Zahájení sezóny 2003

V úterý dopoledne bylo venku krásně. Sluníčko mě škádlilo a schválně mi svítilo v práci na monitor, abych si ho všimnul. Ač nerad, přivřel jsem žaluzie, ale též začal uvažovat o blížícím se jaru a cyklistické sezóně. Po návratu z oběda jsem byl už pevně přesvědčen, že právě dnes je ten správný den, abych doma vyhledal Authorka, urychleně ho zprovoznil a prvně si letos vyjel. Vzal jsem si tedy 2 hodiny náhradního volna za přesčasy (už jich zbývá jen milión bez dvou ;-)) a spěchal domů.

Převlečení do cyklistického mi trvalo jen chvilku, ba i tip na místo, kde se kolo skrývá, mi vyšel. Po radostném shledání a ještě radostnějším zjištění, že je kolo téměř zcela v pořádku, nastal čas na pár technických záležitostí. Tou první, celkem banální, bylo dohuštění obou pneu. Akorát mě teda naštvalo, že mou oblíbenou starou pumpičku někdo někam zašantročil, takže jsem musel narychlo použít novou, která je nějaká divná a se kterou jsem musel udělat 77 dřepů, aby to vůbec na tvrdosti kol bylo poznat. Druhá, zcela netradiční činnost, bylo přemontovávání tachometru. Ano, je to smutné, ale je to tak. Můj mnohaletý věrný spolucestující, tachometřík Sigma Sport 700, to loni na podzim vzdal. Několikrát mi do něj napršelo (hlavně o letní týdenní cykloakci si užil), což mělo za následek zvýšenou spotřebu - nové baterky vypapal za 14 dní, a začal se mi z ničeho nic zresetovávat. Snažil jsem se ho důkladně vysušit, ale nepomohlo to. Navíc se na jeho displeji začala zleva shora objevovat nicota (černý flek), která se pozvolna rozrůstala až hrozilo, že pohltí celou říši Fantazie. Zkrátka, Sigma 700 teď bude odpočívat doma na čestném místě mezi doplňky ke kolu. Na její místo nastupuje moderní cykloměřič značky Vočičí Koko (Cat Eye), typ VELO7 CC-FR7. Nadělil mi ho Ježíšek a má 7 funkcí (ten tachometr, ne Ježíšek).

No, já o tom zas tak podrobně ani mluvit nechtěl, ale když Vás to tak zajímá, inu dobrá, já Vám o něm tedy povím víc. Těch 7 funkcí je: hodiny, stopky, cestovní vzdálenost, průměrná rychlost, maximální rychlost, celková ujetá vzdálenost... ehm, to máme šest, kdepak je ta sedmá... Aha, ještě to taky ukazuje okamžitou rychlost, kdo by to od tachometru čekal?! Já to přehlédl, protože je to ta obrovská číslice v horní části displeje, kterou FRanta7 (ano - to se mi líbí - budu mu asi říkat Franta7) právě teď nezobrazuje. Návod o tom říká, že "Když základní jednotka nezaznamená po dobu 1 až 2 hodiny žádný impuls od snímače, uvede se do spánkového režimu.". Sám bych Vám to nevysvětlil líp, i když mě napadá poetičtější vyjádření slovy: "Franta7 spinká.". A je to i kratší - mohli tak v návodu ušetřit kus místa. Ale zpět k Frantovi7. Dalším rozdílem oproti Sigmě je počet a umístění ovládacích čudlíků. Sigma měla dvě nahoře pod displejem, Franta7 má jen jedno velké dole přes celou boční stěnu. Normálně se jím provádí přepínání jedné z těch šesti funkcí, ale když se podrží déle, způsobí vynulování projížďkových údajů. Na to si mimochodem budu muset dávat pozor, protože jsem zvyklý sundávat tachometr právě vytlačením ze spodní strany a už během tohoto prvního výletu se mi to málem podařilo párkrát nechtěně vynulovat. Ano, a nesmím ještě zapomenout na jednu zcela novou skvělou funkci, která Ježíška zaujala hned v obchodě. Vlevo vedle okamžité rychlosti se ukazuje šipka nahoru či dolů, která indikuje, zda je vaše okamžitá rychlost vyšší či nižší než průměrná rychlost. V manuálu to suše nazývají "funkce Porovnávání rychlosti", já bych to nazval honosně "Osobním trenérem". Hm, jestli dobře počítám, tak těch funkcí je tedy 8. Koukám, že zas po dlouhé době jsem objevil jeden výrobek, který na obalu skromně tvrdí méně, než ve skutečnosti umí - to je vzácnost.

Frantu7 se mi tedy podařilo úspěšně namontovat na Authorka a ve 13:47 jsem vystartoval na první projížďku v roce 2003. Během prvních pár set metrů se ukázalo, že sluníčko sice svítí, ale jinak zas až takové teplo není. Naštěstí jsem měl šusťákovou bundu a šusťáky. Rozjel jsem to a "osobní trenér" spokojeně ukazoval šipku nahoru. Profrčel jsem městem a pokračoval dál až do Mostkovic, kde je první drsný stoupák vedoucí na hráz přehrady. Tam si vždycky dělám první zastávku, tedy i nyní. Slezl jsem z kola a překvapeně koukám - celá hladina je kompletně zamrzlá a několik nadšenců si tam bruslí, jako by se chumelilo. "Hej, lidi, jestli Vám to nevadí, tak já tady zahajuju cyklistickou sezónu, tak šupem domů, vyměnit brusle za plavky, vysekat díry do ledu a otužovat, jasný?!", volám na ně v duchu, ale oni mě neslyší a bruslí si nerušeně dál. Další neobvyklou věcí je pro mě pohled na dno vypuštěného rybníku v Plumlově, ten jsem taky nikdy vypuštěný neviděl. Zato kachen i labutí jsem tam vždycky vídával spoustu, a teď tam není ani brko. To jsou věci. Projel jsem Vícovem, kde jsem to plánoval původně otočit, ale jelo se tak dobře, že jsem pokračoval prudkým kopcem až do vesničky Stínava. Sluníčko pořád svítilo a hřejivě se opíralo do suchých hrud hlíny, rošťácky trčících z rozoraných polí, a stromy podél cesty, ač stále ještě holé - zbavené pestrobarevných listů, do nichž se oděly na podzim, jakoby se též potutelně usmívaly a těšily se z blížícího jara. V suché trávě příkopů pobíhaly myši polní a vrabci na ně štěbetali, ať jim dají ochutnat ze zbytků svých zimních zásob. :-)

Ve Stínavě se otáčím a hurá na zpáteční cestu. Ještě si ale dám krátkou svačinovou zastávku. Tatranku dneska výjimečně nemám, ale vezu si oříškové oplatky KOLOnáda, které jsou s Tatrankami kompatibilní (stejně jako Horalka, Siesta, Fidorka, Müsli tyčinka, párek, svíčková na smetaně s brusinkami či cokoliv jiného). Zapíjím to klasickou HOO (čti: hádvěó), jenž je velmi dobře vychlazená - taková kdyby vydržela v létě, mňam. Daleko míň chladivě mňamkový je prudký sjezd přes Vícov a jízda dále proti studenému větru. Slunce kleslo níže k obzoru a s ním i má rychlost klesá a klesá, je mi celkem kosa a začínám se těšit, až budu doma. Ještě že mám kolem krku omotanou šálu... jé, to jsem se podřekl - já chtěl dělat machra, jaký jsem otužilec, mno a zatím je to tak - měl jsem celou dobu pod zvednutým límcem bundy nenápadně ukrytou šálu. Před trudomyslností mě zachránili pánové od dopravního značení, kteří zřejmě vyměňují staré značky za nové tím způsobem, že nejdřív přidají hned vedle starých ty nové, a pak někdy teprve odklidí ty staré. Díky tomu jsem mohl spatřit dvě dvojice značek, pro které bych navrhoval tyto názvy: "Zde se ale opravdu nesmí předjíždět!" a "Čtveřitá zatáčka!". Pobavil jsem se i následně u již normální značky "konec zákazu předjíždění", úvahou, zda to ruší jen jednu z těch předchozích dvou zákazových, a tedy se od teď už jen obyčejně nesmí předjíždět. Ale jinak jsem normální... ;-)

Zato můj tachometrický "osobní trenér" normální není a vyvěsil fangli se šipkou dolů. Evidentně mi tím chce naznačit, že mám zrychlit. "Tak na to zapomeň, kámo!", říkáme mu my tři sborově (já, Franta7 i Authorek). Vidíte, až teď mi dochází, že spolu s osobním trenérem jsme dohromady čtyři a zdá se, že se můžu do budoucna těšit na spoustu vzájemných interesantních výměn názorů mezi námi všemi. Jenom pozor, abych si z toho neuhnal schizofrenii... "He he, pozdě!", ušklíbl se osobní trenér. "Dej pokoj!", okřikl ho Franta7.

Domů jsem dorazil myslím asi ve čtvrt na pět. Po uložení kola jsem si chtěl zapsat statistiku, ale porovnáním s obvyklými údaji na této trase jsem dospěl k závěru, že tu něco nehraje. Ten obvod kola, co jsem si v tachometru nadefinoval, určitě není správně. Už při první zastávce na hrázi přehrady mi na ujeté vzdálenosti chybělo zhruba 300 metrů, celkově mi jich chybí přibližně 1200. Za pomoci kalkulátoru a řady složitých výpočtů přepočítávám koeficient, o který musím navýšit obvodovou konstantu. Žel, když jsem se chtěl podívat, jakou že to mám vlastně hodnotu nastavenou, popletl jsem si potřebnou kombinaci a za současného držení hlavního tlačítka a miniaturního SET tlačítka na spodní straně vyvolal kompletní reset všech údajů. Ale nakonec se vlastně nic nestalo. Údaje jsem si totiž ještě předtím zapsal na papír a celkovou ujetou vzdálenost chci stejně sesynchronizovat s předchozí Sigmou 700. Loni jsem totiž ježdění ukončil ostudně na celkových 12901 km, takže mi do sám sobě stanoveného ročního limitu 2000 km chybělo 99 km. I po této první projížďce mi proto pořád zůstává dluh 58.9 km. Až je ujedu, tachometr opět kompletně vyresetuju, abych mohl celkovou vzdálenost počítat pohodlně od nuly jakožto od 13000 km.

Tak, řekl bych, že toho povídání už bylo pro dnešek dost. Nakonec, podstatná je stejně jen tahle jedna věta: "Tímto považuji letošní cyklistickou sezónu za úspěšně zahájenou!" :-)