AŠ 2000
4.den, sobota 22.7.
kemp Stará Živohošť - Nový Knín - Dobříš - Hostomice
- Lochovice - Netolice - Praskolesy - Žebrák - Březová -
Kublov - Karlov - Roztoky
74.15 km, 15.31 km/h, time 4:50:38,
max 61.5 km/h
Vstáváme
v 7:06, je polojasno - vypadá to na krásný den. Nejsa
popoháněni hrozbou deště, snídaně a balení nám trvá o
něco déle a kemp opouštíme až v 9:15. Trasa začíná
stoupáním nahoru, tedy jako obvykle. Projeli jsme
přes Dobříš a terén se zase splašil. Aby taky ne, vždyť
nám mapa prozrazuje, že budeme přejíždět hřebeny Brdů.
Cesta vede příjemným lesíkem a během stoupání si krátíme
dlouhou chvíli cyklohoubařením. Náčelník mi hlásí, že
viděl hřiba a ptá se, kolik za to dostane bodů. Sděluji mu,
že za hřib jsou (dneska třeba) 3 body. Je spokojený a hledá
dál. Ostatní se též snaží, ale moc jim to nejde. Pavel se
dotazuje, kolik bude mít za 5 bedel, 8 hřibů, 3 babky a
spoustu dalších? Mno, tak za to je sice 50 bodů, ale za toho
chlapa, co si to nesl v košíku, máš mínus 100.
Po cca 4 kilometrech prudkého stoupání jsme na
vrcholu, tedy aspoň v to doufáme. Čekáme na dojezd zbytku
družstva, odpočíváme a chválíme si, jak krásnou trasu jsme
zvolili (někteří doopravdy, jiní možná ironicky?). Sjezd
dolů je fantastický - téměř žádné zatáčky, dobrá
kvalita cesty, prudký sešup. Dole, v Hostomicích, se
rozhodujeme poobědvat. Musím uznat, že kuřecí kung-pao se
jim opravdu povedlo - pochutnal jsem si. O kus dál, v
Lochovicích, odbočujeme z hlavní cesty na Netolice a
Praskolesy, abychom si zkrátili cestu (mimo Hořovice).
Podjíždíme dálnici a spatřujeme zříceninu hradu Žebrák.
Zde se ale zastavovat nebudeme, neboť naším dnešním
kulturním cílem je hned vedle se nacházející hrad Točník.
Zřícenina hradu Žebrák |
Hrad Točník |
Po menším sporu, zda pojedeme na kolech až ke
hradu po šotolinové cestě vedoucí hodně prudce nahoru,
jedeme na kolech až ke hradu po šotolinové cestě vedoucí
hodně prudce nahoru. K následujícím událostem lze v deníku
číst komentář v bodech:
- Těžký výjezd nahoru.
- Prohlídka zříceniny hradu.
- Místní medvěd Jarda je hezčí než Kazimír z
Konopiště.
- Posloucháme hudební produkci skupiny Ginerva.
- Tomáš: Nanuk Brumla! (*1)
- Hezká slečna u stánku.
- Hezké slečny i jinde, nejen u stánku.
- Návrat ke kolům - Honza si hraje s přiběhnuvším
černým koťáskem.
- Honza zjišťuje, že mu ušel plyn v zadním kole -
výměna duše. Pozn.: defekt způsobila kovová špóna
skrz plášť (nebo černé koťásko?).
- Medvědice Babeta se pere s Jardou kvůli dřevu. (*2)
- Bob při sjezdu od hradu absolvoval osobní kontakt se
šotolinovou cestou. Honza to popisuje slovy: "Liskl
sebó na záda a přikryl se kolem." Au!!! (*3)
A nyní dodatky k číslovaným hvězdičkám:
*1: Během procházení
zříceninou jsme potkali několik slečen s kornoutem zmrzliny a
dostali chuť - tedy na zmrzlinu (i když ... no, nechme to
být). U stánku stál první v řadě Tomáš a přinesl si
nanuk jménem Brumla, protože nic jiného prý už nemají. Co
naplat, tak jsem si taky řekl o Brumlu. Seděli jsme u
stolečku, lízali nanuk a ukusovali preclíky, co si (resp.
nám) koupil Pavel. Teprve pak se ukázalo, že mají i spoustu
jiných druhů zmrzliny, ale Tomáš se u okénka zeptal
na nanuky, a teď se nám snaží namluvit, že pod pojmem
"nanuk" se přeci jasně rozumí "jakákoliv
zmrzlina", což je kapitální békovina. A já měl takovou
chuť na zmrzlinu v kornoutu!!!
*2:
Ve výběhu se mírumilovně procházel medvěd Jarda. Pak z
kobky vylezla medvědice Babeta a agresivně se na něj vrhla,
sotva stačil utíkat. Přitom on ji vůbec nic nedělal, jen si
v opačném rohu výběhu začal hrát s kusem dřeva, co tam
leželo. Dospěli jsme k názoru, že důvodem k partnerské
roztržce muselo být to dřevo (co jiného). Zobecněné
poučení pro všechny chlapy zní: "Pozor! Nehrajte si s
partnerčiným dřevem - nemá to ráda a napadne vás!"
*3: Když jsme po šotolině sjížděli od hradu
dolů, v jedné zatáčce jsme vjeli do roje lítacích
mravenců. Lekli jsme se, že je to nějaký nebezpečný hmyz
a prudce zastavovali. Bob však zabrzdil příliš prudce,
dostal smyk a přeletěl přes řidítka - kolo ho
následovalo. Praštil se, ale jinak se mu naštěstí nic
nestalo. Cyklistické rukavice mu evidentně zachránili dlaně
před ošklivými odřeninami. Při dalším sjezdu jsme proto
byli mnohonásobně opatrnější než obvykle.
O půl deváté jsme dorazili do tábořiště u
vody v Roztokách. Náčelník vyhlásil, že se půjdem okoupat,
ale mě se do Berounky moc nechtělo. Voda se mi zdála poněkud
žlutohnědá - nerad bych něco chytil. Nakonec se ale v té
divné vodě, přímo nad jezem, koupali jen Pavel a Tomáš -
jsou to blázni. Já s náčelníkem jsme si navíc vyslechli
hrůzostrašné historky místní paní o spoustě utopenců, a
to nás definitivně odradilo. Navečer ve 21:50 jsme se
přemístili do hospůdky, kde si někteří dali párky a jiní
bramborové knedlíky se zelím a pivo Samson. Pavel dostává 2+
za počasí - dnes bylo celý den polojasno. Dále Pavel
dostává důtku s výstrahou za to, že mi během stavění
stanů bez dovolení šáhl na mé kolo a převezl ho o kus
dál, aby si tam opřel svoje. Navíc se za tuto drzost kajícně
neomlouvá a nejapně o tom žertuje. Když se ho ptám, kde bude
dnes spát, neví a směje se.
Za úplné tmy se vracíme úzkou cestičkou mezi
keři ke stanům a do hajan. Navzdory výhrůžkám jsem
přílišný dobrák na to, abych Pavla nechal spát venku, a
odemykám zip u dveří.
