V pátek 4.7.97, den před odjezdem, mě navštívil Dundee a kromě jiného jsme též hovořili o předpokládaném počasí následujících dnů. Byl jsem rozhodnut, že bude-li pršet, odložím vše o týden. Během několika minut se spustil obrovský liják (málem pršely žaby), takže se naše debatování poněkud protáhlo. Večer se déšť odmlčel a já šel Dundeeho vyprovodit a ... a spatřili jsme něco, co budu navždy považovat za zázrak. Na podvečerní obloze se zjevila úchvatná scenerie. Barvy, přecházející od tmavě modré přes různé růžové, oranžové a nafialovělé odstíny až k lehce bílým okrajům tmavých těžkých mraků, jenž byly zvláštně nasvětlené rudým zapadajícím sluncem. Nepopsatelná krása. Utíkal jsem pro foťák a pořídil dva snímky. I když to fotografie nedokázaly zachytit v originální podobě (zkreslení barev, hloubky, pocitů diváka), můžete se taky pokochat...
 Foceno přímo před naším domem (stojí na kopečku). Pohled západním směrem z Prostějova - Vrahovic dne 4.7.1997 večer asi ve 20:30 hodin. |
 Foceno z prostřed pole (po kotníky v bahně). Opět pohled západním směrem z Prostějova - Vrahovic dne 4.7.1997 večer asi ve 20:45 hodin. |
Druhý den ráno bylo sice zamračeno, ale rozhodl jsem se vyjet. Trasa vedla takto: Prostějov, Přerov, Bystřice p. Hostýnem, Valašské Meziříčí, Rožnov p. Radhoštěm. Start byl v 6:30 (oproti původně plánovanému 6:00) - ale to je přijatelné zpoždění. Jelo se mi dobře a cesta rychle ubíhala.
První zastávečku jsem si udělal pro jistotu až v Bystřici p. Hostýnem. Bál jsem se, že pokud začnu odpočívat dříve, nedojedu tam v sám sobě stanoveném časovém limitu, který byl dost přísný. Navíc předpokládal start v těch 6 hodin, a tak jsem se celkem snadno donutil nezastavit nikde dříve než až tam. V pěkném místním obchůdku jsem si koupil svačinu: jogurt, Tatranku a pomerančový juice (kvůli vitamínům). Do Valmezu jsem dorazil v 10:00 - a měl jsem z toho radost - 75 km za 3,5 hodiny (včetně 15 minutové svačinové zastávky), to máme asi 23 km/h. To jde! Za dalších 35 minut jsem dorazil k cíli - Rožnov p.R., ujeto celkem 92 km. Našel jsem Skanzen, kde se měla na letní brigádě vyskytovat kamarádka Radka a záhy objevil i jí osobně. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdybych nedodal, že jsem ji předtím nikdy neviděl. Je to zajímavé, setkat se s někým, koho znáte jen z E-MAIL dopisů (a obzvláště jde-li o moc pěknou dívku). Po této příjemné návštěvě jsem se vydal zpět do Valmezu, kde jsem měl domluven nocleh u kámoše Oneho. Přijal mě (resp. jejich rodina mě přijala) s otevřenou náručí a dokonce jsem u nich i jedl, přestože jsem původně chtěl jít do nějaké restaurace. Prostě jsou to dobří lidé a díky jim za všechno. Odpoledne začalo pršet a pršelo a pršelo. Déšť vystřídal hustější déšť, liják, silný liják, atd. Chvílemi se situace lepšila a opět pouze pršelo. To nám však nemohlo zabránit v tom, abychom odjeli do vesničky Zašová na pouť a taneční zábavu. Kamarádi byli stejní blázni jako já a padající voda jim nevadila - je na to jednoduchá metoda: prostě ji stačí ignorovat. Pouť ani zábava se však pro špatné počasí nekonala. No co, aspoň byla sranda.
Daleko větší "legrace" mě ale čekala na druhý den.
Přes noc se totiž, narozdíl od mých představ, obloha
nevypršela a i mé dopolední vyhlížení sluníčka se ukázalo býti zbytečným.
Krátce po dvanácté hodině jsem to vzdal a vyrazil do toho prudkého deště a větru.
No co, nějak to snad přežiju. A podařilo se - prežil. Ale jak.
Nalaďte fantazii a zkuste si to
představit: déšť, vítr, 14 stupňů Celsia, všude potoky vody.
Já měl na sobě elasťáky a šusťákovku (jak se později ukázalo, nepromokavá rozhodně nebyla).
Po první půlhodině jízdy (nebo spíš plavby?!) jsem měl vodu už úplně všude.
Věřím, že kdybych se říznul do prstu, poteče voda i z té rány.
V některých vesničkách jsem se
už brodil zhruba 10 cm vodou přetékající přes silnici.
Jedním slovem: "Drsný, drsný, drsný!" (...to jsou ale tři, že?!)
V 15:45 jsem dorazil domů a po bytě rozvěsil promočený oděv. Večer jsem asi hodinu důkladně
vysušoval, čistil a promazával kolo.
Tuto cestu bych nazval "zkouškou ohněm" s použitím vody. Dohromady jsem během
dvou dnů urazil 180 km.
|