Akce Velenov

Původně byla na dnešní den nahlášena akce Praděd, ale z různých důvodů z ní sešlo (první půlka lidí nemohla, druhé polovině se nechtělo, a třetí polovina neexistuje). Kamarád Pepa mě ale nedávno zval na nějakou "pařbu" na chatu do Velenova, tak jsem si řekl, že to bude pěkná náhradní projížďka, kterou zvládnu i sám. Uvažoval jsem o trase na Macochu, kde si dám sváču, a pak popojedu do Velenova, kde se zúčastním opékání buřtů a následně i přespím, abych se druhý den vrátil domů.

Chystání cyklokapes a jejich nacpání věcmi trvalo déle než jsem předpokládal, takže jsem vyjel až po obědě krátce po půl druhé. Cesta začala pěkně - v zatáčce u městských lázní, kde jsem si to už frčel dobrých 30km/h, mě předjel nějaký idiot ve Škodovce, aby to hned předemnou nečekaně prudce střihnul na odbočku doprava. Naštěstí jsem stačil rukama dupnout na brzdy až zapištěly gumy a díky tomu do něj nevlítnul. Ale pořádně mě to rozčílilo, tak jsem za ním aspoň zlostně volal nějaké nesprosté nadávky (typu: "No báááť! Dobře! Pěkně!") a nevěřícně kroutil hlavou.

Když jsem opustil město, opřel se do mě svěží vítr a já začal čuchat, že se na mě chystá nějaká lotrovina. A taky že jo, za Vícovem vítr zesílil (zešílel), ale hlavně byl velmi nepříjemně studený, což jsem po chvilce začal cítit v kolenou. A jejej, to se mi teda vůbec nelíbí. Jedu velmi pomalu a bojuju s myšlenkou to otočit a vrátit se domů, ale nějak jsem vydržel a kousek dál odbočil k vesničce Holubice, a tam si koupil v obchodě citrónovou Hanáckou kyselku. Po doplnění tekutin jsem se rozhod pro kompromis. Neotočím to, ale trasu upravím. Macocha to holt bude muset dneska přežít beze mě, protože pojedu rovnou nejkratší cestou do Velenova, tak!
 

Mezi Vícovem a Holubicemi.

Obchůdek v Holubicích - doplnění tekutin.

Stoupání od Stínavy do Malého Hradiska bylo překvapivě příjemné, protože tam je kvalitní asfaltka mezi stromy, takže kryté před tím nepříjemným větrem. Většinu stoupání jsem jel určitě rychleji než předtím rovné pasáže u Vícova. V Malém Hradisku jsem chtěl exnout další flašku minerálky, ale obchod měl zavřeno. Přesto jsem před ním zaparkoval a aspoň posvačil Tatranku z vlastních zásob, čímž jsem zmátnul několik kolemjdoucích (a kolemjedoucích) občanů, kteří si mysleli, že je otevřeno. ;-) Při přejezdu hřebenu Drahanské Vrchoviny pozoruju větrné elektrárny, jejichž listy se divoce točí - no jo, pořádnej fučák.

Po cestě dál za Protivanovem jsem na kole už dlouho nejel. Ale čistě teoreticky by to mělo být převážně dolů až do Valchova, odkud si pamatuju prudký kopec nahoru do Velenova. No, nemuselo by být špatné odbočit ve Žďárné na Suchý, a pak takovou neoficiální cestou, co ani není v automapě, do Velenova. A jak si tak přemýšlím jestli v té Žďárné odbočím, najednou na hlavní cestu vyjíždí skupinka cyklistů zprava z lesa. Ha, žlutá cedule ukazuje cyklostezku doprava, a prej že to vede na Suchý. Ok, stejně jsem chtěl dneska s trasou experimentovat, tak to prubnu. Cyklostezka je poměrně kvalitní asfaltka, zpestřená ke konci dost divokým hliněným hrbolem. Nejdřív jsem se lekl, že za ním bude následovat nájezd na motokrosovou dráhu, ale nebylo tomu tak. V obci Suchý jsem se pokochal pohledem na Suchý rybník, který rozhodně suchý není. Možná to mělo zmást koupáníchtivé turisty aby jim sem nejezdili, ale to se nepovedlo - u rybníka je totiž kemp a lidí tady všude courá spousta. I když je teda pravda, že ve vodě se nikdo nekoupe - že by všichni měli strach ze suché vody? ;-)
 

Nečekaný hrbol na cyklostezce.

Rybník Suchý.

Teď prověřím tu propojovací cestu mezi Suchým a Velenovem. Cedule říká "Velenov 3km" jakože po cyklostezce, tak uvidíme. Následuje velmi prudké klesání, ovšem asfaltka je hodně rozbitá, takže ruce fest na brzdy a jedu pomaloučku. Mám sice krosové kolo s odpruženou přední vidlicí, ale taky mám slušný náklad na zadním nosiči (ten mám vlastně už od začátku cesty - málem bych na něj zapomněl ;-)). Sláva, krátce po 16.hodině jsem ve Velenově. Překvapivě koukám na stav kilometráže na cyklocomputeru, který naměřil 37.5 km. Tak to jsem nečekal, že najdu takové pěkné zkratky.
 

Sjezd prudce dolů do Velenova.

Vítá vás obec Velenov.

Kolo parkuju na dvorku a jdu k chatě na zahradu, kde se zdravím a seznamuju s již přítomnými pařany (zde nikoliv ve smyslu hráčů počítačových her). S díky odmítám nabídku Fernetu a s díky přijímám nabídku piva. Pak následuje pečení kuřat, steaků, buřtů a já nevím čeho všeho ještě. Nálada je výborná a zahradní párty pokračuje až do pozdních nočních hodin, kdy postupně společensky unavení jednotlivci odpadají a ukládají se ke spánku na různých místech v chatě. Já jsem spal nahoře v patře, kde byly sraženy dvě postele k sobě a napříč jsme na nich nocovali 4 lidi. Připomnělo mi to pocity z dávných časů pařeb na kolejích během studia v Olomouci, kde se taky často na dvě sražené postele poukládalo řádově více lidí, než je teoreticky možné. Pořád si matně vzpomínám na jeden z prvních "alkoholových dýchánků", kde nás na těch dvou postelích posedávalo/polehávalo asi 12. No jo, to je dávná historie. :-)
 

Účastníci párty.	Opravdu důkladně opečené kousky buřtu.
Snídaně.	Petanque.

Ráno jsem se vzbudil poměrně brzo. Bolela mě z toho nepohodlného ležení trochu záda, tož jsem raděj vstal a šel se protáhnout ven. Za chvíli z chaty vylezla Julča, tak jsme seděli na lavce a kecali, než se po pár hodinách ;-) začali budit a vylézat z chaty i ostatní. Společně jsme všichni posnídali, zahráli si chvilku Petanque (čti: zaházeli jsme si koulemi) a byl čas oběda. Jíst půjdeme na Suchý. Já jsem se už kompletně sbalil a jel tam na kole, protože po obědě už pojedu rovnou domů. Usedli jsme v jednom občerstvení v kempu, u kterého byl vyvěšen lákavý jídelní lístek. Vybrali jsme si z něj různé mňamky, aby nás pak obsluha zklamala, že ten lístek patří k restauraci ve vesnici. Nu co, teď už se přesunovat nebudeme, tak ochutnáme něco z místní nabídky. Vyhrál to na celé čáře kuřecí Gordon bleu - dali jsme si ho všichni. Pak ještě jako zákusek různé zmrzliny značky Koral (znáte z reklamy s Helenou Vondráčkovou: "Kdo by odolal", hehe). Někdo neodolal a olizoval přímo Helenu (nanuk s názvem Helena). :-)
 

Oběd na Suchém.	Kolo připraveno k cestě zpátky domů.
U Protivanova - v dálce dvě větrné elektrárny.

Po jídle jsem se s ostatními rozloučil a vydal se na zpáteční cestu. Nejdřív po osvědčené cyklostezce lesem, dále do Protivanova, kde jsem odbočil na Nivu a Drahany, následované krásně dlouhatánským klesáním až do Plumlova. Odtamtud je to už jen kousek do Prostějova a k nám domů, ale já se ještě stavil na zmrzlinu u hlavního nádraží.

Dodatek: Uznávám, kilometráž tohoto dvoudenního výletu nesplňuje kdysi stanovené nepsané kritérium, že na mých cyklostránkách píšu jen o větších výletech dosahujících aspoň 100km, ale situace je taková, že ostatní nemají na cyklovýlety čas nebo chuť, a tudíž se žádný jiný společný výlet letos nekonal. Jestli to tak půjde dál, nemám-li úplně zlenivět, budu se asi muset přidat k nějaké jiné cyklistické skupince... Ale kde ji najít? ;-)