Dle poznámek v deníku sepsal Radek Soptík
Fotografie pořízeny digifoťákem Umax AstraPix 470.
Děkuji všem za účast.

Letošní cykloakce byla zase více netradiční než ty minulé, a to je dobře, protože aspoň nehrozí stereotyp. :-)

Spaní pod širákem už jsme vyškrtli dávno a pohodlnější nocleh nám poskytují stany, vaření v ešusech už se taky nekoná a kuchaři v restauracích mají radost z našich pravidelných návštěv na specialitkové obědy. A co tedy bude novátorskou změnou pro letošek? Na cykloakci pojedeme autem a spát budeme v postelích s peřinou. :-)

No a teď abych to trošku vysvětlil. Z různých důvodů se nám nepodařilo najít společný termín, ve kterém bychom všichni měli volno a mohli se vydat na klasický týdenní čundr. Honza ale naštěstí přišel alespoň s "náhradní" nabídkou, že pojedou s Lídou do Jihlavy, kde se koná folkový festival, a že bychom to mohli spojit s takovou menší čtyřdenní cykloakcí. Ubytování na čtyři dny budeme mít v Jihlavě u přátel, a z tohoto "základního tábora" budeme podnikat výlety na kolech po okolí. Doprava do Jihlavy a zpět bude autem s kolama na střeše. Bohužel lze takto přepravit jen 3 kola, takže kapacita letošní akce je tímto omezena na 3 cyklisty, což bude Honza, já a Bob. Pavel v příslušném termínu stejně nemohl, takže jsme ani nemuseli hledat náhradní varianty - třeba že bychom ho přivázali za jazyk k tažnému zařízení a vlekli ho za autem, což bychom pro něj samozřejmě velmi rádi udělali. ;-)

Potom jsem se rozhodl ještě k jedné změně, díky níž spojím příjemné s užitečným a uskutečním svůj dlouholetý plán - přejezd trasy Prostějov-Strměchy na kole během jednoho dne. Vyrazím tedy den předem sám, dojedu (doufejme) do Strměch k příbuzným, kde jednu noc přespím, a druhý den odpoledne se po stejné trase kousek vrátím do Jihlavy, kam zrovna přijede hlavní skupina. Geniální nápad. Nabízel jsem i Bobovi, aby se ke mně přidal a dělal mi předjezdce (jako že mi bude rozrážet vzduch, vézt potraviny, tlačit do kopců, a řekněme po 100 kilometrech může odpadnout, abych ten zbytek vítězoslavně dojel už sám ;-)), ale nepochopitelně to odmítl. Asi ho hlavně vystrašila ta trasa, odhadem 160 km místy trošku zvlněného terénu, a místy zvlněného trošku více. Ok, tož tento hrdinský čin v úvodu cykloakce Jihlava 2004 vykonám sám.

Vyznačení trasy - vedla směrem na západ, tj. zprava doleva.
Můj start v Prostějově, cíl prvního dne v nejvzdálenějším místě celé trasy (ve vesničce Strměchy),
druhý den přejezd kousek zpět po stejné trase do Jihlavy za hlavní skupinou, další dny výlety po okolí Jihlavy.
Návrat domů autem s kolama na střeše.

Uvedené naměřené údaje pochází z mého tachometru "Cat Eye VELO7".

1.den, čtvrtek 1.7.2004
Prostějov - Protivanov - Žďárná - Ludíkov - Němčice - Rájec-Jestřebí - Černá Hora - Žernovník - Brťov-Jeneč - Rohozec - Tišnov - Deblín - Křoví - Vlkov - Osová Bítýška - Ruda - Velké Meziříčí - Měřín - Řehořov - Jihlava - Hubenov - Sedliště - Strměchy
164.46 km, 22.3 km/h, time 7:22:47, max 64.3 km/h

Vstal jsem brzo ráno, a po snídani se oblékl do toho nejprofesionálnějšího cyklistického oblečení co jsem měl kdy na sobě. Včera mi totiž nad rozpisem trasy došlo, že takovou štreku (cca 160 km) jsem úplně sám nikdy nejel, a šel jsem si do cykloprodejny zakoupit psychický doping - funkční spodní prádlo Tempish^(R). Dovolte prosím zkrácený citát z krabice: Funkční prádlo "Tempish^(R) - best for me" je vyrobeno na bázi polypropylenového vlákna Prolen nové generace. Chemicko-fyzikálně-technické parametry dokáží v konečném důsledku zajistit vysoký komfort uživateli v různých režimech fyzického zatížení za rozdílných klimatických podmínek. (konec citátu) Teď je vám již též jasné, že budu-li oblečen v takovém prádle, jsem v podstatě Superman a zvládnu všechno. Navíc budu mít na hlavě přilbu, takže se mi nemůže vlastně nic stát... ...hlavní je tomu uvěřit! :-)

Krátce před šestou hodinou jsem tedy pln odhodlání usedl na kolo. Další trošku naděje mi dodával pohled na zadní nosič, kde jsem měl naloženy jen poloprázdné cyklokapsy bez stanu a spacáku. Tak jo, já teda jedu! 

Nasadil jsem rozumnou rychlost kolem 25 km/h. Pro dnešek jsem si jakékoliv blbnutí (spurtování) důrazně zakázal, a zdá se, že tentokrát si to dokážu uhlídat. Cesta ubíhala poklidně. První zastávku jsem si udělal až po překonání Drahanské Vrchoviny, v Němčicích. V místním obchůdku jsem koupil 3 rohlíky a čokoládu a venku to hned snědl na svačinu. Taky jsem si koupil Hanáckou kyselku, ale protože měli jen 1.5 litrové plastové balení, celou jsem ji nevypil a zbytek připevnil na cyklokapsy, abych ji tam pak chvílemi mohl slyšet šplouchat do rytmu. Následující úsek trasy mě vyloženě nadchnul. Příjemný sjezd po vzorné asfaltce vedoucí lesem, to bylo labůžo. A pak krásné překvápko - vyjel jsem z lesa do otevřené krajiny s úžasným výhledem na údolí v němž leží Rájec-Jestřebí, a za ním se vysoko vypínaly mohutné kopce. Fakt paráda. Chvilku jsem váhal, jestli nemám zastavit a vyfotit si tu nádhernou scenérii, ale došlo mi, že ta krása je kouzlo okamžiku, které se na fotku nedá zachytit. A taky jsem v tom sjezdu pádil vysokou rychlostí a nechtělo se mi brzdit.

Zmíněné kopce za Rájcem-Jestřebí nebudu muset zdolávat, neboť cestu mám naplánovanou kolem nich přes městečko Černá Hora. Dostal jsem se však i tak do velmi kopcovitého terénu přes vesničky Žernovník, Brťov, Jeneč, Bukovice, kde jsem se musel drápal přes příšerné krpály. Jestli se nepletu, tak ze stoupání přes zmíněný Brťov jsem byl fakt zmožený, a abych si ulevil, nahlas jsem nadával, kterej blázen postavil vesnici v takovém terénu. Někde tam na mě i začala doléhat mírná rozladěnost, že jedu sám a nemám si s kým společně na ty kopce postěžovat. ;-) A jak plynuly další hodiny sólo jízdy, počínal jsem si čím dál víc nahlas povídat sám se sebou, ale samozřejmě jen opatrně mimo města a vesnice, aby na mě někdo nepoštval maníky s kazajkou, kteří by mě zavřeli do blázince, a tím znemožnili zvládnutí vytýčené trasy.

V 11:30 jsem dorazil do Velkého Meziříčí. Měl jsem za sebou skoro 100 km, takže jsem si dovolil oběd. Za tímto účelem si v cyklokapsách vezu z domu řízek mezi dvěma krajíci chleba, abych se příliš nezdržel v restauraci, respektive kdyby na mě přišel (hajný, on by mě vzal sekyru... ne to je jiná písnička ;-)) neočekávaně hlad někde v lesích a neměl bych sílu dojet do civilizace. Další úsek cesty již byl optimističtější, neboť mě těšilo vědomí zbývajících 60 km, které přeci musím zvládnout úplně v pohodě.

Projížděl jsem Jihlavou, a po dosavadních 140 km jsem se necítil nijak moc unavený. Radost mi však kazila stále se více mračící obloha, ze které na mě kousek za Jihlavou začalo lehce pokrápět. Schoval jsem se v kryté autobusové zastávce u Hosova a využil nucené přestávky ke snězení Tatranky. Když pokrápění asi po 10 minutách ustalo, vyrazil jsem dál, ale nervózně přitom vyhlížel další úkryty, kam bych se mohl schovat znovu, kdyby něco. A Něco (s velkým "N") přišlo ve 14:15 za vesnicí Dušejov. Třikrát zahřmělo a okamžitě poté se spustil neuvěřitelný liják, doprovázený podobně neuvěřitelným vichrem. Jako naschvál jsem však byl zrovna mezi dvěma vesnicemi vzdálenými 6 km. Krytá autobusová zastávka nikde žádná, jiné přístřeší taky ne. Pohroma se přihrnula tak zprudka, že jsem neměl ani šanci si obléci šusťákovku, takže mě ostrý liják mlátil do holých rukou (au au au). Silnice se snad během minuty proměnila v dětské brouzdaliště s 5ti centimetry vody. Vichr střídal směry a pohrával si se mnou - no povedená taškařice to byla. Jediné štěstí, že jsem měl přilbu - ta mi tak nějak dodávala aspoň minimální pocit bezpečí v té hrůze. Doplácal jsem se konečně k první autobusové zastávce s domečkem, a ač byla v totálně zdevastovaném stavu, s vytlučenými okny a zaházená hromadou odpadků, musel jsem v ní přečkat než se počasí trošku zklidní.

Vichr přešel v normální vítr, ale pršelo pořád. Byl jsem promočený a začínala mi být dost zima, tak jsem se rozhodl že těch závěrečných zhruba 10 kilometrů dojedu v dešti, co už. Na poslední krátkou pauzu jsem si zastavil ve vesničce Sedliště, a pak už konečně dojel do Strměch, kde jsem byl domluvený na přenocování u příbuzných. Radostně jsem se jim vrhnul do koupelny, kde jsem si dal horkou sprchu (ach to blaho), pak se utřel do sucha a oblékl se do čistého suchého oblečení (blaho na druhou). Promáčené věci jsem rozvěsil po sušáku, přitom ale s údivem zjistil, že to speciální tílko i cyklistický dres jsou pouze vlhké a rozhodně nepřipomínají mokrou zemovou hadru, jako trička normální po takové události.

Velké Meziříčí - moje kolo s poloplnou polní.

Velké Meziříčí - náměstí.

2.den, pátek 2.7.2004
Dopoledne: Strměchy - Žirov - Zachotín - Kladiny - Strměchy
12.51 km, 17.3 km/h, time 0:43:19, max 53.3 km/h
Odpoledne: Strměchy - Sedliště - Hubenov - Jihlava
23.92 km, 24.8 km/h, time 0:57:48, max 50.3 km/h

V pátek dopoledne jsem se jel projet po okolí Strměch. Od dětství jsem sem jezdíval s rodiči o prázdninách, tak jsem jel obhlédnout známá místa. Jó, vesničky obklopené lesy, loukami a rybníky. Po návsích pobíhající husy a kachny, za ploty štěkající správní psi voříšci. Támhle mají i stádečko oveček. A z pšeničného pole vyskočil na silnici malý zajíc a vystrašeně hopkal po cestě - neboj, já tě chytat rozhodně nebudu. Člověk si připadá jako v jiném světě. Příroda, klídek, pohoda...

Odpoledne před půl pátou jsem se s příbuznými rozloučil a vyrazil do Jihlavy. Počasí se střídavě mračilo a rozjasňovalo. Netušil jsem, jestli nemá v plánu nějaké druhé kolo včerejší pohromy, tak jsem raději nasadil svižné tempo a bez zastávky frčel celých 24 km. Byl jsem tam už v půl šesté. Honza, Lída a Bob přijeli kolem šesté, jak bylo domluveno. Ubytovali jsme se v domě jejich přátel (po vzoru rčení: přátelé našich přátel jsou i našimi přáteli ;-)). Večer jsme vyrazili obhlédnout centrum Jihlavy a zašli na Pizzu. Pak jsme se stavili podívat za Lídou na folkový festival.

Vodní nádrž Kladiny.	Vodní nádrž Kladiny.
Na stráních kolem cest rostou houby.
Dům přátel v Jihlavě, kde jsme bydleli.	V Jihlavě.

 3.den, sobota 3.7.2004
Jihlava - Měšín - Ždírec - Polná - Lipina - Jamné - Velký Beranov - Jihlava
44.70 km, 19.3 km/h, time 2:18:27, max 58.5 km/h

V sobotu jsme si vyjeli na cyklovýlet do Polné. Honza nám tam udělal naučnou přednášku o historii tamního zámku. Pak jsme si třikrát dokola objeli náměstí - poprvé jsme hledali točenou zmrzlinu, podruhé jsme se jeli podívat jestli tam co jsme ji snad zahlédli, opravdu byla (ale ne - jen kopečková), a potřetí při odjezdu z Polné. Jo, ještě jsem zapomněl zmínit, že jsme se v Polné byli podívat u židovské synagogy, ale v sobotu tam nemají úřední hodiny. ;-)

Po návratu jsme poobědvali, odpoledne zašli nakoupit do supermarketu (hlavně maso na steaky) a zbytek odpoledne trávili převážně odpočinkem u piva v nedaleké hospůdce. :-)

Polná - náměstí.

 4.den, neděle 4.7.2004
Jihlava - Studénky - Puklice - Střížov - (lesy, louky, polní cesty) - zřícenina hradu Rokštejn - (lesy, drsně kamenité polničky) - Dol. Smrčné - Bransouze - Brtnice - Příseka - Jihlava
47.11 km, 18.2 km/h, time 2:35:16, max 63.8 km/h

Na dnešek jsme si nad mapou naplánovali cyklovýlet ke zřícenině hradu Rokštejn. Cesta byla značně dobrodružnější než včera, neboť terén jihovýchodně od Jihlavy je daleko rozdivočenější a silnice vedou stále střídavě do velkých kopců, následovaných prudkými sjezdy. A komu by ani to nestačilo, může (jako my) z asfaltek sjet a vydat se hledat zříceninu hradu po polních cestách, které postupně přešly v polní pěšinu a ta následně zmizela na travnaté louce uprostřed lesů. Někteří zbabělí rýpalové odmítali po loukách jezdit a vynucovali si návrat zpět na asfaltky, jiní se v jízdě po necivilizovaném povrchu přímo vyžívali - a vysloužili si za to nejapné protesty typu "Tadyma dál nejedu! Já mám kolo, né sekačku na trávu." Nakonec jsme však k Rokštejnu opravdu dojeli/došli. :-)

Jeden z dlouhých dokopců za Jihlavou.	Hledání Rokštejna.
Honza jede.	Lesní pěšiny nedaleko Rokštejna.
Zřícenina hradu Rokštejn.	Zleva Honza, Bob, Sopťa.
Zřícenina hradu Rokštejn.

Nalezením Rokštejna však dobrodružství neskončilo, neboť se odtud nebudeme vracet stejnou "cestou" jakou jsme sem dojeli. Za speciální zmínku stojí superprudká lesní cesta, na které nám prohrabovala zadní kola (aspoň do té doby, než nás nějaký ten správný kořen, díra či kámen shodil z bicyklu). A o kus dál pak obdobně prudce klesající polní cesta, posetá stovkami velkých šutrů, připomínajíc spíše koryto vyschlé řeky než cokoli jiného. Po pár kilometrech jsme se však naštěstí dokodrcali do vesničky Dolní Smrčné, a dále pak pokračovali již opět po klasických asfaltkách.

Dnešní výlet se nám neplánovaně protáhnul, takže jsme nestihli dorazit domů včas na začátek televizního přenosu závodů F1. Ale co, však už jsme si dneska sami zazávodili až dost. Pak jsme grilovali steaky - přesněji Honza griloval a my jsme mu do toho kecali. Při následné konzumaci se ukázalo, že jsme včera v obchodě měli velké oči. Přeci jen, 40 deka falešné hovězí svíčkové na osobu je dost, obzvláště, když pak ještě přijde na řadu pro každého čtvrt kila kuřecího. Z pecnu chleba jsme ukrojili jen pár krajíčků a zbytek jsme museli ponechat stranou, aby se nám do žaludků vešlo všechno to maso. Teda, takhle totálně přežranej skvělýma steakama jsem ještě nikdy nebyl. Grilovali jsme asi do půl šesté, a pak už jsme si dokonce ani nedali večeři. ;-)

Honza, steak-master.	Litinový gril + hovězí a kuřecí steaky.
Bob krájí chleba.	Honza jí chleba... ale hlavně steaky. Lída si čte a vůbec se necpe jako my ostatní.
Soptík konstatuje, že je úplně přežraný.

5.den, pondělí 5.7.2004
Jihlava - Šipnov - Větrný Jeníkov - Šimanov - Hlávkov - Bílý Kámen - Jihlava
28.77  km, 19.4 km/h, time 1:28:32, max 57.7 km/h

Dnešní cyklovýlet bude kratší, jako cíl jsme si vytýčili Větrný Jeníkov. Cesta tam byla převážně do kopce, ale o to víc jsme si pak užili labůžové sjezdy při zpáteční jízdě. Celkem ani ne 30 kilometrů, ale stačí. Jsme totiž ještě trošku zmožení ze včerejška - a to hlavně těma steakama. Také proto si dnes v naší oblíbené taneční restauraci Venuše nedám na oběd ani hovězí, ani kuřecí, ale pěkně "dietního" čtvrtkilového pstruha na roštu s bylinkovým máslem. :-)

Odpoledne jsme relaxovali doma. Objevil jsem v knihovničce sérii dětských kreslených časopisů Čtyřlístek a s radostí se pustil do čtení. Kluci se mi nejdřív posmívali, ale když jsem nahlas odcitoval pár vtipných dialogů mezi Bobíkem, Pinďou, Mišpulínem a Fifinkou, taky si pár čísel vzali a rádi zavzpomínali na naše dětská léta. Pak jsme si telefonicky zarezervovali Bowling v jednom Jihlavském sportcentru a následně se tam vydali. Žel, musíme říci, že kvalita tamního bowlingu nebyla zdaleka na takové úrovni jako jsme si zvykli z našeho nového Bowlandu v Prostějově. Tady v Bowlingu Millenium se hrálo v normální obuvi, stavěcí zařízení používalo kuželky na šňůrách, a měli jsme i problém vybrat si z chudé nabídky koulí. Navíc jsme se o těch pár jakž-takž použitelných koulí museli dělit s hráči z vedlejší dráhy a tím pádem často čekat, než se koule vrátí. Za dvě hodiny jsme odehráli 6 her. Na závěr nás pak překvapila obsluha, když na naši žádost o vytisknutí výsledků odvětila, že to tady nevedou. Výjimečně mi to však zas až tak moc nevadilo, neboť jsem dneska hrál naprosto katastrofálně. Honza hrál jen o trochu lépe, jedině Bob vrhal skvěle. ;-)

Na večeři Honza ukuchtil fazolový guláš, já jsem pak vyrobil mísu Popcornu. Nikdo to ale nějak nechtěl jíst, tak jsem musel většinu zbouchat já sám - no to vám pěkně děkuju. Mimochodem, pozdě večer dávali v televizi komedii Svatební cesta do Jiljí, která nás skvěle pobavila.

Bývalý zámeček ve Větrném Jeníkově.	Vstupní brána k zámečku.
Honza v dresu, přezdívaný Lence Armstrong.	Oběd v restauraci Venuše v Jihlavě.
Čtyřlístkový čtenářský kroužek.	Sportclub Bowling Millenium v Jihlavě.

 6.den, úterý 6.7.2004
Autem: Jihlava - Prostějov

Jo jo, uteklo to jako voda - dneska se vracíme domů. Honza už včera agitoval, že bychom tu zpáteční cestu mohli jet na kolech. Inu, já jsem v zásadě nebyl proti, pouze jsem si dovolil vyřknout obavu, zda budeme schopni brzo ráno vstát, rychle všechno zabalit a uklidit, abychom co nejdříve mohli vyjet a udržovat celý den svižné tempo a díky tomu snad dojet do večera do Prostějova, respektive Honza ještě o 20 km dál do Olomouce. Definitivně však za nás rozhodlo počasí - obloha je komplet zatažená a stále prší. Nezbývá tedy, než naložit kola do stojanů na střeše auta a vydat se na zpáteční cestu mastňáckým způsobem.

Návrat domů.

A tak se taky stalo. Kolem poledne mě vyložili u nás doma. Rozloučili jsme se a tím ukončili tuto letošní netradiční cykloakci.

Děkuju Honzovi a Lídě že nás vzali do Jihlavy s sebou, mým příbuzným ze Strměch a našim přátelům z Jihlavy za poskytnutí ubytování, a všem členům našeho cyklistického teamu za účast a spoustu skvělých zážitků. :-)

CYKLOSTRÁNKA