Tokyo/Japan 2007

5.den, Pondělí 15.10.2007

Budíček byl opět v 8 hodin. Po ranní údržbě jsme se vydali na nedalekou poštu, kde jsme chtěli koupit pohledy, ale ty tam neprodávají. Na zpáteční cestě se aspoň stavujeme v pekárně, kde si pořizujeme snídani. Já si vzal bagetu s něčím bílým osmaženým, uvnitř čehož bylo něco dalšího zabaleného v zelené řase (160JPY), druhá bageta obsahovala kapsičky z vajíčkové placky, v nichž bylo zapečené mleté maso (180JPY). Snědli jsme to v hotelu a vyrazili do města.

Pekárna s čerstvým pečivem nedaleko hotelu.

Bob při snídani v hotelu.

Metro nás dovezlo do Kasumigaseki (H06), tam přestup na trasu M do Nishi-Shinjuku (M07). Došli jsme až k úřadu tokijské metropolitní vlády a po kontrole zavazadel nás pustili do výtahu, který nás vyvezl do 45. patra na parádní vyhlídku z výšky 240 metrů. Za jasného počasí má být odtud vidět v dáli hora Fuji (3776mnm), bohužel, dnes jsme ji na obzoru mohli jen tušit. Nakoupili jsme hromady pohledů a orazítkovali je místním pamětním razítkem. Hned vedle budovy byl pěkný park s vodopádem, pak jsme šli pěšky do centra čtvrtě Shinjuku.

Západní část Shinjuku - oblast administrativních budov.	Úřad tokijské metropolitní vlády.
Vyhlídka ze 45.patra úřadu tokijské metropolitní vlády.	Vodopád v parku Shinjuku Chuo-koen.

Prošmejdili jsme labyrint čtyř bloků zvaný “počůraná ulička”, kde se nachází desítky malých restaurací. Poobědvali jsme v jedné modernější na okraji, vybavené u vstupu automatem na objednávání a zaplacení jídla – uvnitř už jen usednete k pultu, předložíte automatem vydanou jízdenku a dostanete vybrané jídlo. My jsme si dali menu – polévku, misku s kousky hovězího nebo vepřového masa s rýží a čaj (480JPY).

"Počůraná ulička" (Shonben Yokocho)	Desítky malých jídelen lákají k návštěvě.
Tady budeme jíst.	Nejdřív si ale musíme v automatu koupit "lístek na jídlo".

Následovala jízda metrem s přestupem na stanici Akasaka-mitsuke (M13) a dojezd do stanice Toranomon (G07), v jejímž okolí jsme hledali pobočku British Airways. Pepa se chtěl osobně poptat po svém zavazadlu, kde teď zrovna je, jak se mu daří a jestli míní v brzké době navštívit Tokio ;-) Ačkoliv jsme dvakrát obešli blok budov, kde měla pobočka BA dle mapy být, neobjevili jsme ji. Pak jsme se zeptali a dozvěděli se, že prý je ta pobočka přestěhována jinam. No, my už ji ale naštěstí hledat jinam nešli (poznámka: pravda byla taková, že BA pobočku v Tokiu úplně zrušili). Vrátili jsme se do metra a jeli do Ueno (G16), tam přestoupili na Hibiya line a vystoupili v Akihabara (H15). Akihabara byla kdysi centrem levné elektroniky a počítačů, dnes se tam však rozmáhá zejména trh s animovanými filmy a komiksy, často pornografickými. Prošli jsme důkladně jeden 8 patrový obchoďák s elektronikou a omrkávali širokou nabídku. Bohužel, ani nejnovější herní konzole za pár šupů, ani gigabajtové SD karty po pěti korunách (kterých jsem dostal nakázáno pár hrstí koupit), se tam nikde sehnat nedaly. ;-) Pak už bylo pozdě večer a  jeli jsme zpátky na hotel.

Akihabara.

Po tradičním ”půlnočním” nákupu jídla v 7-Eleven, kde jsem si místo dalšího sáčku bochánků s pudingovou náplní musel koupit nějaké jiné neznámé (poslední pudingové mi vykoupil Bob), jsme se v hotelu od správce dozvěděli, že sprchy můžeme mimořádně používat i po 22.hodině (v době nočního klidu). To byla skvělá zpráva, protože jsme se vraceli vždy až daleko později a sprchovali se až druhý den ráno. Poté se uskutečnila porada u mně v pokoji. Neprozřetelně jsem si tam udržoval vzorný pořádek, a když to kluci zjistili, konaly se už i všechny další porady vždycky u mě. :-) Plánování zítřka bylo velmi divoké. Jsme utahaní a bolí nás strašně nohy (chodidla), takže furt někdo sténá. Při hovoru zaměňujeme názvy čtvrtí (zejména Shinjuku a Shibuya), umístění zajímavostí a ke konci už Bob dokonce vymýšlí nové názvy jako ”Euno” (místo Ueno). Aspoň že jsme se u toho nasmáli a snad i něco na zítřek dohodli. A taky jsem si s Bobem vyměnil jeden z bochánků neznámého typu za osvědčený pudingový. Když kluci po půl druhé odešli, začal jsem vypisovat pohledy přátelům a domů, poté mě čekal ještě zápisek – uh, ke spánku jsem se uložil asi až ve tři.