Zahájení sezóny 2004

Po pěti propršených víkendech bylo na tuto sobotu a neděli předpovídáno sluníčko, takže jsme se rozhodli tak nějak oficiálně zahájit cyklosezónu. Naplánovali jsme si jako cíl pro začátek něco jednoduššího, Macochu. Odhadovaná celková kilometráž této trasy je zhruba 100 km, takže si na ni krom mě a Mojmíra troufal i Bob, přestože letos zatím na kolo nesedl. Honza se bohužel tohoto výletu ze zdravotních důvodů zúčastnit nemohl, ani Pavel, který měl jiné povinnosti.

Start byl naplánován na 9:00. Před osmou ranní mi volal Bob, že to dneska vzdává, protože se včera vrátil z nějaké akce až pozdě v noci a je nevyspalý a unavený. No to nám ta sezóna pěkně začíná. Momo naštěstí ráno fakt dorazil, dokonce již o půl deváté - podle toho je vidět, že byl už pěkně nedočkavý. Vystartovali jsme tedy dříve. Ujeli jsme sotva 100 metrů a zaregistroval jsem, že se mi na přední plášť nalepila nějaká žvejkačka či co, tak jsem Momovi řekl že mě to příšerně rozčiluje a že musíme zastavit abych ji z pláště odstranil. Mno a zjistil jsem, že to není žvýkačka, ale že mám v kole vzorně až nadoraz zapíchnutý připínáček. Grrr. Momo navrhoval, ať ho tam nechám zapíchnutý, že to bude těsnit, a že tak dojedem až do města do nějaké cykloprodejny, kde to budeme řešit, ale tento nápad se mi nelíbil. Připínáček jsem vytáhl a za stálého ucházení dojel těch 100 metrů zpátky domů. Lepit to se mi teď nechtělo, tak jsem za Mojmírové asistence (a díky jeho užitečným radám) jen vyměnil duši a pádili jsme šílenou rychlostí do města. Momo nasadil fakt pekelné tempo kolem 38 km/h a já se začal bát, že mě dneska uštve. A to jsem ho ani neprovokoval mým novým dresem, který jsem měl kvůli studenému vichru ukrytý pod šusťákovkou, jinak by to asi hnal padesátkou?!

Dokoupil jsem si novou náhradní duši a Momo si chtěl nechat odmastit zadní ráfek, že mu to prý špatně brzdí, ale technici v prodejně zrovna nebyli a paní nevěděla, kde mají technický benzín. Jo, taky jsme se ještě předtím stavovali na náměstí, kde byl start organizované akce "Prostějovské vandr". Jedna z jeho cyklistických tras se téměř kryla s naším dnešním plánem, ale po zjištění, že je u zápisu šílená fronta, jsme účast oželeli a vyjeli směr Plumlov.

Brzo se ukázalo, že fouká dost nepříjemný studený protivítr, i když jinak bylo pěkné polojasno, jak slibovala předpověď. První zastávku jsme udělali ve Vícově, kde jsem si dal prolívačku Hanáckou kyselkou a chtěl jsem si dokoupit do zásoby Tatranky, ale měli tam jen "čoko", tak jsem vzal nějaké jiné neznámé skládanky, celkem dost podobné Tatrankám. Momo si koupil a exnul litr jakéhosi podezřelého jahodového džusu. Popojeli jsme dál a v kopcích mezi Stínavou a Malým Hradiskem se mi Mojmír začal ztrácet ve zpětném zrcátku (to je jen metafora, zpětné zrcátko samozřejmě na kole nemám). Dojel jsem až do Malého Hradiska, a tam na Moma počkal. Přijel asi za 10 minut s vysvětlením, že se mu udělalo prudce nevolno a musel pustit džus i se snídaní na svobodu.

V Protivanově jsme udělali další technickou zastávku s válečnou poradou. Shrňme si fakta: čtvrtina cesty za námi, hnusný studený protivítr, Mojmírovi není zrovna dvakrát dobře od žaludku a navíc je mu kosa, protože si nevzal bundošku. Ani mě nemusí nijak přemlouvat - je to jasné, otáčíme. Abychom nejeli úplně stejnou cestou zpět, odbočujeme na Repechy, kde Mojmír vyžebral od kamarádových rodičů flašku s technickým benzínem, že si aspoň odmastí ten ráfek, když to teď bude prudce z kopce. Cesta lesem vedla sice převážně po pěkné asfaltce, ale neustálé bombardování obličeje broučkama a smetím ze stromů mě teda vážně nenadchlo. Už mě tam příště nikdo nedostane, teda aspoň žádnej chlap ne (kdyby mě chtěla do lesa zatáhnout ženská, to bych ještě uvážil ;-)).

Momo odmašťuje ráfek.

Můj nový cyklistický image. :-)

No a tak jsme dojeli až domů. Bylo půl jedné - já už měl hroznej hlad a posledních 5 kilometrů jsem jel na dluh v hladové krizi. Ještě jsme na závěr pronesli takovou tu tradiční větu o tom, že "tímto považujeme letošní cyklosezónu za úspěšně zahájenou", a zdar. Macocha tedy pro tentokrát odolala, ale příště... příště si vyjedeme třeba někam jinam. ;-)