LAST MINUTE 2002 - ŠUMAVA
1.den, sobota 13.7.
Prostějov – Plumlov - Drahany - Lipovec - Jedovnice - Blansko - Kuřim -
Veverská Bítýška - Ostrovačice - Rosice - Kralice n.Osl. - Březník -
Mohelno - tábořiště Fiola
120.15 km, 20.83 km/h, time 5:46:00, max 70.4 km/h
U Pavla jsem byl minutu před osmou. Ne, nečekal už nachystaný
venku, ale teprve po zazvonění se začal i s věcmi štrachat dolů,
pak dovezl kolo a svoje věci na něj zvolna instaloval. K připevnění
spacáku používal dvě zelené gumy a stěžoval si, že jsou nějaké dlouhé
a že to bude vaklat, tak šel ještě nahoru pro jiné - kratší. Až to pak s
nima připevnil, došlo mu, že to bylo s těma předchozíma gumama volné,
protože úplně zapomněl na karimatku, tak si šel pro ni opět nahoru a
zpátky pro ty původní gumy. Po chvíli dorazil Honzík. Přijel přímo
z Olomouce, takže bude mít pro dnešek 17 kilometříků k dobru.
Můžeme tedy jet - jsme komplet. Omyl. Pavel komplet není, zapomněl ještě
na ledvinku. Teda to koukám, co všechno ten Pavel zapomněl. Provokativně se
ho ptáme, jestli má trička, neboť před lety při první výpravě zapomněl
všechna trička doma - samozřejmě je měl nachystaná a pěkně složená do vzorného
komínku.
Startujeme v 8:31, je zataženo. Projíždíme Mostkovice, Plumlov a v
Soběsukách nás potkává první dešťová přeháňka. To nám to krásně
začíná, chválíme si všichni, stojíce schovaní v autobusové zastávce.
Když deštík ustal, jedeme dál. V Žárovicích Pavel vyjel dopředu a před
křižovatkou výrazně ukazoval rukou odbočování doprava, čímž si snažil
úplně nenápadně prosadit následnou cestu tím svým lesem - Drahanským žlebem.
Pobavilo mě, jak je nenápadný, tak jsem ho dojel a pro změnu ještě výrazněji
ukazoval rukou odbočování doleva. Začali jsme se oba chlámat - tohle mu
teda nevyšlo, milánkovi. Jedeme tedy správně doleva, normálně po cestě
na Drahany. Vede tam dlouhý pozvolný 8km dokopec, začínající však úvodním
prudkým 12% stoupákem. Takže máme první příležitost udělat si živou představu
o hmotnosti všech těch "zbytečností", které se skrývají
uvnitř báglů. V Drahanech mají v obchodě pěkné posezení, tak si
kupujeme nějaké jídlo ihned ho spotřebováváme. Honza si koupil na pití
takovou hrůzu jménem "pivní Tonic s chmelem" a dokonce to i vypil,
čuně. Pokračujeme dál a obloha se na nás dost hrozivě tmavošedě mračí,
takže chvílemi zastavujeme a hádáme se, ehm... tedy chci říci
"konstruktivně diskutujeme", o tom, zda jet dál, nebo se
schovat v nejbližší zastávce. Při zajíždění k okraji kvůli jedné
takové diskusi jsem vjel do blata a při další jízdě se mi hnědý blátivý
flek pořád míhal na předním kole před očima, což mě rozčilovalo.
Komentoval jsem to větou, pronesenou jakoby plačtivým hláskem pětiletého dítěte:
"Bééé, bééé. Já jsem vjel do blata.". Tento výrok se stal památným
a kdykoliv si někdo z nás v následujících dnech ušpinil kolo,
neopomněl to okamžitě komentovat právě touto větou i s tím
nezapomenutelným dětským tónem.
V 11:30 nás déšť uvěznil v autobusové zastávce na okraji Blanska.
Díky jedné laskavé paní, která v bílé dodávce s poznávací značkou
"BKC censored-censored" sama od sebe přibrzdila u zastávky
jen proto, aby nám řekla, že jen o 300 metrů dál je hospoda, přejíždíme
za deště o 300 metrů dál do hospody a na oběd. Kola si schováváme před
hospodou pod velký slunečník/deštník, a až do 13:10 obědváme.
Další vynucená dešťová pauza následovala v autobusové zastávce u odbočky
na Kuřim. Spustil se festovní liják, všude kolem metaly blesky a
hromobilo. Déšť neustával, a tak nastal čas na první
depresi a černé myšlenky. Moje pokusy o všeobecné zlepšení nálady
ukazováním prstem na různá náhodná místa na nebi a nepravdivým
prohlašováním, že tam už se oblačnost pomalu protrhává, negoval dle očekávání
náčelník Honza ukazovaním jiného směru a pravdivým prohlašováním, že
tím směrem je Brno, hlavní nádraží, a "Ššš, ššš, ššš, hůůůů"
- vláček kolejáček, co nás šupem zaveze tam domů, do sucha, jistoty
a bezpečí. Ale pak přeci jen vodopád ustal a my pokračovali dál po mokré
cestě. Obloha zůstávala zatažená a v dáli stále burácel hrom,
tak jsem pro dodání optimismu navrhl, že si při jízdě všichni společně
pěkně zazpíváme. Udal jsem tón a při pění písní "Nešťastný šafářův
dvoreček" a "Rožnovské hodiny smutně bijou" jsme se, věřte
nevěřte, opravdu rozveselili.
Dnešní trasa vedla převážně kopcovitým terénem,
kde jsme s Pavlem jeli vždycky napřed a v kopcích se předháněli
a trumfovali - spurtovat na vrcholky s těma nabáglovanýma kolama je vážně
požitek. Honza jen kroutil hlavou a pokřikoval na nás že chcípnem,
což se taky pravidelně na těch vrcholcích dělo. Pavel je totiž ďábel,
co v závodních soubojích neustupuje a spurtuje až do poslední
chvíle, takže jsme si vážně drsně zablbli. Ale aspoň byla sranda a cesta
rychleji ubíhala.
Další velká legrace nastala třeba ve Veverské Bítýšce, kde jsme
se nenechali přemluvit značkami o objížďce a skončili tím pádem
u totálně rozkopané blátivé cesty, po které jsem se svým
drahým kolečkem odmítal jet. Honza chtěl demonstrovat, že se není čeho obávat,
a normálně tam vjel. Čekali jsme nevěřícně s Pavlem, kdy do toho bláta
zapadne po krk, ale on jel pořád dál, tak jsme tamtudy nakonec projeli i
my dva. Že jsem měl celé kolo od blata, to Vám jistě nemusím zdůrazňovat.
Podobná situace nastala i později při průjezdu přes Vysoké
Popovice, kde jsme též ignorovali objížďku a našim pneumatikám nadělili
postupně vrstvu blátěnou, pak vrstvu cementového nástřiku a na to čerstvoučký
asfaltík. No mňamka. Kluci, tož jste normální? To se teda mému
Authorkovi pěkně omluvíte!
Do tábořiště Fiola za Mohelnem jsme dorazili v 17:49, rychle
postavili stany a že se půjdem vykoupat. Honza při té příležitosti
zjistil, že nechal doma plavky, a nepřipadala mu moc vtipná ani naše
kamarádská poznámka, že počkáme - ať si pro ně zajede. Má to domů jen
138 km. Nakonec ale na plavky pasoval jedny ze svých slipů, tak žádný
problém. Popošli jsme kousek dál k nám doporučenému místu "pod
skálou", kde má zde tekoucí řeka Jihlava zátočinu a je tam prý
v ledu vysekaná díra. Ha ha ha. Už při pohledu zblízka na tu protékající
vodu se mi dělá jinovatka na řasách. V zátočině stojí ve vodě blízko
u břehu nějací dva pánové, ponoření až po kotníky a tvářící se
studeně. No né, tak takhle kdybych tam lezl, tak tam nevlezu, to je mi jasný.
Vzpomněl jsem si, s jakými problémy jsem před pár týdny postupně lezl u
kamaráda Jirky do bazénu oplývajícího vodou o teplotě 24 stupňů.
Ne, doba si žádá tvrdé muže a odvážné činy. Vbíhám do vody a utíkám
co nejrychleji dál do hloubky. Chci využít zpoždění, než signály v pořadí:
"hele voda - a studená - ne studená, ledová - hrozně ledová - ty blázne,
ať tě ani nenapadne tam lézt" dorazí do mozku. Podařilo se, jsem tam.
Ráchám se a potápím v nejhubším místě, kde je tak 1 metr vody (prostě
řeka, co byste nechtěli). Pavel s Honzou na mě koukají ze břehu a po opatrném
vkročení (po kotníky) do vody na mě vrhají zlé pohledy zřízenců
psychiatrické léčebny. Nakonec tam ale vlezli taky, takže hygieně bylo učiněno
zadost.
A jdeme večeřet. V tábořišti je bouda budka s občerstvením a přístřešek,
jehož antidešťovou schopnost brzo velmi oceňujeme. Pojídáme páreček s
rohlíkama, zapíjíme pivkem, přičemž: "všude kolem děti zle je, hustě
leje, hřmí a bleská, jak již několikrát dneska". Pěkná básnička,
že? Tu jsem sice vymyslel až teďka, ale přesně takhle to tam vypadalo - ať
se nerýmuje jestli lžu! (Tak vidíte že nelžu.) Po večeři jsem byl
zdravotní hlídkou našeho týmu (Honzou a Pavlem) vyzván, abych společně s
nimi užil proti nachlazení a na dobrou noc nějaký lektvar. Náčelník mi
nabízel medicínu jménem Fernet, ale to jsem odmítl. Nemaje však jiné možnosti
úniku, byl jsem těma dvěma pod pohrůžkou násilí donucen požít
jednoho frťánka Becherovky. Ještě že jsem již nějaký ten pátek plnoletý,
takže se tím nedopustili žádného trestného činu. Z přístřešku se v 19:45
přesouváme do stanů a jdeme chrupkat. Jo, a důležitý detail -
nedával jsem chvíli pozor a vyfasoval jsem Pavla za spolunocležníka. Prostě
si mi do stanu normálně vyskládal svoje věci a řekl tu známou větu o
pánovi jménem Vtěrka, co bude u nás bydlet. Náčelník Honza se ve svém
stanu roztahuje sám - grrr... Jen počkej, zajíci! Do roka a do dne, tak se z
lesa ozývá! Za 3 dny ti to dvojnásob oplatím. :-)
