Sláva, hurá, jaro se blíží.
V neděli, takhle po poledni, když jsem se právě uvelebil v křesílku a jal se v rámci odpoledního klidu sledovat v televizi Receptář nejen na neděli, mě náhle probudilo zvonění telefonu. Byl to Honza. Vedl divné řeči o pěkném počasí a o nutnosti právě teď hned a okamžitě zahájit cyklistickou sezónu 2000. Což o to, nejsem v zásadě proti, leč počasí venku, které vidím skrzevá okno, se mi zdá takové nějaké mlhavé a rozplizlé (řečeno odbornou terminologií). Ale tak jo, jdem do toho. Je tam 12 stupňů a mně je jasné, že toto číslo evokuje v Honzovi příjemné pocity a nutí ho vydat se ven, do přírody, do nejbližší hospody na pivo. ;-)
Sraz byl domluven na 14 hodin u Honzy, takže střelhbitě oblékám vhodný oděv - šusťáky a šusťákovku - nejsem takový blázen jako Honza, abych v tomto ročním období startoval v elasťákách a riskoval ODO (omrzliny dolních okončetin). Kam já jsem to své milé kolečko loni na podzim schoval? Ve skříni není, pod postelí taky ne. Ááá, už vím (ale nepovím). Po zběžné kontrole funkčnosti a dofouknutí obou dušiček oblékám apartní rukavičky a jsem připraven vyrazit. Mimochodem si všímám, že na apartních rukavičkách je apartní díra, a v podstatě se tak nějak celé apartně rozpadají - výhledově budu muset upgradeovat.
První kilometry cestou k Honzovi probíhají dobře, svalstvo neprotestuje. Letošní zima byla totiž opravdu naprosto výjimečná - přibral jsem si do svého repertoáru dva zimní sporty. Dříve jsem trávil zimu zimním spánkem a čekáním na jaro. Loni na podzim jsem ovšem pocítil potřebu prověřit, jestli náhodou neumím bruslit. Je to s podivem, že ač je mi 26 let, v posledních 20-ti letech jsem to nezkoušel - jen si matně pamatuju, že jako malé děťátko jsem asi 5 minut na brusličkách stálo, ale nějak mi to nešlo, a tak jsem brusle rychle odsoudilo. Opakovaná premiéra po 20 letech byla velkým zážitkem (a nejenom pro mě, i ti ostatní návštěvníci zimního stadionu se pořádně bavili - já dělám rád druhým radost). Postupně jsem absolvoval 4 dvouhodinové pokusy a korigoval počet pádů z prvotních pěti až na nulu. Stále se zvyšující počet návštěvníků na prostějovském zimním stadionu a zejména absolutní nerozum a nezodpovědnost některých z nich, kteří tam hrají na honěnou a drsně vráží do ostatních, mě však odradila. Při posledním bruslení do mě jeden takovej frajírek napálil v protisměru (ano, na zimním stadionu se jezdí dokola jako na autodromu) v plné rychlosti. Mám pocit, že jsme chvilku oba zůstali sražení ve vzduchu, a teprve pak jsem dost hnusně odpadl na led - v první moment jsem se lekl, že mám zlomenou lopatku nebo žebro (nebo obojí). To jsem vyhodnotil jako poslední varování, abych tohoto sportu zase zanechal.
Daleko lepším nápadem se posléze ukázalo běžecké lyžování, které jsem doposud též nikdy neprovozoval. S Honzou, Dundeem, Janou, Pavlem a dalšími jedinci jsme letošní zimu podnikli spoustu nádherných výletů na běžkách, zejména v oblasti Jeseníky. Běžkaření se mi opravdu velmi zalíbilo a lze s ním i úspěšně kompenzovat cykloabsťák a udržet si kondici přes zimu. Doufám, že příští zimu budeme pokračovat.
Ale zpátky ke kolům. Pamatujete si ještě vůbec, kde teď jsme? No? Ano, jedu k Honzovi. ;-)
Přesně ve 14 hodin jsem u Honzy. On se nachází ve stadiu příprav svého nového kola AUTHOR CLASSIC. Chce ho dofouknout, ale nemá převodku na auto-ventilek, kterou naštěstí mám ve standardní výbavě já. Dohuštění pneumatik se však stalo větším problémem, než jsem myslel, protože ventilek je asi moc dotažený a vzduch dovnitř nejde ani hrubou silou. Následuje Honzův koncert s nářadím - střídavě povoluje a utahuje ventilek, nasazuje a sundává převodu na hadičku, pumpuje, spravuje pumpičku, ale dovnitř se dohromady protlačí sotva 5 fú (jednotka úspěšného přífuku do duše). Pak mi předává žezlo, abych si prý též zacvičil. Díky jeho zjištění, že únik vzduchu probíhá pravděpodobně v oblasti převodky a díky přidržování hadičky, se podařilo protlačit minimálně dalších 10 fú. Pak jsme to vzdali a i když pneumatiky nebyly zdaleka tvrdé, vyrazili na zahájení letošní sezóny.
Cesta nás vedla na Určice a Alojzov, kde jsme si v kopci poprvé zablbnuli - výšková prémie je vždy přímo u cedule Alojzov. Honza podcenil taktiku. Myslel si, že jsem na tuto prémii zapomněl, a tak že v závěru nenápadně zrychlí a ujede mi. Já jsem však celou dobu pozorně čekal, kdy se právě o něco takového pokusí. Jakmile Honza kousek před vrcholem zvolna přišlápnul do pedálů a opatrně se za mnou ohlédnul, nestačil se divit, že jsem okamžitě vystřelil. Moment překvapení byl tedy naopak na mé straně a s ním i prémie. Musím se smát, když si uvědomím, že jsme se během jízdy do kopce normálně bavili a přitom oba mysleli na to, jak toho druhého před vrcholem překvapíme. Je to bomba, tohle trumfování se. :-)
V Alojzově před hospodou jsme udělali první zastávku a občerstvili se pivkem nebo dvěma - samozřejmě venku před hospodou - kola nenecháme bez dozoru! Během popíjení jsme porovnávali rozdíly mezi Authorem EL PASO a zbrusu novým Authorem CLASSIC. Honza má například lepší výbavu: Shimano & dcera (=Shimano Acera ;-)), zatímco já mám Shimano Altus. Dál má v zadu o kolečko víc, a to se zbaběleckým kafemlejnkovým převodem dopomala (!) - mně stačí 7mi kolečko - o kolečko víc mám už dávno v hlavě.
Pokračujeme cestou lesem (stále po asfaltce) a dál do Prostějoviček, Krumsína, Soběsuk a přes Hamry do Vícova, kde si vždy tradičně dělám kolečko kolem kostela. Zpět jedeme vlekem - tak říkáme cestě mezi Vícovem a vesnicí Ohrozim, která je do kopce, ale většinou tam fouká vítr do zad a vytlačí vás nahoru - je to taková vesmírná anomálie. Dneska však byla nějaká slabá a muselo se trochu šlapat. V Ohrozimi se stavujeme u kamaráda Jarka, se kterým Honza potřebuje prohovořit nějaké důležité záležitosti. Další zastávka je u benzinové pumpy u Mostkovic, kde si Honza dofukuje obě duše ze 170 na 450 kPa. Posledních pár kilometrů k domečku se mu jede o poznání lépe. Loučíme se a Honza vyslovuje obligátní větu: "Tímto považuji cyklistickou sezónu 2000 za zahájenou!". Ano, souhlasně přikyvuji.
Na cestě od Honzy domů mě čeká ještě jedna významná událost, celkově ujetých 7000 km! Stalo se tak v 17:08 letního času ve Vodní ulici. Zastavil jsem a na počest snědl Tatranku a připil nám vodou na spoustu dalších šťastných kilometrů.
Statistika: 44.61 km, průměrka 20.42 km/h, time 2:11:03, max 54.1 km/h.
|
|