7.den, Středa 17.10.2007
Vstávání v 6:15 je vrcholně nepříjemné. Snídat musíme každý u sebe v pokoji, protože hotelový “společenský koutek” se stolem se otevírá až od 7 hodin. Dnes mám něco nového – včera jsem si v 7-Eleven koupil čokoládovou bagetu plněnou pudingem a dále takovou velkou hranatou buchtu, která chutná jako skvělá česká vánočka, samozřejmě včetně rozinek uvnitř. Je to velká dobrota, musím si ji koupit i příště.
Už v sedm hodin opravdu odcházíme na metro a jedeme až do stanice Tsukiji (H10). Odtamtud je to jen kousek pěší chůze na centrální rybí trh. Jsme tam dle plánu - už v 8 hodin, ale je tu pusto a prázdno. Aha, takže zrovna tuto středu je rybí trh zavřený. Ok, nevadí, zopákneme si to znovu zítra. Na nejbližší poště odesílá Bob pohledy, a pak navštěvujeme (pro mě nejkrásnější) zahradu Hama-rikyu. Dokonce jsem si tam i krátce popovídal s nějakým klukem z New Yorku.
 Velmi zajímavé motorové vozítko na přepravu zboží po rybím trhu. |
 Dnes má rybí trh zavřeno. |
 Most do zahrady Hama-rikyu. |
 Zahrada Hama-rikyu obklopená mrakodrapy. |
 Zahrada Hama-rikyu. |
 Zahrada Hama-rikyu. |
 Zahrada Hama-rikyu. |
 Zahrada Hama-rikyu. |
Po procházce a odpočinkovém posezení objevujeme v rohu zahrady přístav waterbusu a kupujeme si lodní lístek (500JPY) do stanice Tokyo Big Sight na umělém ostrově Odaiba. Plavba byla naprosto úchvatná! Nejprve jsme propluli úzkou bránou a dostali se do Tokyo Bay, o něco později pak podepluli pod kilometr dlouhým Rainbow Bridge. Na první zastávce vodního autobusu jsme nevystupovali, takže nás čekalo ještě jedno podeplutí Duhového mostu v opačném směru a poté užším Ariake West Canal až do stanice Tokyo Big Sight. Prostě nádhera!
 Plavba na umělý ostrov Odaiba. |
 Rainbow Bridge. |
 Ariake West Canal. |
 Tokyo Big Sight. |
Na ostrově Odaiba se nachází několik opravdu futuristických budov, takže jsme ho téměř celý pěšky prochodili a navštívili třeba expozici firmy Panasonic nebo Národní muzeum nové vědy a inovace. Uvnitř to sice bylo trošku poslabší, ale aspoň jsme dostali slevu 100JPY ze vstupného 500JPY za předložení Tokyo Handy Guide, co jsme vyfasovali předevčírem v budově úřadu tokijské metropolitní vlády ;-). Hlavně mě mrzelo, že se akční předváděčka robota Asimo koná jen jednou dopoledne a jednou popoledni, což jsme už dávno propásli - fakt škoda, to bych moc rád zhlédnul na vlastní oči. Pak jsme se šli podívat šíleně daleko k lázním Oedo Onsen Monogatari, protože Pepa na tom zarputile trval. Navíc pořád vedl řeči, jako by se tam snad chtěl i rochnit, ale já a Bob jsme nejevili zájem, takže to zašel dovnitř jen na moment omrknout. To už se stmívalo a my pak šli zase tu šílenou dálku zpátky a bolela nás pekelně chodidla. Večeřeli jsme misku masa s rýží (540JPY) v jednom z restauračních podniků poblíž nákupního centra Deck’s. Večer jsme chvíli postáli na pobřeží, ve vodě se odrážela světla mrakodrapů a nasvětlený Rainbow Bridge – prostě krása! Samozřejmě jsme nemohli vynechat zhlédnutí místní sochy Svobody, která je sice vysoká jen asi 10 metrů, ale taky pěkná. Poté jsme zašli do Palette Town do expozice aut a úplně nakonec si koupili lístky za 900JPY a počkali si zhruba dvacet minut ve frontě na celoskleněnou gondolu obřího osvětleného ruského kola (postaveno v roce 1999 - tehdy bylo největší na světě). Jedna otáčka trvala asi 12 minut a v nejvyšším bodě jsme byli ve výšce odpovídající druhému vyhlídkovému patru pařížské Eiffelovky, to jest 115 metrů.
 Na ostrově Odaiba. |
 Panasonic Center. Snímeček s herní postavičkou Mario. |
 Obří ruské kolo, kdysi největší na světě. |
 Jeden z velmi fotogenických mrakodrapů na ostrově Odaiba. |
 Palette Town (uvnitř budovy, obloha na snímku není skutečná). |
 Robot Asimo v Národním muzeu nové vědy a inovace. |
 Lázně Oedo Onsen Monogatari. |
 Socha Svobody, vlevo v pozadí Rainbow Bridge. |
Pro zpáteční cestu jsme využili vlak Yurikamome Line. Jízdenka ze stanice Aomi až na konečnou do Shimbashi stála sice 370JPY, ale hlavně že už nebudeme muset jít nikam pěšky. ;-) Ve vlaku jsme seděli hned v prvním voze a zaujalo nás, že jej nikdo neřídí. Tedy, nejdřív jsme si mysleli, že pán, co tam vepředu seděl, je aspoň nějaký hlídač “kdyby něco”, ale on na další zastávce vystoupil. Pěkně! Můžeme si tedy odfajfkovat další zážitek – jízdu plně automatizovaným vlakem bez strojvůdce. :-)
 Plně automatizovaný vlak Yurikamome Line (pán co sedí vlevo vepředu není strojvůdce ;-)). |
 Konečná stanice: Shimbashi. (Na zastávkách je druhá vrstva dveří bránících pádu do kolejiště.) |
Ze Shimbashi jedeme metrem trasou G do stanice Ginza, tam přestupujeme na naši domácí trasu Hibiya. Vedle Pepy seděla nějaká velmi unavená japonská dívčina, a jak spala, postupně se opírala Pepovi o rameno a pomalu se mu sesouvala do náruče. Naštěstí se ale pak na své stanici sama vzbudila a vystoupila, takže jsme nemuseli řešit, jak z pod ní Pepu vyprostit. :-)
 V metru. Pepa a jeho spící "kamarádka" :-) |
V
|