AŠ 2000
6.den, pondělí 24.7.

Žlutice - Bochov - Karlovy Vary - Sokolov - Citice - Tisová - Šabina
66.14 km, 17.48 km/h, time 3:47:03, max 62.3 km/h

Nikdy nechvalte Pavla! Včera večer jsme to neprozřetelně udělali - a to za pěkné počasí v sobotu a neděli. Proto asi telepatickou přípravu slunečného počasí v noci odbyl a vzbudil nás v 7:30 deštíkem. Vymlouval se co mohl a blábolil o snech, v nichž se mu zdálo o autech rozstřikujících kaluže vody. Bylo rozhodnuto, že od teď ho už spát nikdy nenecháme, aby měl počasí stále plně pod kontrolou.

Na jídlo ani nemám náladu. Ležíme schovaní ve stanech a čekáme, jestli se to nějak zklidní. Uvnitř vedlejšího stanu však na jídlo náladu mají - je slyšet mlaskání a pak následuje série hlasitých výkřiků: "Chcete někdo chleba? Esli jo, tak si pro něho dojděte, já ven do deště nejdu." Tak proto asi nemám hlad - je to sebeobranný reflex zabraňující zmoknutí. Ale co naplat, ve stanech nemůžeme zůstat celý den. Když se deštík zmírnil, balíme mokré stany metodou "raz-dva-tři" neboli "halabala rychle šup-šup" - Tak mizerně poskládaný stan jsem ještě neměl. Navíc hádám, že spolu se stanem mám přibaleno tak půl litru vody.

Kemp opouštíme v 8:31 a sjíždíme dolů do centra, abychom vyhledali nějaký cyklosport. Nacházíme jej a velmi dobrotivá paní otevírá dílnu a pouští nás tam, abychom se za pomoci specializovaných nástrojů mohli pokusit o výměnu špic a pláště na Tomášově nemocném kole. Za nejzručnější dva lidi z našeho týmu se prohlásili Tomáš a Honza, my ostatní jsme dobrovolně čekali venku a krátili si čas snídaní, jejíž komponenty jsme neustále průběžně dokupovali v blízkém obchůdku. Začalo pršet, jen se chcalo. Když už se nám zdálo, že to těm dvěma supermanům v dílně trvá až moc dlouho, zalezli jsme se za nimi podívat. Plášť už měli vyměněný, ale dvě chybějící špice se doinstalovat nepodařilo - jednalo se totiž jak naschvál o stranu, kde je šestikolečko, které ani stahovákem stáhnout nedokázali. Když jsem se z legrace ptal, jestli povolovali na správnou stranu, vážně odvětili, že zkoušeli povolovat na obě strany. Au. Na nic víc už jsem se raděj neptal a společně jsme prohlásili Tomovo kolo za opravené - vždyť mít všechny špice je přebytečný luxus. Než jsme opustili opravnu, snědl Honza ještě pár višní, co tam rostly na stromě (mám dojem, že to byla višeň či co). Aby se nic nepoznalo, pecky poctivě polykal, i když jsme ho varovali, že tím v budoucnu střelbou na záchodě může způsobit škodu.

V 10:10 přestává pršet, a tak rychle odjíždíme dál. Po 8mi kilometrech se opět napojujeme na E48, jenž jsme včera opustili a jedeme rychle kupředu. Kousek před Bochovem začíná velký liják - na poslední chvíli se stíháme schovat u tamní benzinové pumpy. Protože déšť je opravdu hustý a vytrvalý, nepřipadá v úvahu teďka pokračovat dál. Flákáme se uvnitř benziny a z nudy kupujeme, jíme a pijeme všelijaké nesmysly: v automatu čaj a horkou čokoládu s mlékem, nugátovou čokoládu, lentilky, žlutou limonádu, obložený rohlík. Po 45 minutách pršet přestává. Hurá! Vždyť už nám docházela zábava a měli jsme prostudovaný kompletní sortiment jídla, hraček i všech motoristických doplňků, olejů a aditiv.

Karlovy Vary. Vřídlo.U Horních Tašovic nás značky odkloní na objížďku, ale ta vede souběžně s původní trasou, takže si zajíždíme jen zanedbatelně (aspoň že je to přes pořádný kopec, který bychom jinak objeli). Přijíždíme do Karlových Varů. Mlýnská kolonáda.Po menším zmatku s přejetou odbočkou nacházíme centrum a procházíme si celou kolonádu až ke Grandhotelu Pupp. Chvílemi mírně prší, ale dá se to ignorovat. Během procházky městem ochutnáváme prameny číslo 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 (tedy mimo 4.). Co se týče chutí, není to pro naše pivem trénované chuťové buňky nic příjemného - pít horkou vodu - blééé - ale povinnost je povinnost, nelze vynechati žádných krajových atrakcí.

Vřídelní kolonáda.
Vřídelní kolonáda
Granhotel Pupp.
Grandhotel Pupp

Až v 15:20 nacházíme Vinárnu u radnice, kterou jako první zahlédnul Tomáš (trval na tom, abych to zapsal do deníku). Tam si dáváme skvělý oběd a všichni krom zásadového absolutního abstinenta Toma ochutnáváme 14. pramen (Becherovku). Mají ji vzorně vychlazenou na předepsanou teplotu, takže je to jedna báseň. A nemohu se nezmínit o překrásné mladé servírce, jejíž půvab s námi velmi mocně mával. Nemohli jsme z ní odtrhnout oči a téma hovoru, ať začalo o čemkoliv, skončilo u ní. Při odchodu jsme smutně vzdychali a venku ještě na rozloučenou někdo zaperlil hláškou: "Ach! Znovu jsem se zamiloval." A i já musím přiznat, že jsem o pár chvil později požádal náčelníka, aby mi pak večer až budu dělat zápis do deníku připomenul, co se vlastně dneska do oběda dělo, neboť se mi všecky vzpomínky přemazaly a pamatuju si jen na ni.

Jedeme dál a z hlavní cesty se odpojujeme u Sokolova, abychom v Kauflandu doplnili zásoby. Pak pokračujeme podél Ohře přes Citice a Tisovou do Šabiny, kam nás doprovází dobrotivý pán - taktéž cyklista, a prozrazuje nám existenci mapou zatajeného tábořiště. Původně jsme chtěli jet až k vodní nádrži Jesenice, ale toto místo skýtá lepší strategickou pozici pro zítřek. V 19:15 přejíždíme úzkou zelenou lávku vedoucí do tábořiště. Jak byla mokrá, Tomáš dostal téměř u konce smyk a upadl. Proti nám šel v tu chvíli pán s malým psíkem a ten pes, jak se lekl, skočil z lávky asi z metru a půl dolů na trávník a rozzuřeně zespodu štěkal. Pán to s údivem komentoval slovy: "Safra! Ten pes z takové výšky ještě v životě neskočil."

Postavili jsme stany a já, Honza a Pavel jsme se šli koupat do Ohře. Vrhli jsme se do studeného silného proudu a plavali ze všech sil proti němu, díky čemuž jsme zůstávali zhruba na stejném místě. Náčelník měl blízké setkání třetího druhu, o kterém nám později poeticky řekl: "Normálně si plavu v proudu a dostanu klackem přímo do huby." Později jdeme do hospy pod jezem, kde si dodáváme energii grogama a Tom Pepsicolou. Ve 22:16 odcházíme spát, kromě Toma, který rozjařen Pepsicolou zůstává a s místním osazenstvem dlouho do noci pěje písně (dokolá-á, okolo stola-la-lá, pějme písně dokolá-á, okolo stola.) (To byla jen taková malá ilustrativní kulturní vložka).

Zpět na předchozí... Jdi na hlavní stránku... Jdi na další...


CYKLOSTRÁNKA Vyrobil Radek Štěrba, © RASTER