TEORIE KOPCE

Jakmile začnete jezdit často na kole, zjistíte, že kromě rovinek, ve kterých to jede více-méně samo a sjezdů, kde to jede úplně samo, existují i místa, kde je nutné šlapat. Takové místo nazýváme kopec, přesněji dokopec.

Je více metod, jak lze překonat tyto úseky cesty. Nebudu nic zastírat a hned na začátku přiznám, že všechny možnosti předpokládají aktivní spolupráci cyklisty - tj. krouživé pohybování jeho dolními okončetinami. V historii se objevili sice i alternativní způsoby zdolání dokopců, ale ty se časem a praktickými pokusy ukázaly být naprosto zcestné (tj. sjedete z cesty do příkopu).

Obecný model kopce

Obr. Obecný model kopce

Metody vyjetí kopce

Když už se k nějakému dokopci blížíme, tj. jsme v úseku 1, musíme se rozmyslet, jakým způsobem chceme kopec zdolat a hlavně si ujasnit, zda ho vůbec zdolat chceme. Pokud se rozhodneme, že ne, pak se nám kolo samo od sebe kousek za bodem B zastaví, my z něj slezeme a mobilním telefonem si přivoláme doprovodné vozidlo, které nás vyveze do bodu F. Tam, po vyložení kola, opět nasedneme a pokračujeme v jízdě až k následujícímu kopci. V cíli pak radostně převezmeme ocenění "Mastňák roku", se kterým se všude chlubíme. Ať se nám to však líbí nebo ne, dokopec jsme nezdolali ani jeden.

Po několika letech používání výše popsané metody nás to přestane bavit, neboť občas v mo/de-bilním telefonu dojdou baterie nebo je naše stanice "nedostupná", takže se pomoci nedovoláme. Pak musíme kolo odložit do příkopu a stopem či autobusem (je-li v údolí zastávka) se vrátit domů.

Ale teď trochu vědy. Základní metody:

  1. Drsná-rychlá
    Již v úseku 1 zařadíme nejtvrdší převod a snažíme se získat co nejvyšší rychlost. Zabíráme silou do pedálů a i frekvence šlapání (dále jen FŠ) je vysoká. Za bodem B začneme pociťovat větší odpor a FŠ se začne zmenšovat. Pozor! Jakmile klesne FŠ na cca 85% původní maximální FŠ, okamžitě podřadíme a FŠ se opět zvýší na 100%. To opakujeme a postupně řadíme lehčí a lehčí převody. Nesmíme však povolovat sílu do pedálů, naopak spíše přidáváme, takže prodleva mezi každým dalším podřazením se prodlužuje. Jakmile se dostaneme do bodu D, začíná se kopec zmírňovat a můžeme sílu snížit, FŠ ale udržujeme stejnou. V bodě E již opět přehodíme na tvrdší převod a pohodlně dojedeme až na vrchol F. Paráda, ne?!

  2. Standardní
    Vychází z metody Drsné-rychlé s tím rozdílem, že FŠ vždy klesne až na 70% a po podřazení se zvýší jen na cca 85%. Nemáme tedy šanci udržet sílu do pedálů a daleko dříve se dostaneme do sféry lehčích převodů. Existují dvě varianty této metody:

  3. Pomalá-únavná
    Frekvenci šlapání držíte sice vysokou, ale síla do pedálů je takřka nulová. Rychlost kvapem klesá, stále podřazujete a ani se nenadějete a máte 1:1. Pak už není možné zátěž na nohy snížit a to vás psychicky deptá. Proto dodržujte jedno ze základních cyklistických pravidel: "NA NEJLEHČÍ PŘEVOD SE NIKDY NEPŘEHAZUJE!". Když to nezvládnete, neudržíte ani těch 1:1 a za chvilku slezete z kola a zcela zničení zůstanete stát u krajnice. Pak vyštracháte z kapsy dobře schovaný mobil a zavoláte si taxík (nebo sanitku).
Ok. Samozřejmě přeháním. I já jsem kdysi dávno (před dávnými a dávnými lety) žil v domnění, že když už člověk v kopci nemůže, pomůže mu zastavit se a kolo kousek do kopce tlačit. Ale to je zásadní omyl! Vysílíte se tím daleko víc, než když se zdravě naštvete, seberete síly a vyderete se nahoru v sedle či v pedálech. Přinejhorším lze dát muchovku (viz. slovníček), která vám doplní sílu. Zastavení na vrcholu je celkem zbytečné - vydanou energii nejlépe načerpáte okamžitou následnou jízdou dál z kopce se zařazeným těžkým převodem a volným lehkým pomalým šlapáním.

Dodatek:
Od jednoho z čtenářů této stránky jsem dostal popis další zajímavé metody zdolávání dokopců, a to tzv. metodu ženskou:

  1. metoda Ženská
    Již v bodu B má žena zařazený nejlehčí převod, tedy pokud ho nemá již od výjezdu z domu, v bodě C začne nadávat na kopce. Vydrží jí to až do bodu F, nezávisle na tom, zda mezi body C a D sleze nebo ne. Obvykle ale neslézají a kdyby věnovaly prokecanou energii jízdě, byly by nahoře první. Je zvláštní, jak rychle se tato metoda projeví, už malé holky (vedu kroužek) ji bezpečně provozují a je velmi těžké je donutit používat nějakou jinou. O tom je mi důkazem rodina. ;-) (Pavel)

Jistě pochopíte, proč neuvádím celé jméno pana Pavla. Bylo by to příliš riskantní. Na jeho obhajobu, předtím než ho uškrtíte, bych řekl, že to je jen jedna z metod a napříč jejímu názvu nikdo netvrdí, že tuto "ženskou" metodu používají všechny ženy bez výjimky. Milá dívko, slečno, ženo, vážená paní - konkrétně Vás se to tedy zcela jistě netýká. Co byste jinak dělala zde na cyklistických stránkách?! ;-) Naopak existují muži, kteří tuto metodu zkoušeli též sami použít, ale bylo jim okamžitě ostatními vynadáno do máček, do bačkor a do bezvědomí, takže rychle přešli k metodám jiným, či se místo cyklistiky počali věnovati méně náročným sportům, jako například hře v šach, vrhcábům, piškvorkám a podobně. ;-)

Vyrobil Radek Štěrba, © RASTER