FRANCIE 2005
9.den, sobota 9.7.

Přejezd autobusem: Les Stes Maries de la Mer - Arles - Salon de Provence - Aix en Provence - Cannes
-

Vstáváme v 5:20. Jsou to muka, ale však se pak kdyžtak dospíme v autobuse. Odjezd probíhá dle včerejšího plánu - v 6:30. Při jízdě si nejdříve prohlížíme znovu přírodní rezervaci Camargue (autobus jede trošku jinudy než my včera na kolech), pak projíždíme Arles a napojujeme se na dálnici E80, která nás doveze až do Cannes. Při pohledu do mapy můžeme pro zajímavost zmínit, že jsme během autobusového přejezdu projížděli asi 20 km severně od Marseille, 30 km severně od Toulon, nebo 20 km severně od St-Tropez (světově proslulého tamním četnickým sborem ;-)). Do Cannes jsme dorazili v 10:30 a dostali 8 hodin osobního volna k libovolné činnosti.

My jsme se nejdřív vydali na velmi dlouhou procházku po pobřeží. Prošli jsme kolem kongresového a festivalového paláce a šli pořád dál a dál, až jsem začínal mít obavu, jestli se stihnem vrátit zpátky. Ale byla to naprosto zbytečná panika, protože času bylo opravdu dost. Zpátky jsme se vraceli přes centrum. To ale až po svačině, kterou jsme si koupili v jedné prodejně potravin s logem Casino. To bylo taky překvapivé zjištění, že ta spousta "kasín" co tu vidíme na každém kroku, nejsou žádné herny, ale název potravinového obchodního řetězce (a uvnitř nemají ani prachobyčejnou ruletu, že by si člověk vsadil jednu bagetu na 13ku ;-)).
 

Cannes - radnice (asi).

Cannes - jedna z ulic skrz centrem.

Asi ve dvě hodiny odpoledne jsme došli zpátky k autobusu, vzali si ručníky, plavky a hurá vykoupat se v moři na Azurovém pobřeží. Tady byla voda o poznání teplejší než včera u rezervace Camargue, a taky čistější - prostě báječná. Písek na pláži byl pařícím sluníčkem rozpálený do žluta ;-), takže když se tam člověk zastavil, musel vždycky přečkat chvilku pálivé bolesti na chodidlech. Přitom tahle skvělá pláž se nachází jen pár set metrů od centra Cannes. Plaveme si v krásně teplém moři a z vody koukáme na palmy, za nimiž stojí luxusní hotelové budovy. Pak jsme vylezli a vyhřívali se na sluníčku. Dlouhodobě by mě to tady asi nebavilo, ale takhle na pár hodin je to paráda!
 

Cannes, Azurové pobřeží.

Cannes, Azurové pobřeží.

Obloha se začala pomalu zatahovat a chystala se na krátkou dešťovou přeháňku, tak jsme zanechali opalování a vydali se znovu do centra na oběd. Tentokrát jsme ale neměli ve výběru restaurace šťastnou ruku. Pán co obsluhoval byl vyloženě studeně odměřený a tvářil se jak kakabus. Objednali jsme si 3x menu za 9.20 EUR. Předkrm byl podivně kyselý zeleninový salát se šunkou a sýrem, pak jako hlavní chod syntetická pizza. Nabídce dezertů jsme nerozuměli, tak jsme si namátkou vybrali jednu z možností, a pak překvapeně koukali, když nám pán nachystal další příbory a velkou cukřenku. Pak naservíroval tři talíře se suchou palačinkou, kterou jsme si tím cukrem ocukrovali. Mno, celkově mě teda ten dnešní oběd vůbec nenadchl (když to srovnám s tím výletem na Kokořín, jak by řekl klasik ;-)). Navíc jsme vnímali jako pěkný podraz, že jsme si k pití neobjednali nic speciálního - jen normální vodu, kterou nám vždycky všude nijak zvlášť neúčtovali, zatímco tady pán donesl podle mého názoru zcela záměrně nějakou superspeciální balenou vodu, určenou dle její ceny původně asi pro kosmický program. Co jiného si mám myslet o půllitrovce vody za 3.80 EUR, jejíž cena odpovídá cca polovině ceny pět let starého známkového vína Chateauneuf-du-Pape, co jsme pili ve středu. Při placení jsme pak naštvaně z tácku posbírali všechny drobáky do posledního a nenechali tam spropitného ani Eurocent. Chci věřit, že toto byl zrovna jen jeden z mála  mizerných podniků a že třeba hned vedle bychom poobědvali stejně skvěle a příjemně jako jinde v předchozích dnech.

Deštík ustal, a protože stále zbývalo ještě pár hodin do odjezdu, vydali jsme se znovu na flákací procházku po pobřeží, poseděli v parku na lavičce, sledovali místní borce jak skvěle umí hrát Petanque, nebo si prohlíželi stovky lodí kotvících v přístavu.
 

Hráči mistrně ovládající hru Petanque.	Červený koberec festivalového paláce v Cannes.
Lodě v přístavu.	Loď na obzoru.

Poslední okamžiky v Cannes trávíme vysedáváním na kamenech u parkoviště a koukáním na širé moře. Ale co naplat, náš odjezd se blíží. Dáváme si všichni tři ještě na rozloučenou s tímto hezkým místem jedno pivo (teda jako každý jedno svoje) a nastupujeme do autobusu. Je už 18:31, ale dva lidi od nás ještě chybí. Řidič však má časově omezený parkovací lístek, takže pomalu přejíždí k výjezdu. Za pár minut dobíhají poslední dva opozdilci. To musí být dost zajímavý adrenalinový zážitek, běžet v cizině v plavkách jen s ručníkem od pláže a vidět odjíždět svůj zájezdový autobus. ;-) Teď, když jsme komplet, můžeme naposled zamávat moři a vlastně i celému pobytu ve Francii, protože nyní už pofrčíme přímo zpět do naší milé České Republiky.

Po dálnici pak postupně projíždíme těsně kolem Nice a o chvilku později i kolem města Monte-Carlo (Monaco). Silnice vede desítkami tunelů (jimž po vzoru Dundeeovic Jolanky říkáme "malé bubu" nebo "velké bubu") a takhle jsme taky v krátké mezeře mezi dvěma tunely přejeli hranice mezi Francií a Itálií. V polospánku si pak ještě uvědomuju známá města San Remo a Génova (Janov), ale to už byla tma. Večer se v autobuse promítal zase nějaký filmeček, a pak už byl spánek přerušován jen několika zastávkami na dálničních odpočívadlech, abychom si mohli zajít na toalety či protáhnout záda.
 

CYKLOSTRÁNKA