 Pavel dolaďuje uložení kol. |
 Pavel, Momo, auto plné kol a věcí, Bob |
Přejezd autem: Prostějov - Mohelnice - Moravská Třebová - Svitavy - Polička
- Hlinsko - Nové Ransko
Na kole: Nové Ransko - Rudné doly - Malé Dářko - Radostín - atd.
Krátce po půl desáté se před naším domem objevila Momova dodávka. Uvnitř vzadu už je první kolo, teď přidáme druhé. Nesnažíme se zatím o žádné precizní uspořádávání, protože to nemá smysl, dokud tam nebudou všechny čtyři. První cesta vede k pumpě u Tesca, kde Momo krmí autí naftou za 800 Kč, což by mělo stačit přebohatě na cestu tam i zpět. Sotva jsme natankovali, začal mi zvonit mobil - nedočkavý Pavel se vyptává kdy už se u něj objevíme. Tak se mi to líbí, natěšení účastníci, kteří mají strach aby se na ně snad nezapomnělo. Neboj Pavle, už tam frčíme, můžeš nosit věci před dům. :-)
Sláva, Pavlovo kolo a věci se tam vešly také ještě bez optimalizace. Přejíždíme tedy k Bobovi, kde nás čeká finální puzzle. Bágly jsme vyházeli na hromadu ven a následovalo složité zapasovávání kol těsně vedle sebe. Tohle kolo kousek dozadu, druhé otočené řídítky na opačnou stranu co nejvíc dopředu, kliky otočit tak aby si pedály nezavazely, třetí kolo... "Pozór! Tady se mi opírá tvoje klika o rám... A pedál se dotýká špice", protestuje Pavel. Když to slyšel Bob, chtěl využít příležitosti a navrhoval, že by se tam jeho kolo vůbec nemuselo dávat, aspoň by na něm nemusel jezdit. Má to ale marné, vejde se tam i to jeho. Během nakládání kol jsou krásně vidět čtyři rozdílné úrovně strachu o kolo. Bobovi je to úplně jedno, dělejte si s jeho kolem co chcete. Momo je na svého horáka s kotoučovou brzdou háklivější, ale jelikož každý horáčista je v podstatě blázen co se občas potká s nějakým stromem, případný šrámeček je vlastně pihou krásy. Já si na svého Autora dávám celkem dost pozor, ale jelikož od několika přepravování již má drobné oděrky, přežiju, když se o něj něco opatrně opře. A pak tu máme Pavla, který začne hořekovat, kdykoliv v blízkosti jeho kola prolétá moucha. ;-)
|
Pavel dolaďuje uložení kol. |
Pavel, Momo, auto plné kol a věcí, Bob |
Dobrá věc se podařila, všechna čtyři kola jsou perfektně naskládaná uvnitř. Jdeme si k Bobovi domů umýt zašmírované ruce a poté, v 10:30, vyrážíme z Prostějova po dálnici směrem na Olomouc. O navigaci je postaráno trojnásobně. Momo má dva navigační přístroje - jednomu se neustále vypíná podsvětlení, takže na něm není nic vidět, druhý se také chová nějak divně (je taky pokažený ;-)). Třetím navigátorem je Bob s mapou, sedící vepředu vedle řidiče Moma. Vzadu jsme na sedačkách vedle kol uskladněni já a Pavel. Při nastupování jsme si mohli vybrat, kdo bude sedět vlevo a bude ho tlačit držák od blatníku do ramene, a kdo vpravo s kolenem opřeným o plášť. Nebylo však zřejmé co je lepší, takže jsme se ani nehádali. :-)
Cesta po dálnici ubíhala rychle až k Mohelnici, kde se najednou v pruhu vpravo vedle nás začala tvořit kolona a když jsme ji celou předjeli a míjeli její z dálnice odbočující začátek, podotkl navigátor Bob: "Tady jsme měli odbočit." :-) Sjeli jsme tedy na první další odbočce a kličkovali po nějakém divném sídlišti, prošpikovaném jednosměrkami, zákazy vjezdu a slepými ulicemi. Chvíli to vypadalo, že se odtamtud nikdy nevymotáme, ale nakonec se Momo zorientoval že to tam co jsme zrovna byli poznává, a tak jsme se pak dostali opět na dálnici před ono osudné místo a nyní již správně odbočili. Druhá část cesty po silnicích druhé a třetí třídy už nebyla tak rychlá kvůli tirákům a cisternám, které jízdou v těsném závěsu a vzájemným nesmyslným předjížděním úspěšně blokovali cestu. My jsme se ale k nějakému nebezpečnému předjíždění nenechali vyprovokovat, vždyť nespěcháme. I tak jsme už ve 12:30 dorazili do Nového Ranska a zastavili u Fandalova domu. Za bránou pobíhal velikánský 50kilový pes - aha, to bude to jejich štěně, na které nás Fandal předem upozorňoval, že "strašně rád něco nosí v hubě a když už to má, tak to taky rád trhá". Po přivítání se pod dohledem páníčka necháváme Rexem očuchat a přátelsky požďuchovat - hlavně musíme dávat pozor co kam pokládáme, protože Rex si to bere, a pak si rád hraje na přetahovanou. A to neplatí jen venku kolem domu, ale i uvnitř, protože Rexík je pes univerzální (venkovní i domácí) a umí si i sám otevírat dveře.
Vyskladňujeme kola i věci z auta a ubytováváme se. Já, Bob a Fandal zabíráme jeden pokoj v přízemí, Pavel s Momem budou v pokoji v prvním patře. Ještě tam s nimi bude i Jirka Bernášek, který se má této akce účastnit také a právě teď sem jede na kole z Prahy. Zavolali jsme mu a zjistili, že je zrovna někde u Kolína. S obědem prý na něj čekat rozhodně nemáme, dorazí odhadem až někdy v podvečer. Odcházíme do jednoho ze dvou místních motorestů, kde si dáváme vydatný oběd. Poté se odhodláváme k aklimatizační projížďce po blízkém okolí. Fandal nás vedl trasou po lesních asfaltkách, ale pak nás několikrát zatáhl i kousek mimo ně po podezřelých mokrých lesních pěšinách. To jsme ještě netušili, že za pár dnů se naše limity pro akceptovatelnou cestu radikálně posunou. :-)
Prohlédli jsme si mimo jiné důlní dílo "jáma TJ1" a cestou kolem Malého Dářka dojeli až do Radostína, kde jsme v místním hostinci svlažili hrdla Kofolou. A abych nezapomněl, o kulturní vložku se postaral Momo, který nám předtím v lese (naštěstí na trávě) předvedl artistické číslo "Přemet přes řidítka". Bohužel nás ale neupozornil předem, že se k tomu chystá, takže někteří jeho umělecké vystoupení neviděli. A já neměl připravený fotoaparát, takže průběh jeho akce není fotograficky zdokumentován - může si za to sám. ;-) (Hlavně že se mu nic nestalo.)
 Bob si přimontovává fungl nové pedály. |
 První zastávka v lese. |
 Důlní dílo "jáma TJ1". |
 Jirka B. právě dojel z Prahy po vlastní ose. |
Po návratu do Nového Ranska jsme se postupně osprchovali, a pak obsadili Fandalův pokoj a koukali na sci-fi (SG Atlantis, Firefly). Před sedmou hodinou dorazil Jirka Bernášek. Překvapeně jsme zírali, že nemá klasické krosové kolo s báglama na zadním nosiči, ale horské kolo bez nosičů, a tudíž jel s batohem s věcmi i s karimatkou na zádech. Tak to je drsňák! O večeři se nám dnes postarala Momova žena, která mu s sebou zabalila sekanou. Spořádali jsme ji celou a byla moc dobrá. Děkujeme! :-) Posilněni jídlem jsme naplánovali zítřejší trasu a zahráli si na konzoli Atari Jaguar hru Worms. Pak už jsme byli hodně unavení, takže si jen rychle rozdělili postele a matrace a ve 22:30 ulehli ke spánku.
| CYKLOSTRÁNKA |  |