 Můstek přes říčku Blata |
 Ke svačině jablko |
Původně měl tento cyklovýlet vypadat úplně jinak. Ozval se mi e-mailem kamarád PavelCh a nabídnul nám (mně i mé přítelkyni Mirce) účast na akci "3 2 1 ... Hurá neděle" jejich cyklistického spolku. Pročetl jsem si pozorně propozice, ve kterých Pavel záměrně zmiňoval cestu "krásnými žleby a lesy" a dojezd do Moravského krasu, a záměrně nezmiňoval kilometráž a profil trasy. 110 km je štreka vhodná až pro zdatnější cyklisty a v kombinaci s přejezdem Drahanské vrchoviny, tj. převýšením cca 500 metrů, hned na úvod, může být přímo životu nebezpečná - tedy pro ty, kteří na takový výlet vylákají nic netušícího cyklistu začátečníka. ;-) Proto jsem své přítelkyni přednesl už modifikovanou verzi, ve které by celková kilometráž byla zhruba poloviční. Drahanskou vrchovinu se mi žel snížit na polovinu nepodařilo, takže ta by zůstala.
Start se měl konat v neděli ráno v 8:30, hezké počasí prý zajištěno. Ještě v sobotu jsme byli s přítelkyní rozhodnuti se zúčastnit, ale pak došlo k odpolední rodinné oslavě a následně k podvečernímu posezení s přáteli, kde jsme se všichni přecpávali pečeným masem a popíjeli točená piva ze soudku. Už při nočním návratu po půl jedné jsme tušili, že to s ranním vstáváním nebude tak slavné, což se ráno zcela potvrdilo. Poslal jsem tedy Pavlovi omluvnou SMSku že pojedeme s Mirkou sami, později a pomalu. V průběhu našich příprav na dnešní výlet pak došlo k dalším drobným změnám, díky nimž se podařilo eliminovat dlouhé stoupání do Drahanské vrchoviny. Stačilo použít matematickou metodu substituce a dosadit za původní vesničku Bousín, nacházející se východním směrem od Prostějova na hřebenu Dranské vrchoviny, městečko Tovačov, nacházející se západním směrem od Prostějova uprostřed naší milé placaté Hané. Výsledkem je úplně jiná trasa jiným směrem, která ovšem splní účel cyklovýletu (příjemně se projet na kole) stejně dobře, respektive mnohem lépe. :-)
Nabalil jsem do cyklokapes
pět hromad svačin a dvě flašky vody, abychom cestou nestrádali hladem a žízní.
Vyrazili jsme v 10:30 směrem na Kralice n.H. Počasí se zdálo příznivé,
zlehka svítilo slunce, i když pofukoval svěží chladivý větřík. Po
prokličkování města jsme se napojili na krásnou cyklostezku do Kralic
a dále pokračovali přes Biskupice a Klopotovice. Silnice tam byly v pohodě a
takřka žádný provoz. První zastávku jsme si udělali u můstku přes říčku
Blata a posvačili jablko. Měli jsme ujeto asi 13 kilometrů, což přítelkyni
překvapilo, že už tolik. :-)
Můstek přes říčku Blata |
Ke svačině jablko |
O další překvapení jsem se postaral při následném nájezdu
na hlavní silnici, kde jsem zavelel k odbočení vlevo, přestože cedule
Tovačov ukazovala doprava. Byl v tom jasný záměr, kousek si zajet do Věrovan
a tam se napojit na cyklostezku "47". S mírnými obavami jsme
najeli na hrbolatou a kamenitou polní cestu a chvílemi kličkovali mezi velkými
kalužemi. Mám v živé paměti loňskou cyklostezku u Plumlovské přehrady,
která nás zatáhla na bahnité lesní cesty, a nerad bych něco podobného
absolvoval znova. Naštěstí se ale tato polní cesta postupně umoudřovala a
zavedla nás v pořádku tam kam měla - na břeh obrovského Hradeckého
rybníka, který jsem měl v plánu přejet středem. Ne, nejsem blázen a
nemyslím si že umím jezdit po hladině, ani se nemíním brodit.
Cyklostezka zde ale vede po cestě rozkrojující rybník na "pravý"
a "levý". Kochání se přírodou nám zpestřuje obrovské hejno
racků, které krouží nad ostrůvkem v levé části rybníku a ptáci
neuvěřitelně hlasitě křičí. (Možná bych měl napsat chechtají se,
jsou-li to, jak předpokládám, Racci chechtaví.)
 Cyklostezka "47" přes Hradecký rybník |
 Hejno křičících Racků |
O půl jedné jsme
dorazili na nádvoří Zámku Tovačov, ujeto 22 km. Žádné davy
turistů tam nebyly, tak jsme si mohli vybrat libovolnou z deseti laviček,
usídlit se na ni a vybalit oběd. Mirka poobědvala chléb s výbornou
mrkvovou pomazánkou vlastní výroby, já pojedl o něco méně zdravě -
měl jsem chleba a řízek. Ale přikusoval jsem k němu rajčata. ;-)
 Zámek Tovačov |
 Zámek Tovačov |
Na prohlídku zámku se nám nechtělo, tak jsme se
po jídle, krátkém odpočinku a po prohlédnutí přilehlého parčíku vydali
na zpáteční cestu. Ta již probíhala bez dalších kulturních vložek, tedy
vyjma překvapivého kostela Sv. Bartoloměje v Polkovicích, postaveného
v krásném novogotickém slohu před 102 lety (1908 až 1909).
 Polkovice - kostel Sv. Bartoloměje |
V Obědkovicích jsme udělali krátkou odpočinkovou pauzu v autobusové zastávce a posvačili další jablko. Pak už jen zbývalo najet v Klenovicích n.H. na cyklostezku "5250" a frčet přes Čelčice, Čehovice a Bedihošť až do Prostějova. Tam jsme se ještě stavili na výborné točené ovocné-pistáciové zmrzlině u hlavního nádraží, poté malou oklikou objeli centrum města a v 15:30 dojeli domů.
Tento výlet byl pohodový a moc příjemný. Mirka si svůj dosavadní cyklistický denní rekord (26 km) navýšila na úctyhodných 47 km, gratuluju! :-) Až doma jsme zjistili, že jsme od celodenního pobytu na sluníčku připálení, a to tak že dost. Základní chyba - nenamazali jsme se, přitom krém jsem s sebou měl, ale vůbec nám nepřipadalo, že slunce tak pálí. Teď budeme muset pár dní počkat, až zarudlé ruce a nohy zhnědnou. Momentálně mám tedy prvotřídní "cyklistické opálení" s ostrým předělem bílé neopálené kůže pod dresem a opálené kůže mimo zakrytá místa - jasné to znamení cyklisty. :-)
Děkuju PavloviCh za pozvání na jejich akci a doufám, že v budoucnu se na nějaké jiné už opravdu potkáme. Děkuju mé přítelkyni Mirce, že se mnou na tento výlet jela a celou trasu statečně zvládla.
P.S.: Během tohoto výletu jsem i překonal hranici celkových 25000 km.
Hip, hip, hurá! :-)
|