Počítače. To jsou takové ty krabice, co teď leží na každém druhém stole (nebo pod ním - podle typu - je to stejné jako s lidmi). Můžete s nima dokázat spoustu věcí, protože umí znásobit vaše schopnosti (ale pozor - jak dobré, tak i ty špatné!). Aby s nima mohl člověk pracovat, musí k nim mít pozitivní postoj - teda spíše posed (nebo snad "náhrb"?). Skládají se z několika více či méně zbytečných základních částí: bedna, televize, klapkovnice (zvaná též čudlíkovka). Každý rozumný počítač má kamarádku krysu. Uvnitř bedny je spousta trpaslíků, kteří kromě neustálého blbnutí někdy z dlouhé chvíle dokonce i zpracovávají data.

Co se týče mé počítačové historie, tak jsem nejprve dlouhou dobu vytvářel programy pro Atari XE/XL - tomuto tématu je věnována samostatná stránka: *** 8-BIT ATARI ***.

Počítač PC jsem zakoupil (až) na jaře roku 1995. Byl jsem tehdy na škole v našem kruhu oboru "Informatika" jedním z posledních, který ještě doma PC neměl, a musel jsem proto trávit dlouhá odpoledne a podvečery programováním (jazyk C++) na počítačových učebnách Katedry Informatiky v Olomouci. To nebylo dobré, neboť jsem se pak vždy ještě musel nějak dopravit domů, nejsa šťastným obyvatelem vysokoškolských kolejí. Uznejte sami, že přicházet domů každý den po 20 hodině není úplně až tak to pravé. Tak se onoho roku stalo, že jsem investoval nemalou částku do PC 486DX2, běžící úplně uvnitř na neuvěřitelných 80-ti MHz. K tomu ještě s úchvatnou paměťovou kapacitou 8MB a se supernovou sběrnicí "PéCéÍ". A to ani nemluvím o nezaplnitelném disku 540MB (Dost, dost! Dost už té ironie!). Celý rok a půl mi pro účely programování tato sestava postačovala a nepodlehl jsem celosvětovým trendům pod heslem "kdo neupgradeuje, není normální".

Po zdárném ukončení studia na UP jsem se stal tak trochu "normálním" a sestavu obohatil o zvukovou kartu SB 32, ztrojnásobil paměťovou kapacitu, zečtyřnásobil disk a zabudoval Cimrmanův disk CD-ROMán jsem stále ještě nedokončil. A tím začala moje série postupných upgradů domácího systému:

• Na podzim roku 1998 jsem pak opět podlehl všeobecnému upgradeovacímu trendu a svou domácí sestavu značně povýšil. Díky pravidlu 4x (tj. schopnosti nově zakoupených součásti musí být alespoň 4-krát lepší než dosavadních), které zabraňuje neustálému obměňování vnitřností počítače, se mi podařilo přeskočit řadu Pentium a dostat se hned na Slot1 s procesorem Intel Pentium II Celeron 400MHz. Labužnickou "třešničkou na dortu" pro mé muzikantské sklony byl dárek pod stromečkem v podobě nové zvukové karty SB LIVE.
• Na jaře 1999 jsem byl nucen opět 4x zvýšit diskovou kapacitu - tedy na 8GB.
• Aby to paměti nebylo líto, doplnil jsem ji koncem roku 2000 na 192MB.
• Koncem léta 2001 jsem zaměnil původní grafickou kartu S3 za akcelerátor s čipem GeForce2 MX, což je tedy na grafických schopnostech velmi silně znát.
• V listopadu roku 2001 provedena obměna pamětí s výsledným dorovnáním na celkových 256MB RAM.
• V březnu 2002 se mi na stole místo dosavadního 14" monitoru usadil nový 19" IIYAMA Vision Master 1451. Zvětšení plochy je opravdu značné, byl to dobrý nápad.
• Květen 2002 přinesl vypalovačku TEAC CD-W540E a nový pevný disk Seagate 80GB. Velikost disku si vynutila flashnout nejnovější BIOS na QDI motherboardu, což ovšem nestačilo, takže ještě přikoupen PCI ATA-100 řadič. Mimochodem - při zprovozňování nového HDD jsme zažili spoustu nevšedních chvil (ještě že mi JirkaS vydatně pomohl, za což mu děkuji).
• Není to sice přímo součást počítače, ale připojuju to k němu - digitální foťáček UMAX AstraPix 470 + 64MB SD kartu jsem si pořídil koncem března 2003. A funguje to i jako diktafon, webkamera a USB disk na přenášení dat.
• V srpnu 2003 jsem si do počítače doinstaloval televizní/FM kartu Genius Video Wonder Pro III, takže můžu na pozadí poslouchat FM rádio (podařilo se mi naladit 7 stanic pěkně ve stereu), případně proměnit počítač v "normální" televizi.
• Na konci dubna 2004 jsem v bazaru sehnal procesor Pentium III 500 MHz do SLOTu1 (5x100MHz FSB, L2 cache 512KB), takže jsem provedl malý upgrade. Výměna dosavadního Celeronu 400/100FSB měla za následek 80% nárůst score v 3DMark2001 a i jinak je poznat v různých programech zrychlení o cca 30 až 100%).
• V prosinci 2004 mi Ježíšek nadělil pod stromeček DVD vypalovačku LG GSA-4160B a přenosný USB flash disk 512MB.
• Na jaře 2005 se mi z reklamace DVD mechaniky vrátila místo té původní novější LG GSA-4163B.
• V březnu 2008 jsem si koupil digitální foťák Samsung S630 (6mpix, 3xZoom).
• V létě 2008 jsem se stal majitelem staršího notebooku Dell Latitude C810.

Programování. Činnost, při které jedinec druhu homo-programátorus sedí u počítače, strnule hledí na obrazovku a čas od času začne zběsile klapat do klávesnice. Vydrží mu to ale nejdéle tak 5 minut, pak přestane psát a opět strnule kouká na obrazovku. A tak pořád dokola. Pokud přitom náhodou něco potichu říká, neodpovídejte mu. Jedná se o monolog dvou vnitřních postav: Jedna z nich píše program a druhá tu první ujišťuje, že to bude fungovat. Občas obě dvě sborovým hlasem promlouvají k počítači a vyjmenovávají mu všechny důvody, proč by měl jimi právě vytvořený nefungující program fungovat. A co na to počítač? Mlčí...

Hudba. To je můj největší koníček. Bez ní by to nešlo. Jsou prostě pocity, které nemůžete mít nikdy jindy, než při jejím poslechu. A já nejsem jen pasívním posluchačem, nýbrž se snažím hlavně muziku skládat. Proto jsem si roku 1992 pořídil klávesový hudební nástroj CASIO CT-680. Díky MIDI propojení s počítačem (zpočátku Atari 800XE) jsem tak mohl skladby, které jsem složil, ihned zaznamenat, upravit a přehrávat si pak svoje dílka jen tak pro sebe. Styl, který dělám, by se dal specifikovat asi jako kombinace klasické elektronické hudby (J.M.Jarre, M.Oldfield, Vangelis) s popem a vlastní fantazií. Co vytvořím je silně závislé na okamžité náladě. Obrovskou spoustu hudebních nápadů nezrealizuju, a to mě mrzí. Dříve jsem se snažil komponovat s výstupem na SB AWE 32, později pro SB LIVE - skvělou to zvukovou kartu. S mými některými pokusy se setkáte na těchto stránkách. Pro plnohodnotný zážitek je však nutné mít zvukovou kartu s wavetable (a nejlépe i sounbanku z AWE32). Na začátku roku 2001 jsem si pořídil syntezátor Yamaha CS2x, se kterým muzicíruju nyní. Pokud vás to zajímá, navštivte mou *** MUSIC *** stránku.

Psaní. Nevěděl jsem, jak to nazvat jinak. Rád popisuju události, kterých jsem se účastnil. Přidám do toho legraci, nadsázku, přehánění, hluboké dojmy a když se vše podaří a ostatním se mé dílko líbí, jsem tuze rád. Mé "spisovatelské" kousky si můžete přečíst na stránkách *** INF91 ***. Největší poklonou jsou mi např. taková slova (cituji kamaráda Dundeeho a jeho netypickou pochvalnou reakci na můj článek o oslavě Silvestru'96):

"Během představení se ozývá hurónský smích. Diváci se v křečích válí pod křesly, jen občas se jim dostává kratičkého odpočinku, aby se mohli trochu nadechnout. Dlouho jim to nevydrželo. Ozývá se další salva smíchu. Výkřiky nadšení v některých okamžicích přehlušují samotné představení. To tu jestě opravdu nebylo... Opona se zavírá. Diváci vstávají a následuje dlouhotrvající ohlušující aplaus. Vyčerpáni smíchem a s bolavými dlaněmi odcházejí zpět do svých soukromých životů. To až budou vypravovat doma..."

Díky Dundee. Tohle je dost dobrej komentář!

Grafika. Už od malička jsem rád maloval. Sešity, tužky, pastelky, propisky - to bylo vždycky moje. Vymýšlel jsem si všecko možné a maloval to. Chtěl jsem se stát "vynálezcem" (a taky řidičem kamiónu nebo F1). Na ZŠ jsem měl nejraději matematiku. Pak jsem šel na na "strojárnu" (Střední průmyslová škola strojnická), a tam se malovalo pořád. Dokonce tuší na pauzák - technické výkresy. Jsem asi divnej, protože mě to vážně bavilo. Dokážete si vůbec představit celou noc strávenou rýsováním převodovky, když se to musí druhý den odevzdat?! Samozřejmě, že na to byl měsíc času, ale znáte to.. :-) Pak jsem šel na VŠ. Tam jsem byl zavalen jen matikou a počítači. Ale když se náhodou naskytne nějaká příležitost, kde je možné se výtvarně vyřádit, jsem zas ve svém živlu. Tak už Vám došlo, kdo je autorem těch naivních obrázků na mých stránkách? Ano, jsem to já.

Sport a tak vůbec. Když jsem zrovna v přestrojení za "normálního" (nepočítačového) člověka, hrozně rád jezdím na kole - *** CYKLOSTRÁNKA *** je plná cestopisů z našich cyklistických akcí. V létě si rád zajdu zaplavat, v zimě hurá na běžky, jinak mám ještě v oblibě třeba volejbal, ping-pong nebo bowling. Na podzim 2001 jsem se stal členem oddílu Karate - Shotokan ryu (mám složené zkoušky na 6.KYU - zelený pás). Čas od času mě popadne bláznivý nápad a pustím se do nějakého dalšího sportu, který jsem si doposud nevyzkoušel (ještě pořád jich dost zbývá ;-)). Snažím se být co nejčastěji ve společnosti dobrých přátel. Obdivuju krásnou přírodu a život ve všech jeho podobách.