxus. Než jsme opustili
opravnu, snědl Honza ještě pár višní, co tam rostly na
stromě (mám dojem, že to byla višeň či co). Aby se nic
nepoznalo, pecky poctivě polykal, i když jsme ho varovali, že
tím v budoucnu střelbou na záchodě může způsobit škodu.
V 10:10 přestává pršet, a tak rychle
odjíždíme dál. Po 8mi kilometrech se opět napojujeme na E48,
jenž jsme včera opustili a jedeme rychle kupředu. Kousek
před Bochovem začíná velký liják - na poslední chvíli se
stíháme schovat u tamní benzinové pumpy. Protože déšť je
opravdu hustý a vytrvalý, nepřipadá v úvahu teďka
pokračovat dál. Flákáme se uvnitř benziny a z nudy
kupujeme, jíme a pijeme všelijaké nesmysly: v automatu čaj a
horkou čokoládu s mlékem, nugátovou čokoládu, lentilky,
žlutou limonádu, obložený rohlík. Po 45 minutách pršet
přestává. Hurá! Vždyť už nám docházela zábava a měli
jsme prostudovaný kompletní sortiment jídla, hraček i všech
motoristických doplňků, olejů a aditiv.
U
Horních Tašovic nás značky odkloní na objížďku, ale ta
vede souběžně s původní trasou, takže si zajíždíme jen
zanedbatelně (aspoň že je to přes pořádný kopec, který
bychom jinak objeli). Přijíždíme do Karlových Varů. 
Po menším zmatku s
přejetou odbočkou nacházíme centrum a procházíme si celou
kolonádu až ke Grandhotelu Pupp. Chvílemi mírně prší, ale
dá se to ignorovat. Během procházky městem ochutnáváme
prameny číslo 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 (tedy mimo 4.). Co se
týče chutí, není to pro naše pivem trénované chuťové
buňky nic příjemného - pít horkou vodu - blééé - ale
povinnost je povinnost, nelze vynechati žádných krajových
atrakcí.
Vřídelní kolonáda |
Grandhotel Pupp |
Až v 15:20 nacházíme Vinárnu u radnice,
kterou jako první zahlédnul Tomáš (trval na tom, abych to
zapsal do deníku). Tam si dáváme skvělý oběd a všichni
krom zásadového absolutního abstinenta Toma ochutnáváme 14.
pramen (Becherovku). Mají ji vzorně vychlazenou na předepsanou
teplotu, takže je to jedna báseň. A nemohu se nezmínit o
překrásné mladé servírce, jejíž půvab s námi velmi
mocně mával. Nemohli jsme z ní odtrhnout oči a téma hovoru,
ať začalo o čemkoliv, skončilo u ní. Při odchodu jsme
smutně vzdychali a venku ještě na rozloučenou někdo zaperlil
hláškou: "Ach! Znovu jsem se zamiloval." A i já
musím přiznat, že jsem o pár chvil později požádal
náčelníka, aby mi pak večer až budu dělat zápis do deníku
připomenul, co se vlastně dneska do oběda dělo, neboť se mi
všecky vzpomínky přemazaly a pamatuju si jen na ni.
Jedeme dál a z hlavní cesty se odpojujeme u
Sokolova, abychom v Kauflandu doplnili zásoby. Pak pokračujeme
podél Ohře přes Citice a Tisovou do Šabiny, kam nás
doprovází dobrotivý pán - taktéž cyklista, a prozrazuje
nám existenci mapou zatajeného tábořiště. Původně jsme
chtěli jet až k vodní nádrži Jesenice, ale toto místo
skýtá lepší strategickou pozici pro zítřek. V 19:15
přejíždíme úzkou zelenou lávku vedoucí do tábořiště.
Jak byla mokrá, Tomáš dostal téměř u konce smyk a upadl.
Proti nám šel v tu chvíli pán s malým psíkem a ten pes, jak
se lekl, skočil z lávky asi z metru a půl dolů na trávník a rozzuřeně
zespodu štěkal. Pán to s údivem komentoval slovy:
"Safra! Ten pes z takové výšky ještě v životě
neskočil."
Postavili jsme stany a já, Honza a Pavel jsme se
šli koupat do Ohře. Vrhli jsme se do studeného silného proudu
a plavali ze všech sil proti němu, díky čemuž jsme
zůstávali zhruba na stejném místě. Náčelník měl blízké
setkání třetího druhu, o kterém nám později poeticky
řekl: "Normálně si plavu v proudu a dostanu klackem
přímo do huby." Později jdeme do hospy pod jezem, kde si
dodáváme energii grogama a Tom Pepsicolou. Ve 22:16 odcházíme
spát, kromě Toma, který rozjařen Pepsicolou zůstává a s
místním osazenstvem dlouho do noci pěje písně (dokolá-á,
okolo stola-la-lá, pějme písně dokolá-á, okolo stola.) (To
byla jen taková malá ilustrativní kulturní vložka).
