tábořiště Stvořidla - Ledeč n.S. - Bezděkov - Čechtice
- Vlašim - Benešov - Neveklov - kemp Stará Živohošť
98.91 km, 16.33 km/h, time 6:03:24,
max 57.5 km/h
Páteční ráno nás v 7:00 budí stále poněkud pošmourným počasím, za což jsem neopomněl Pavla ihned pokárat. Co jeho včerejší sliby? On si z toho ale nic nedělal. Byl celý zalezlý ve svém spacáčku a když jsem stížnost zopakoval, automaticky ze spaní zamumlal "hmm, když teď už jsme měli být o kus dál na západ" - bylo poznat, že jde o čistě reflexivní chování. Neměl jsem to srdce ho hned po ránu uhodit, vždyť je to v podstatě němá tvář.
Snídaně byla provedena klasickým způsobem ze zásob, to jest chleba s tím co kdo má. Protože po nás obloha sem tam vrhla kapku, rozhodli jsme se co nejrychleji sbalit věci a pokračovat na západ, kde Pavel slibuje slunce. Musím uznat, že na tom něco je - slunce přece taky pořád putuje na západ, nám se však jaksi stále nedaří jej dostihnout.
Z kempu odjíždíme v 8:53 jinou cestou, než jsme se sem včera spustili. Ta prudká, kamenitá a uzoučká lesní pěšina byla jasná jednosměrka (ani tam nemusejí dávat značku). Ale aby nás to nemrzelo, asfaltka záhy nabírá nehorázný sklon a kdo včas nepodřadil, již řadí opodál. Stoupání je vražedné, obzvláště takhle po ránu. I zakázaný převod 1:1, který se mi naštěstí podařilo na poslední chvilku nahodit, je silný kafe. Jak zabírám do pedálů, přední kolo se takřka odpoutává od cesty - aby taky ne, vzhledem k nákladu vzadu na nosiči. Sotva jsme se vydrápali na první křižovatku u nějaké vesničky, následovala odbočka vpravo a prudký sráz dolů, aby byl v zápětí vystřídán zase další kruťárnou nahoru. Si z nás dělají srandu, ne?!
Abychom načerpali trošku nové energie, dáváme si v Ledči n.S. na náměstí druhou snídani. Panuje poněkud depresivní nálada, vyvolaná kombinací úvodního těžkého profilu tratě ruku v ruce se zataženou oblohou. Pokračujeme směrem na Zruč n.S., ale v Bezděkově jsme nějak nepostřehli správnou odbočku. Ocitáme se na mostě přes vodní nádrž Želivka. Krátkou pauzu trávíme odhadováním a propočítáváním výšky mostu nad hladinou vody. Je obecnou pravdou, že odhad při pohledu shora klame, ovšem nikdo nemá zájem skočit dolů a mrknout se zezdola. Zda nás odrazuje předpoklad, že je voda studená, nebo že je 45 metrů pod námi, to ať si přebere každý sám.
Projíždíme
Čechticemi a frčíme až do Vlašimi, kde si ve skvělé
Plzeňské krčmě dáváme fantastický oběd. Po dobré
polívečce je velkým překvapením "vepřová panenka na
grilu", podávaná na speciálním dřevěném talířku a s
konévkou se šťávou. Mňam. Stůl se dále zaplnil třebas
opět vepřovou panenkou ovšem ve vermutové omáčce, steakem z
lososa, borůvkovým koláčem či zmrzlinovým pohárem a
dalšími laskominami - prostě žranice jako z filmu.
S dobrotami zaplněnými žaludky se nám jede o poznání
lépe, obzvláště když směrem na Benešov krpálů ubývá (i
když stále jsou, jak poznamenal náčelník) a také obloha je
jeví býti téměř polojasnou. Tím pádem jsme zanedlouho, v
16:14, v Benešově na náměstí. Nejaktivnější jedinci jdou
nakoupit pečivo do pekárny, ale nedonesou nic (pekárna na
pečení peče). Aspoň že Bobovi se podařilo najít prodejnu
cyklosport a pořídit cyklistické rukavičky, aby neměl
otlačené ručičky. Z dalších událostí je možno zmínit
pád Tomášova špatně opřeného kola - naštěstí u něj
nikdo poblíž nestál (u kola ani u Tomáše), a tak neměl na
koho svalit vinu a zmlátit ho. Další novinkou, přece jen o
něco radostnější, je zlepšení Honzova zdravotního stavu,
které se dostavilo v průběhu dnešního odpoledne.
Blahopřejeme! Přesouváme se o pár set metrů dál a kupujeme
čerstvý ještě teplý chléb a deset rohlíků do zásoby.
Pečivo je předáno Pavlovi a on je pasován na
"chlebmastera" (tj. obdoba webmastera, ovšem místo za
web odpovídá za chleba). Nyní máme v plánu návštěvu
Zámku Konopiště. V 16:52 jsme dole pod zámkem, když tu nám
dochází, že poslední prohlídka může taky klidně začínat
v pět. Vyprovokováni tímto faktem jsme vybičováni k
nadlidskému výkonu a prudké cestičky vzhůru zámeckým
parkem zvládáme sprintem. Podařilo se - v 16:58 jsme na
nádvoří. Na poslední chvíli kupujeme lístky a prakticky
ihned poté vstupujeme dovnitř. Prohlídka byla hezká, leč
poznamenána poněkud zvláštním výkladem, jenž nás (i
průvodkyni samu) často uváděl do rozpaků. 
Později nám vše
raději objasnila omluvou, že normálně průvodcuje
zahraniční výpravy a hovoří německy, takže nyní pro nás
on-line vytváří vlastní českou verzi. Některé její
improvizace byly kouzelné. Ještě dlouho nezapomeneme na
"výtah pracující na hydraulickém principu - to funguje
tak, že voda de dólu, výtah nahóru". Ale aspoň že
byla sranda. Venku se nemůžeme opomenout mrknout na místního
méďu Kazimíra, který se nám předvádí mimo jiné i
elegantním posedem. Jeho medvědí družka, nechci říkat
manželka - nevím zda jsou úředně oddáni, Máša je
schovaná a nevychází z domečku. Podle všeho ji bolí hlava
(jako všechny ženské) a na nějaké šaškování pro lidi
nemá náladu (jako všechny ženské). :-)
Od
zámku sjíždíme dolů, ale na špatnou stranu - musíme si
tedy objet dokola celý park. Posléze, v 18:40, nacházíme kemp
Konopiště ***. Tři hvězdičky za názvem jsou prvním
varováním, ale snad to nebude tak strašné. Tomáš se s
úsměvem vrací z recepce a sděluje nám ortel: 120Kč/osoba +
150Kč/stan. Ehhh! Při přepočtu těchto sum na alkohol, který
by se za cenu jednoho noclehu zde ve vlastním stanu a vlastním
spacáku dal koupit (a vychlastat), se o nás pokoušejí
mdloby. Všem je jasné, že tohle není nic pro nás. Jediným
řešením je nejbližší další kemp - asi 20km odsud.
Projíždíme přes Neveklov až na most přes vodní nádrž
Slapy. Tam, hned u mostu, je nějaké tábořiště. Zběžná
prohlídka však rozděluje náš tým na dvě skupiny s
rozdílným stanoviskem - někteří chtějí zůstat zde, jiným
se to tady prostě nelíbí. Spravedlivé hlasování rozhoduje
3:2 pro odjezd dál. Mimochodem - víte proč jsem to hlasování
nazval "spravedlivým"? Protože v té početnější
skupině byl Honza a já, tedy oba náčelníci. Ještě že se
Bob přidal na naši stranu, jinak by se muselo hlasování
označit za zmanipulované a opakovat. Pchá, ještě aby se
nám tak v družstvu rozmohla demokracie!
Je po půl deváté večer, pomalu se stmívá a my se místo příprav ke spánku dereme do kopce. Ironií je, že kemp Živohošť se nachází též u vodní nádrže Slapy, akorát že k němu nevede cesta přímo od mostu. Tím pádem je těm bystřejším jasné, že tenhle dvoukilometrový stoupák je bonusová záležitost (za odměnu) a všechno co teď pracně vyjíždíme nahoru, bude záhy vyplýtváno prudkým sjezdem zpátky do kempu. Zkoušeli jsme se tomu vyhnout a Tomáš žadonil o přespání v oploceném areálu nějakého dětského tábora, ovšem nebylo to možné. V každém případě jsem za tento pokus udělil Tomášovi pochvalu a červený puntík. Do kempu jsme dorazili v 21:10 a velmi rychle postavili stany. Potřebovali jsme "zahnat vlky", a tak jsme se i přes pokročilou dobu šli ve třičtvrtě na deset vykoupat. Já jsem dostal blbý nápad, že půjdu k vodě bos, počítaje s příjemnou masáží chodidel. Kamenitá cesta, navíc po tmě, mě však pěkně vytrestala a příště snad už takovou hovadinu neudělám. Honza, proslulý svými rychlými bezproblémovými vstupy do jakkoliv studené kapaliny, smočil kotníky, zastavil se a prohlásil "Ajajaj!". A pokud toto řekne Honza, nalézám jen jednu možnost, jak tam vlézt. Jdu do vody a nezastavuju se, ba spíše zrychluju. Ignoruju signály od teplotních senzorů, které mozku zběsile dodávají zprávu, znějící asi takto: "Graught#$^&*!!!!!". Dělám jako že nevím co to znamená a šup - jsem ve vodě. Honza, stále po kotníky, na mě vrhá tak užaslé pohledy, že jsou zřetelně pozorovatelné i ve vůkol panující tmě. Pak tam ale též postupně vleze a Pavel jakbysmet. Jen Tomáš to s pomalostí otužování přehání - dlouze stojí ve vodě zanořen po pás a nemá se k dalšímu postupu - naši pomoc přitom odmítá (a jak rádi bychom pomohli). Ještě že má v báglech sekyrku. Jestli tam bude stát ještě chvíli, budem ho muset vysekat jak kachnu ze zamrzlého rybníka.
Až jsme se dosyta vyráchali a oblékli do čistého (staré prádlo jsme ze sebe ještě před koupelí odrolili ;-)), zašli jsme posedět k občerstvení, kde si Honza s Bobem dali páreček, já skvělou 1/4 grilovaného kuřete a Tom masový špíz. Dále si dva nejmenovaní (Honza a Pavel) dávali jedno moc fajn pití, které nebudu konkrétně jmenovat - ještě bych název toho chlastu zkomolil. A jen tak pro zajímavost, když už jsme u toho pití - k tomu kuřeti jsem chtěl sodovku. Zde v Čechách se však pod tímto pojmem rozumí sifon. Sodovkám se říká limonáda. Tak pro příště, pokud jste z Moravy, nezapomínejte na to, nebo dostanete "neslazenou brkavou vodu" jako já.
Rozhodnutí, že jsme nezůstali tam v tom nesympatickém tábořišti a dojeli sem, považuji za velmi šťastné. Spát jsme šli až ve 23:20, všichni spokojení a z rádia ve vedlejším stanu nám k tomu hrála pohodová muzika.
| CYKLOSTRÁNKA |  |