NONAME OPEN '98
8.den, sobota 25.7.
Kraskov - Seč - Horní Bradlo - Trhová Kamenice - Ždírec n.Doubravou - Žďár n.Sázavou
52.71 km, 18.45 km/h, time 2:51:27, max 46.0 km/h
To jsem vám zapomněl říct: Včera večer u jídla se plánovala dnešní trasa a
vedly takové ty silné řeči, při kterých "stovka sem, stovka tam". Nikomu
se nezdálo totálně nemožné dojet z Kraskova až do Jedovnice, i když je to bratru
140km. Za normálních okolností je 140 v pohodě zvládnutelných, ale my si vezem plnou
polní a nejsme zdaleka už tak plní síly jako před týdnem. Vyjíždíme tedy s neurčitým
dojednáním, že se uvidí. Již prvních 20 kilometrů nám však naznačuje náš stav
- jedeme dost pomalu. Bob si stěžuje na bolest kolena (má ho po operaci), já na nepříjemné
svědění spálených nohou, Pavel taky na něco reptá (ani teď nevím na co, ale to by
ani nebyl Pavel kdyby ne). Jediný Honza se cítí skvěle a je schopen a ochoten dojet
kamkoliv, třeba až na kraj světa (do Jedovnice). Beru si ho stranou a probíráme další
postup. Výsledek jednání je následující: "Jediné možné řešení = dojet do
Žďáru n.S. a odtud domů vlakem.". Neříkám, že by to do té Jedovnice v žádném
případě nešlo, ale za jakou cenu?! Ne. Dnes ve Žďáru to zakončíme.
S
vidinou zbývajících cca 30km a představou pohodlné jízdy vlakem a večeře doma, se nám jede
mnohem lépe. Na okraji města zastavujeme a šplháme pěšky (tlačíc kola) do prudkého
kopce, abychom se pokochali kostelem Sv. Jana Nepomuckého v barokním stylu. Zde se ale příliš
nezdržujeme a vydáváme se hledat vlakové nádraží. To už je obloha zatažená a začíná
poprchávat. Výborně - i příroda sama nám chce naznačit, že pokračovat dál by bylo
bláznovství. Asi v 13:30 zalézáme do nádražní budovy a spouští se lijavec.
Zakupujeme jízdenky pro sebe a zavazadlové lístky pro kola. Máme ještě vyplnit
speciální "cyklopřepravní" dotazník. Ptají se vás tam na typ kola, značku,
barvu, výr.číslo, příslušenství, stav atd. Ten "stav" - to je zajímavá
položka. Nejedná se o to, jestli je vaše kolo svobodné či ženaté (resp. dámská
kola vdaná), ale o stupeň opotřebení. Můžete si vybrat: "nové, 25%, 50%,
75%". Při představě, jak se ČD asi chová ke čtvrtinově opotřebenému kolu, mi
naskakuje husí kůže a rychle zaškrtávám "NOVÉ!!!". Ostatní činí taktéž,
ale "přívětivá" paní v zavazadlové pokladně nás vyvadí z omylu. Nové
je jen když ho vezete přímo z obchodu. Pokud už jste na něm alespoň jednou seděli,
tak už je 25% odepsáno - to dá přece rozum. Opravuje naše špatné odpovědi. Na
druhou stranu je fakt, že už jsme na nich seděli vícekrát (přesto jsou stále jak
nová). Snažíme se domluvit, že si veškerou "nakládku", "překládku"
a "vykládku" kol provedeme sami. Sice se jim to nelíbí (nevím proč?), ale
naše nekompromisní pohledy jim nedávají na vybranou.
Vlak je tu - naložení proběhlo bez problémů. A už si pohodlně sedíme v kupéčku
a vezeme se do Brna, kde budeme přestupovat. Cestou obědváme konzervy s chlebem, probíráme
všechny zážitky a připomínáme si veselé i chmurné okamžiky a nejhezčí místa.
Shodujeme se, že letošní velkoakce byla oproti té loňské značně náročnější. O
tom nejlépe svědčí tyto údaje: 7.5 dne (dnešek počítám jen jako polovinu), 818km
(o 100 víc než loni), průměrně 109km na den (o 20 víc). Omlouvám se proto všem,
které jsem lákal ke spoluúčasti pod příslibem lehké trasy - ono tohle bylo spíš pro trénované
jedince. Bereme si poučení a v příštím roce jsme odhodláni připravit odpočinkovější
velkoakci, jejíž průměrná kilometráž by se snad měla pohybovat opravdu kolem 80km/den.
Splnilo
se mi hodně přání, kam jsem se chtěl na kole podívat: Teplické skály, Ještěd,
Pravčická brána, Amerika, Karlštejn. Těžko vybírat, kde bylo nejkrásněji - mým
osobním favoritem je Pravčická brána, která mě naprosto nadchla.
Dojeli jsme do Prostějova - na fotce zleva: Bob, já (Radek), Honza a Pavel - zde naše
výprava definitivně končí. Loučíme se s vědomím, že se nám NONAME OPEN '98 vydařila
a již teď se těšíme na další velkolepé výjezdy. Když budete mít štěstí, můžete
nás vidět, protože možná na našich toulkách zavítáme i k vám...
