ALPA'99
1.den - sobota 14.8.1999 - PŘESUN
Nervozita nabírá maximálních hodnot. Řekl bych, že si
nikdo do všech důsledků neuvědomuje, do čeho se to
pouštíme. Ale už jsme se rozhodli, všechno naplánovali a chystáme se k odjezdu - je to jako rozjetý vlak - už se to
nedá zastavit. Po počátečních drobných peripetiích, při kterých si například Pavel sám vyrobil upevňováním do stojanu vryp do rámu (a následujících 7 dní to bude všem
ostatním vyčítat ;-)), jsme připraveni. Kola jsou na střeše, kufr i zadní úložný prostor až po vrch plné
batohů a tašek. Dnes nás čeká první etapa - přesun do Alpy.
Máme oblečeny
předepsané dresy s nápisem "Alpa 99", startujeme.
Autem s námi navíc pojede Lída, kterou vezeme do Jihlavy.
Začátek cesty je zpestřen zajížďkou do vesničky Ohrozim,
kde si dle předchozí dohody půjčujeme od Jarka sumu peněz v ATS, kterážto se stává železnou rezervou pro případ
ztroskotání. Po následné zkratce do Brodku u Prostějova, kde
se nám nepodařilo objevit nájezd na dálnici, se vracíme
zpět směrem k Prostějovu a ve Vranovicích najíždíme na E462 do Brna. Je dost kuriózní, že první komplikace s trasou
se objevuje necelých 10km od Prostějova. Člověk je hnedka
klidnější. Kamže jste říkali, že jedem? Ještě pořád do Alp?
V Jihlavě, po krátké návštěvě a stylovém pohoštění,
se s Lídou loučíme a pokračujeme na Jindřichův Hradec,
České Budějovice až do městečka Kaplice, kde si dáváme
oběd. Následně nabíráme plnou nádrž paliva až po vrch
(pár kapek dokonce přeteklo) a na ťamanském tržišti s velkou radostí zakupuji baterky do tachometru. Teprve včera
večer jsem totiž zjistil, že staré jsou v háji. Pavel se
mezitím vydal shánět chleba, ale v tomhle ohledu se
nezadařilo. Mírné obavy jsme měli z přejezdu hranic s kolama
na střeše a z toho důvodu jsme s sebou vezli stvrzenky od jejich nákupu. To se posléze ukázalo zbytečné, neboť nás
bez problémů pustili ven. Na rakouské straně utrousil tamní
celník lámavou češtinou zdvořilostní otázku "Kam
jedete?". Na to byl však Honza připraven a bez zaváhání
pravil "Zell am See". (A dokonce ani nelhal.)
Po dálnici se řítíme 100km/h. To je rychlost, kterou si
tato Škodovečka může dovolit - je po generálce motoru a vůbec všeho. Průběžně sledujeme chování kol na střeše -
dost jsem se bál, že budou nějak ošklivě
"vanglovat", ale vypadá to, že se téměř ani
nehnou. Tento typ držáku na kola se zdá být dokonalým
vynálezem. Míjíme Freistadt a Linz. Po krátké přestávce na protáhnutí mi Honza předává post řidiče, protože je už
dost unavený. Ještě před usnutím mi stačí sdělit
instrukce kam (se) mám (snažit) jet. On jediný totiž přesně
ví, kam míříme - z tohoto pohledu byl absolutně
nenahraditelný. A když se nad tím tak zamyslím, celá
organizace této akce byla z větší části, asi z 90%, na něm. Zbylých 10% nespočívalo na mně a Pavlovi, jak by se na první pohled logicky mohlo zdát, ale bylo ponecháno náhodě.
S Pavlovou navigací (chrrr.. chrrr.) se mi úspěšně
podařilo vyhnout se Salzburgu a zastavit u Werfenu, kde se
kocháme pohledem na pěkný hrádek, a nastává opětovná
"výměna mečů" (řidičů). Volantu se však místo Pavla raději chápe zase
Honzík, protože (neboj Pavle, nebudu se zmiňovat o tvém
dávno zapomenutém dvojnásobném pokusu s Honzovým autem
podřazovat v kopci ze 4. na 1. rychlostní stupeň ...jéj, já
už to vykváknul... sorry... to jsem fakt nechtěl ...jsem já
to ale huba nevymáchaná ;-)) ... takže znovu: Volantu se
chápe zase Honzík, protože záhy sjíždíme z dálnice a cesta bude značně komplikovanější než banální držení
volantu a udržování konstantní 100vky, které zvládne
kdokoliv (stačí to jako omluva, Pavlíku? ;-)).
Projíždíme přes Bischofshofen, St.Johann, Zell am See a ocitáme se v Uttendorfu, kde na okraji se nachází útulný
penziónek, ve kterém byl Honza už dříve několikrát
ubytován. Je tady už pomalu jako doma, a tak bez problémů s paní domácí domlouvá nocleh. Náš třílůžkový pokojík
je sice trošku menší, ale pro naše účely bude plně
vyhovovat. Pavel zabírá skříň a věnuje se vybalování
všech věcí a jejich skládání do úhledných komínků - ó jak málo mu stačí ke štěstí. Po vysprchování v mikrosprše uleháme do postelí a usínáme tvrdým spánkem. Dnes máme za sebou zhruba
650 km (autem!).
HLAVNÍ
STRÁNKA - DALŠÍ DEN
