 Snídaně je připravena. |
Nové Ransko - Hluboká - Velké Dářko - atd.
Procitám o půl osmé a vydávám se k obchodu. Dnes je státní svátek (den upálení mistra Jana Husa), ale má být otevřeno mezi osmou a devátou hodinou. V sobotu jsme si na pondělí objednali 20 rohlíků, housky nebudou. Jak tak čekám 10 minut před otevíračkou u obchodu, napadá mě, že těch 20 rohlíků objednavatel Pavel trošku poddimenzoval. Zkouším se proto paní prodavačky poptat, zda nemá nějaké navíc pro strýčka příhodu, že bych mu je vzal - a opravdu, po přepočtení všech objednávek říká že jich má pro něj takových ze pět, tak je beru. Další nedílnou součástí mého ranního nákupu je vždy máslo, to padne na každou snídani jedno celé. Když jsem se vrátil, druhé ranní ptáče Pavlík už netrpělivě pobíhalo po kuchyni a vařilo vodu na čaj. Abychom měli z jídla i nějaký estetický dojem, poskládal jsem pečivo do velké mísy tak, že vznikla rohlíková květina. Ještě prostírání, marmeládky, pár nožů, a vše je připraveno.
|
Snídaně je připravena. |
Moje předtucha se potvrdila, sežralo se do posledního všech 25 rohlíků. Žádné složité plánování trasy dnes nebude, je již rozhodnuto z dřívějška. Odpoledne odjíždíme domů, takže si zajedeme jen kousek odtud k Velkému Dářku - ručník a plavky s sebou! Jirka to má domů do Prahy kus cesty, takže vyrazí hned teď po snídani. O Velké Dářko ale ochuzen nebude, protože jestli si pamatujete, zajel si tam sám během své páteční prodloužené projížďky. Krásně nám to vychází! :-) V 9:20 jsme se tedy s Jirkou rozloučili a on zmizel v dáli i se svým batohem a karimatkou na zádech. My odjíždíme opačným směrem, opět kolem rybníku Řeka, opět přez úzký můstek na němž se tentokrát nikdo nešprajcnul, přes obec Hluboká a dalšími cestami lesem až do míst, kde si Fandal chvílemi nebyl jistý kudy dál. Konečně jsme přijeli k nějaké vodě a Pavel se zklamaně ptal, jestli tohle je to "velké" Dářko? Abyste rozuměli, on totiž Pavel má takový zvyk - kdykoliv se přijede vykoupat k vodě, okamžitě musí plavat na druhý břeh a zpátky. Nedokáže tomu zabránit nikdo, to nutkání je silnější než on. Zažili jsme to s ním na všech cyklovýpravách v minulých letech a je to taky hlavní důvod, proč s námi Pavel nemohl v roce 2005 jet na cyklozájezd do Francie. Poslední den jsme totiž dojeli až na jih Francie k moři a koupali se v něm. Pavel by samozřejmě musel zákonitě zmizet na obzoru a nestihl by odjezd druhý den ráno, což bychom těžko vysvětlovali vedoucímu zájezdu a doma pak jeho ženě Jitce. ;-)
Ale abych se vrátil k naší projížďce, ta nedostatečně velká voda nebylo Velké Dářko, ale jen přilehlý Nový rybník. Když jsme tedy po pár minutách dorazili k opravdovému Velkému Dářku, tvářil se již Pavel mnohem spokojeněji. Voda se na pohled nezdála úplně z nejčistějších, ale když jsme v ní viděli plavat jiné lidi, kteří poté vylezli a zůstali naživu, odhodlali jsme se tam také vlézt. Jako první se odvážně namočil Fandal, pak já. Do třetice tam hupsnul Pavel a, nikoho to již nepřekvapí, hned zvolna mizel v dáli směrem ke druhému břehu. Asi čtvrt hodiny jsme se ráchali, pak vylezli na břeh a půl hoďky se slunili.
 Pavel má radost, že jedeme k vodě. ;-) |
 Už se blížíme. |
 A jsme tady! Velké Dářko. |
 Pavel plave zpátky ze druhého břehu. |
 Chytání bronzu. |
|
Je na čase něco pojíst. Nedaleký podnik rychloobčerstvového typu nás nezaujal - rozhodli jsme se dát si oběd až po návratu z projížďky. Zpáteční cestu jsme jeli jinudy, přes les, cestou kolem tzv. Momova šutru. Ano, to je místo, kde Momo ve čtvrtek předváděl přemet přes řidítka tak nešikovně, že to nikdo pořádně neviděl a ani nestačil vyfotit. Přemlouvali jsme ho, aby pro nás udělal reprízu. Souhlasil, ale asi nebyl dnes ve formě, protože se mu to ani na třetí pokus nepodařilo a vždy spadl jen trapně obyčejně na stranu, škoda. I tak mu patří dík za snahu. :-)
 Opakovaná snaha o přemet přes řidítka. |
 Nejnadějnější pokus. |
Oběd se konal v našem oblíbeném motorestu v Novém Ransku o půl jedné. Konečně došlo na Moravského vrabce se špenátem a bramborovým knedlíkem, kterého jsem si tady chtěl dát už několikrát, ale jelikož toto jídlo patří mezi obědové "hotovky", večer mi ho nikdy uvařit nechtěli. Nastal čas balit. Kola jsme pečlivě poskládali do dodávky, obložili je taškami s věcmi, karimatkami a spacáky. Následovalo velmi smutně dojemné loučení s Fandalem, kterého zas dlouho neuvidíme. Tedy Bob až za tři dny, ve čtvrtek, na metalovém fesťáku, kam spolu jedou, a já až příští pátek, neboť jedeme společně s Fandalem i s Bobem na výlet do Německa. Inu, budem to muset do té doby bez sebe těch pár dní nějak vydržet. :-)
 Výjezd z lesa u Nového Ranska. |
 Moravský vrabec, špenát, bramborový knedlík. |
 Poslední oběd. |
 Při balení věcí do auta nám asistoval Rex. |
Zpáteční cesta proběhla bez problémů a už nedlouho po 16 hodině jsem byl doma. A to je konec této skvělé akce, která se podle mého názoru po všech stránkách perfektně vydařila. Najezdili jsme celkově 239 km, což by se někomu mohlo zdát málo, ale já vím, že to bylo akorát abychom se příjemně projeli a přitom zbyl čas na všechen ten ostatní doprovodný program - jídlo, pěší túry, klídek a pohodu. :-)
Tímto bych velmi rád poděkoval jménem všech účastníků Fandalovi, že s nápadem na cykloakci v Českomoravské vrchovině přišel, a že byl tak odvážný a pustil si do domu takovou bandu. ;-)
| CYKLOSTRÁNKA |  |