kemp Sykovec - Přibyslav - Havlíčkův Brod - Světlá n.S.
- tábořiště Stvořidla
69.86 km, 16.61 km/h, time 4:12:28,
max 54.1 km/h
V noci ve 4:30 se probouzím, venku prší. Stany budiž pochváleny. Pavel, kterého jsem vyfasoval jako spolunocležníka (Jmenuji se Vtěrka a budu u vás bydlet ;-)), se štrachá do deště, aby demontoval cyklokapsy z kola a uschoval je v předsíňce stanu. My ostatní jsme si přes kola přehodili Bobův velký igelit, takže můžeme déšť ignorovat.
Ráno v 7:30 stále poprchává a je zima, proto po dohodě znovu uleháme a až do 9:00 pokračujeme ve spánku. Pak následuje válečná porada, na které každý pronáší svoje vize co dál. Stále poprchává a je kosa: 9st.C. Drsné! Honza je silně depresivní a navrhuje dojet do Žďáru a zabalit to vlakem domů, nebo aspoň nepokračovat dál a zůstat zde do zítřka. Pavel je slovně šikanován za počasí které zajistil (tedy spíše nezajistil) a vymlouvá se, že zajistil pěkné počasí víc směrem na západ, kam jsme hned ráno měli vyrazit. Boba bolí koleno. Tomáš a já zastáváme názor, že je nutno co nejdříve vypadnout z této blbé oblasti a pokračovat dál dle plánu. V místním občerstvení si dáváme páreček a všichni kromě Toma grog. Honza po grogu přestává být depresivní. Shodujeme se, že prostě pojedeme dál podle plánu a uvidíme. Déšť přešel v mžení a teplota se zvýšila na 10 st.C. Balíme mokré stany a v 11:09 odjíždíme.
Do Přibyslavi jsme dorazili v 13:10 a poobědvali tam (poznámka: roštěnka byla chutná, leč užitá kráva buď nějaký ten rok přesluhovala nebo provozovala kulturistiku). O hodinu a půl později pokračujeme do Havlíčkova Brodu. Tam, na mostě přes Sázavu, čekáme na náčelníka Honzu, kterému z cyklokapes spadl spacák. Od tohoto okamžiku se datuje Honzova krize. U jedné autobusové zastávky dáváme Tatrankovou a nastává bouřlivá diskuse o tom, co bude večer zapsáno do deníku. Tomáš nárokuje formulaci: "Náčelník si špatně upevnil spacák.", jako pomstu za to, že jsem jednou napsal o jeho permanentně špatně přivázaném baťůžku, který mu během výletu Macocha3 dvacetsedmkrát spadnul. Tom tedy měl eminentní zájem na tom, aby se i o někom jiném kromě něho psalo, že je neschopný a neumí si ani řádně připevnit cestovní zavazadla. Pavel přidává svou trošku pod kotel tvrzením, že náčelníka na postupně se uvolňující spacák upozorňoval. Náčelník to však s přehledem koriguje na závěrečný platný verdikt a v deníku se tím pádem lze dočíst toto: "Pavel špatně upozornil náčelníka na nesprávně upevněný spacák." Kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám. Tom však není s tímto výsledkem spokojen a dožaduje se dalšího zápisu o tom, jak náčelníkovi předtím za jízdy spadla i flaška s vodou. Ale i zde je pro mě směrodatný náčelníkův výrok, mluvící pravdu a nic než pravdu: "Náčelníkovi spadla flaška, protože ji Tomáš špatně instaloval do držáku." Poučen z krizového vývoje již přestal Tomáš nárokovat jakékoliv zápisy a jak se později ukázalo, rozhodl se psát si vlastní deník, nejspíše plný lží a překroucených skutečností. ;-)
Ve Světlé n.S. dokupujeme nějaké ty potraviny. Nedá mi to se nezmínit o Pavlově vášni pro jogurty. Nejdříve objel celý mrazící pult na prvotní obhlídku jogurtového sortimentu. Pak vzal jogurt A, hluboce se začetl do manuálu na víčku, a posléze vložil jogurt A do košíku. Pak ovšem zahlédl jogurt B. B ho zaujal. Sotva se však stačil obeznámit s jeho složením dle popisky, spatřil jogurt C. Nastal těžký výběr, při němž bylo možno viděti Pavla, jak stojí u mrazáku, v košíku jogurt, v levé ruce jogurt, v pravé ruce jogurt, a zmateně dokola přeskakuje očima hnedle na ten jogurtík v košíku, tu zas na ten v levé ruce, nebo přeci jen ten po pravici? Ach, jak vybrat ten nejlepší, který je hoden státi se obsahem jeho vytříbeného žaludku. Nakonec se však přece jen rozhodl, všechny tři vrátil do mrazáku a vzal si čtvrtý. Holt, znalec se nezapře.
Před obchodem
svačíme a prohlížíme mapu. Hledáme nejbližší kemp, a to
mobilně (Tomáš se mobilem dotazuje kamaráda) i odchytem
kolemjdoucích dobrovolníků. Vítězí kemp Stvořidla, do
kterého přijíždíme zkratkou po lesních pěšinách prudce z
kopce přes šutry a kořeny - téměř jako předloni ta cesta
do tábořiště u Kolodějů. Na závěr nás ještě čeká
přejezd řeky Sázavy po lávce. I když byla ta lávka
nepříjemně rozhoupaná do stran, nepodařilo se jí
naštěstí nikoho z nás setřást.
Od 18:45 stavíme stany. Protože zde nikde není vhodný strom ani nic jiného na opření kol, testujeme nový způsob - vzájemné zapření kol do sebe. Když se krajní bicykly z obou stran dostatečně "podrazí" a nahoře se to přes rámy pevně stáhne zámkem na kolo, vznikne překvapivě stabilní konstrukce. Doporučuji však užít aspoň 3 kola a je to na jistotu. Pavel s Tomem si sice stavěli variantu ze dvou kol, ale tomu bych zas až tak nevěřil.
První večeře je z chleba s příslušenstvím, pak jdeme na klobásu a pivo Rebel (respektive na citrónovou sodovku). Honza se necítí moc dobře a již od Světlé n.S. se léčil Paralenem, takže pivo vynechává. U stolu jsme si všimli, že Pavel píše své dívce Jitce dopis. Když jsme se ptali, jestli si v něm náhodou neztěžuje, jak ho všichni šikanujeme a ubližujeme mu, jen se potutelně usmíval. Začali jsme plánovat, že mu dopis zabavíme, vystříháme jednotlivá písmenka, aby byl zachován rukopis, a poslepujeme z nich text: "Mám se dobře. Všichni jsou na mě moc hodní. Pavel". Nejsem si však jist, jestli by ji tato umělecká koláž uklidnila.
A protože jsem do deníku krátce před devátou zapsal "21:00 - odchod z hospy do hajan", odcházíme v devět hodin z hospy do hajan. Na dobrou noc nám Pavel slibuje pro zítřek polojasno a oteplení o 2 stupně. Kéž by aspoň jednou mluvil pravdu. ;-)
| CYKLOSTRÁNKA |  |