ČESKOMORAVSKÁ VRCHOVINA 2009
3.den, sobota 4.7.

Nové Ransko - Sloupno - po modré značce kolem Doubravy - Pařížov - Běstvina - Seč - atd.
72.94 km, 18.4 km/h, time 3:57:22, max 53.3 km/h

Také dnes vstávám jako jediný v sedm ráno a jdu opět nakoupit. Pečivo máme na dnešek objednané, takže plním tašku 15 houskami a 25 rohlíky. Dávka je mírně zvýšená proto, že zítra je neděle, takže obchod bude mít zavřeno. Během snídaně diskutujeme nad mapou o dnešní trase. Pro začátek se shodujeme na prvním cíli přehrada Pařížov, pak se uvidí. Musíme ještě počkat na Moma. Hlásil že se ze srazu spolužáků vrátí v 9 hodin, ale je už čtvrt na deset a on nikde. Zavolali jsme mu na mobil a zjistili že už se blíží - za dvacet minutek je prý tady. A opravdu, neuplynula (těsně) ani celá hodina a byl tu. Po přestrojení do cyklistického jsme o půl jedenácté mohli vyrazit.

První část cesty byla pohodová po asfaltových silnicích mezi vesničkami, pak jsme ale sjeli na modrou turistickou značku, která nás zavlekla na pěšiny kolem Doubravy. Inu, že byla ta pěšina po dešti navlhlá a sem tam se muselo kličkovat mezi kalužemi, to jsem ještě zvládal v pohodě, ale pak došlo na rozbahněné úseky, kde musíte pečlivě volit průjezd tak, abyste se kolama zabořili jen málo a hlavně nezastavit, jinak do toho marastu čáchnete nohama, a to bych opravdu nechtěl. Momo demonstroval "kvalitu cesty" zabodnutím kola do bahna, kde zůstalo samo stát. Během focení tohoto zajímavého úkazu to najednou jeho horské kolo přestalo bavit a do toho humusu si lehlo. Momo ho pak vyprošťoval klackem, který se ale zlomil, takže tam pláclo ještě jednou - skvělá groteska. Posléze ale Momo vymáchál kolo v Doubravce, takže opět zářilo čistotou (až k první následující kaluži bláta). Pokud by někomu takový extrémní povrch nestačil, dočkal se v závěru cesty dalšího zpestření v podobě modré šipky vpravo-nahoru, takže jsme museli kola vynášet mezi stromy do prudkého svahu. Nejvíc jsem se bál, že dojedeme (doneseme kola) do nějakého místa, odkud už opravdu nebude možné pokračovat, takže bychom se museli tou stejnou příšernou cestou vracet. Ale k tomu naštěstí nedošlo a dotrmáceli jsme se až k moc pěkné přehradě Pařížov.

Památný strom - Lípa Velkolistá.	Šmankote, kam jste nás to zatáhli?! :-)
Momovo kolo v blátě samo stojící, později ležící.	Vynášení kol do prudkého svahu.
Na svahu nad Doubravou.	Vodní dílo Pařížov.

Oběd následoval po krátkém přejezdu do vesničky Běstvina. Tou dobou začínalo slunko fest péct, tak jsme se schovali do stínu pod přístřeškem venkovního posezení a objednali si spoustu gulášových polévek, smažených sýrů s hranolkama a jeden hemenex - bohužel byl hodně přesolený, takže jsem zvládnul sníst sotva půlku, Bob si z něj uždíbnul pár kousků slaniny a zbytek jsem jim nechal. Snad ho využijí v zimě pohozením na namrzlý chodník.

Ačkoliv jsme ráno probírali i variantu trasy kolem vodní nádrže Seč, zavrhli jsme ji kvůli velmi hornatému profilu - vždyť se nachází v CHKO Železné hory. Pod dojmem dopoledního bablání se v blátě však došlo ke změně ve smýšlení. Nikomu už nevadí jakákoliv cesta, třebas do prudkého kopce, hlavně když to nebude bahnem. Kopec do Seče je opravdu lahůdkový. Nejhůře ho snáší Fandal, který nám pak nahoře vynadal, že nás přeci před touto trasou varoval. Všichni ostatní se ale tváří spokojeně, dokonce i Bob si chválí že to tak strašné nebylo. Po průjezdu tunelem a omrknutí přehrady Seč a zbytků zříceniny Vildštejn parkujeme kola u cesty a chceme jít pěšky asi 300 metrů ke zřícenině Oheb. Momo a Fandal však vycházku do prudkého kopce odmítají, tak utváříme čtyřčlennou údernickou skupinu a jdeme bez nich (počkají u kol). Výhled na Sečskou přehradu je moc pěkný.

Oběd ve vesničce Běstvina.	Přehrada Seč. Nad tunelem zbytky zříceniny Vildštejn.
Výhled na Sečskou přehradu.	Výběrová skupinka u zříceniny Oheb.
Zřícenina Oheb.

Ha, zrada, začíná pokrápět a někde v dálce burácí hromy. Hrdinně to ale ignorujeme a vydáváme se na zpáteční cestu, nic jiného nám ani nezbývá. Chvílemi deštík houstne, tak se schováváme pod větvemi stromů kolem cesty, ale pak sprcha ustává a můžeme pokračovat. Během jedné ze zastávek nachází Fandal u cesty houby, sbírá je do zapůjčené igelitky a zbytek cesty jede s radostnou představou, jak si na nich dnes večer pochutná. Po příjezdu domů v 19:15 následuje tradiční postupná očista ve sprše, poté se s námi Fandal dělí o smažené plátky hub na kmíně - je to veliká dobrota. Momo i Fandal jsou hodně unavení, tak jdou už spát, my ostatní odcházíme do restaurace na nějakou malou večeři. Co si kdo pod tímto pojmem představuje posuďte sami: Pavel si dal jen buchtu Marlenka a skleničku vínka, Jirka palačinky se šlehačkou a zmrzlinový pohár, já ďábelskou topinku (byla opravdu ďábelsky pikantní) a zmrzlinový pohár, a Bob začal šunkovou topinkou následovanou palačinkami se zmrzlinou. Ve 21:45 přicházíme zpět a uleháme ke spánku. Fandal se opět v posteli zuřivě převaluje a vykřikuje ze spaní: "Vy všichni jste nesmysl!" :-D

Fandalova radostná křeč ve tváři po nalezení hub.

Dnes jen malá večeře.

CYKLOSTRÁNKA