 Zaparkování kol v lesíku. |
 Hned nahoru, hned dolů... |
 Jedna z vyhlídek. |
 Zpáteční cesta kolem Doubravy po červené značce. |
 Vodopád. |
|
Nové Ransko - Sobíňov - Bílek - Chotěboř - atd.
Včerejší výlet byl poněkud náročnější, takže i já vstávám až v 8 hodin. U snídaně (včerejší rohlíky - je neděle, obchod má zavřeno) se radíme ohledně dnešní trasy. Fandal prohlašuje, že je ještě pořád totálně utahaný a že nikam nejede, zatímco já s Jirkou plánujeme nějakou projížďku kolem 50 kilometrů. Pak se ale ozve Bob a taky vyjadřuje obavu z délky trasy. Momo to řeší ještě jiným způsobem a oznamuje, že si pojede sám autem do Žďáru n.S. za nějakými přáteli. V obavě, že by téměř půlka mužstva zůstala doma jsem začal prosazovat alternativu velmi krátkého výletu do Chotěboře a zpět s pěší túrou k Čertovu stolku. Mělo by to být odhadem tak 25 km jízdy. Bobovi se to líbí a dokonce do kuchyně vtrhl Fandal, který vstal z postele, ze které se dnes původně nemínil vůbec vzdálit, a řekl že nás v mdlobách slyšel a že pokud pojedeme jen do Chotěboře, je ochoten se také zúčastnit. Tak sláva!
Vyjíždíme krátce po desáté hodině, projíždíme Sobíňovem a v Bílku odbočujeme na turistickou cestu. U lesa zastavujeme a radíme se, zda necháme kola schovaná mezi stromy kde je nikdo neuvidí - tedy ani případní zájemci o jejich ukradnutí, nebo se vrátíme zpět do Bílku a necháme je tam, kde je uvidí úplně všichni - včetně případných svědků jejich krádeže. Protože jsme se nedokázali dohodnout, vracíme se do vesnice, kde si někteří prosadili uschování kol v tom lesíku, takže se opět vracíme na předchozí místo k lesíku. Připadalo mi to legrační, tak jsem koketoval s myšlenkou rezolutně trvat na opětovném přesunu do vesnice a tam své rozhodnutí odvolat, ale bál jsem se, že by se mi to opravdu podařilo prosadit, což by pak už tak humorné nebylo. Zamčeli jsme tedy kola na okraji lesa a byl to vlastně pěkný kompromis. Kola sice mohli případní zloději trochu vidět z cesty nebo z poblíž projíždějícího vlaku, ale místo bylo dostatečně odlehlé, aby je při krádeži nikdo nerušil. ;-)
Pěší túra po zelené značce údolím Doubravy začala pěknými lesními cestami. Jedinou starost mi dělaly keříčky borůvek - jak je zahlédne Pavel, začne je ojídat a nikam nedojdeme. Naštěstí po první ochutnávce, které jsem se čistě ze studijních důvodů též zúčastnil, bylo zjištěno, že borůvky nejsou příliš dobré. Když uvážíte deštivé počasí v posledních týdnech, tak borůvky sice krásně narostou a utvoří velké bobule, ale ty bez slunce neuzrají. Díky tomu Pavel příliš nezdržuje ;-) a přicházíme k moc pěkným vyhlídkám Sokolohrady a posléze jdeme okruh kolem Čertova stolku a na další vyhlídky. Šplhání po kamenech či stupačkách nás baví - je to tady opravdu moc hezké. Zpátky do Bílku se vracíme po druhém břehu Doubravy (červená značka). V zahrádce místního občerstvení doplňujeme tekutiny Kofolou a Jirka neodolává zmrzlině - nikdo se tomu nedivíme, už jsme během minulých pár dní pochopili, že je na zmrzlině drogově závislý.
|
Zaparkování kol v lesíku. |
Hned nahoru, hned dolů... |
|
Jedna z vyhlídek. |
Zpáteční cesta kolem Doubravy po červené značce. |
|
Vodopád. |
|
Pokračujeme po hlavní silnici až do Chotěboře a parkujeme kola před restaurací Panský dům. Vybíráme si dobroty v jídelním lístku, ale obsluha se nám omlouvá, že příprava jídla bude trvat asi hodinu. Důvodem zaplněné restaurace (a zřejmě i všech ostatních restaurací v Chotěboři) je probíhající Festival Fantazie, na který sem každoročně touto dobou přijíždí davy příznivců sci-fi filmů a seriálů jako je StarTrek, StarWars, StarGate atd. (Předpokládám, že v hostincích všichni pijí pivo značky StarOpramen a z tvrdého alkoholu jedině výrobky Prostějovské StarOrežné. ;-)) Já, Fandal a Bob se smiřujeme s představou hodinové pauzy před jídlem, ale Jirka a Pavel chtějí jet dneska ještě dál do Havlíčkova Brodu a příliš by se tu zdrželi, tak jen dopijí svoji Kofolu a Mirindu, platí a prchají. My během čekání na jídlo kecáme o všem možném, a po uplynutí hodiny kecáme o tom kdy už nám konečně přinesou jídlo. Nakonec jsme se ale přeci jen dočkali a byla to dobrota, kterou pak Fandal ještě završil zmrzlinovým pohárem Fantazie.
 Oběd v Chotěboři. |
 Fantazie. (název tohoto zmrzlinového poháru) |
 Restaurace Panský dům zvenčí. |
 Festival Fantazie. Tři hvězdné brány ve dvoře :-o |
Zpáteční cestu jsme si zpestřili a nejeli úplně přímo, ale v rámci možností po vedlejších cestách. Musíme navíc nafotit nějaké zajímavé fotky, aby Pavel a Jirka záviděli a litovali, že se odtrhli od našeho družstva. ;-) První zastávka však následovala ještě v Chotěboři před budovou Festivalu Fantazie, kde jsme ve dvoře zahlédli něco neuvěřitelného - ne jednu, ne dvě, ale hned tři hvězdné brány! Jelikož jsme ale nevěděli 7 symbolovou adresu brány Fandalova dvorku v Novém Ransku, nepokračovali jsme dál červí dírou, nýbrž po vlastní ose. I bez toho bylo naše putování zajímavé, hlavně po odbočce před Sobíňovem, kdy nás Fandal navedl na pole a kličkovali jsme mezi balíky slámy, následované jízdou po dně rybníku (který tu byl naštěstí jen před několika sty lety).
 tzv. Jaderná elektrárna Chotěboř. ;-) |
 Cestou, necestou... |
 tzv. Výstava dřevěných soch. ;-) |
 Jízda po dně rybníka. |
Do Nového Ranska jsme přijeli od západu. Momo už se ze svého motorizovaného výletu vrátil a jelikož Bobovi začalo kolo nějak dobře jet, vyžádal si ještě krátké nadstavení trasy. Přibrali jsme tedy Moma a vydali se objet rybník Řeka. Cesta byla rozmanitá, jak po asfaltkách, tak pěšinami. Při přejezdu přes úzký můstek jel Fandal první, brnknul si řídítky o boční pletivo a krásně se tam vzpříčil - evidentně nás tím chtěl upozornit, ať dáváme bacha. Závěr trasy probíhal po rozbahněné polní cestě, takže jsem chvílemi raděj volil cestu po trávě nebo krajem posečeného pole. Ve stánku s občerstvením u rybníka jsme si dali zmrzlinu (poslední dva kopečky vanilkové a dál už jen citrónovou), jakožto poslední provokativní tečku pro zmrzlinového závisláka Jirku, který teď s Pavlem trajdá kdoví kde.
 Zmrzlina u rybníka Řeka. |
Večer probíhá tradiční postupná očista, následovaná sledováním jednoho dílu SGA, a po příjezdu Pavla a Jirky kolektivní večeří v restauraci až do 21:40. Druhou část večera vyplnil překvapivě další díl SGA, po jehož závěrečných titulcích nás Pavel v jedenáct hodin opět vyštval ze své postele.
 Večeře v motorestu v Novém Ransku. |
| CYKLOSTRÁNKA |  |