Akce "Prvomájová stovka"

Po delší době mi přišel dopis s kladným ohlasem na mé cyklostránky od Tomáše M. z Bohumína, což mi udělalo radost. Navíc jsem se dověděl o tradiční akci "Prvomájová stovka", kterou jezdí tamní spolek cyklistů. Do Bohumína je to však odtud příliš daleko, abych se mohl osobně zúčastnit, ale napadlo mě, že bych mohl zorganizovat obdobnou projížďku tady. Sepsal jsem dlouhý oběžník a zaslal ho všem mým kamarádům. Už oslovení bylo velmi milé, posuďte sami: "Ahoj cyklisti (i vy co jste si tak kdysi říkali ;-))!". Ano, je to tak, někteří z dřívějších pravidelných účastníků akcí již hodně dlouho na žádném cyklovýletu nebyli, nebo dokonce označení "cyklistou" odmítají, takže jsem tam musel přidat ten dovětek v závorce, abych odboural hned první jejich možnou výmluvu, že ten dopis vůbec nebyl určen pro ně. Dále dopis pokračoval informacemi o co jde, kdy a kam se pojede, a tak dále.

Ve čtvrtek 1.května bylo díky státnímu svátku volno. Navrhoval jsem trasu na Macochu, eventuálně Hostýn. Dundee pak ještě přišel s informací, že v inkriminovaném dni je otevřen vojenský prostor Libavá, takže i tam bychom mohli jet. Zradilo nás však počasí, takže nakonec se 1.května nikam nejelo. O týden později, potěšen skvělou předpovědí počasí, jsem tudíž začal všechny mobilizovat na opětovný pokus o "prvomájovou stovku". Ozval Pavel A., bohužel se sdělením, že ten den musí něco zařídit. Jako druhý se ozval Honza, který byl ochoten kolo v garáži vyhledat a zkusit se projet, ale když jsme zjistili, že jsme jen dva, škrtli jsme trasy na Macochu i Hostýn (prostor Libavá už je zase na rok uzavřený) a shodli se na nějaké blíže nespecifikované projížďce po okolí. Sraz byl domluven na zhruba 13:30 u mě a výlet zakončíme u Honzy, abych návratem domů dojel ty chybějící kilometry, co bude mít Honza na začátku k dobru.

Ve čtvrtek bylo opravdu hezky. A to už i dopoledne, tak jsem neodolal a rozhodl se cvičně projet kousek za Plumlov. To pro jistotu, protože nevím, jak dlouhou trasu odpoledne pojedeme, tak abych měl předzásobu pro celkových 100km, které dnes musím ujet, i kdybych měl jezdit do noci. ;-) Po návratu v poledne jsem ještě psal SMSku Pavlovi A., že jedeme až odpoledne (pokud by stihl zařídit co potřeboval už dopoledne), ale odepsal, že nemůže. Taky se ptal, proč jsme nejeli na Macochu - no proč?! Protože nikdo neprojevil zájem, tak proto. :-)

Honza odpoledne opravdu přijel, takže neblafoval jen aby měl pokoj, to je skvělé. :-) Přednesl mi svůj vlastní návrh trasy, kterou jsem mu okamžitě bez jediné připomínky odsouhlasil, neboť je mi zcela jedno kam pojedeme, hlavně že se projedeme. A tak jsme vyjeli směrem na Smržice, kde následovala první zastávka v zahrádce tamní hospůdky, abychom doplnili tekutiny - Honza si totiž nevzal cykloflašku. Já si vodu vezu, ale pěkně vychlazenou Kofolou nepohrdnu. Poté jsme jeli přes Kostelec n.H. do Ptení a cestou překonali první krásný táhlý dokopec, následovaný ještě krásnějším labůžovým sjezdem. Když jsme se poté blížili k Ptenskému Dvorku, z po obloze projíždějícího mráčku na nás spadlo pár kapek, což jsme hrdinsky ignorovali. Odbočka do Růžova vedla nahoru "do hory" a Honza prohlásil, že ano, tam chceme. Ze srandy jsem se ho pro jistotu zeptal, jestli to náhodou nebude do kopce a vtipkovali jsme pak i průběžně během celého toho prudkého stoupání: "Kdepak by se tady vzal nějaký kopec." nebo "Ještě že je to tady tak krásně po rovině." nebo "Jen mám strach, aby nějaký kopec nezačal tam za tou zatáčkou." a podobné hlouposti. ;-)
 

Honza v prudkém kopci do Růžova.

Při průjezdu Přemyslovicemi se schylovalo k druhé dešťové přeháňce, před kterou jsme se ukryli v autobusové zastávce. Honza vytasil svou elektronickou hračičku a ukazoval mi kde jsme a kam dál pojedeme. Stejně jako na začátku k tomu nemám žádných námitek, protože touto trasou jsem snad nikdy nejel (nebo možná jednou kdysi hodně dávno) a je pro mě příjemným zpestřením.
 

Schovka před přeháňkou v Přemyslovicích.	Honzův náhradní elektronický mozek. ;-)
Výhled na Kosíř (442 m.n.m).	Dneska se nám udělalo krásně.

A to už jsme se zvolna blížili k Olomouci. Aby se nám tam jelo ještě příjemněji, domluvili jsme se na "svačině" v hospůdce nedaleko Honzova bydliště, však jsme už měli pořádný hlad. Do cesty se nám připletl krásný cyklostezkový most, o němž mi Honza prozradil, že na tomto místě má svou obnovenou premiéru - když tu byl nově postaven, z ničeho nic spadnul, naštěstí ještě před slavnostním uvedením do provozu. Tak jsme neodolali a vyzkoušeli, jestli nás tento druhý pokus unese. Mno, teď mi dochází, že já jsem se vlastně zdržel focením, takže jsme přes něj přejížděli samostatně - tudíž můžeme potvrdit pouze to, že má určitě nosnost jednoho cyklisty. Chvíli na to jsme dorazili do hospody na okraji Olomouce a objednali si pití a pizzu. Honza ji spořádal snad za pět minut, zato já jsem si tu moji tuňákovou vychutnával aspoň čtvrt hodiny - byla opravdu výborná. Potom, venku před hospodou, mi Honza sebral foťák, že mě chce mermomocí taky vyfotit, aby má účast na dnešní akci byla též zdokumentována. Teda přesněji, požádal jsem ho aby mě taky jednou vyblejsknul, což se napoprvé nepovedlo (zrovna došly baterky), tak jsem je vyměnil za druhou nabitou sadu a proti slunci se krásně šklebil do objektivu.
 

Honza telefonuje.	Pěkný most.
Tuňáková pizza, Kofola, pivo, druhá jinačí pizza, Honza.	Sopťa pózující u našich kol.

Doprovodil jsem Honzu až do garáží, kde má ustájené kolo, a na rozloučenou pronesl obligátní větu: "Tímto považuji letošní cyklistickou sezónu za úspěšně zahájenou." Honza vtipkoval, že prý jsem měl říct: "...za úspěšně ukončenou", ale to byl jasný žert. Vždyť příští měsíc nás čeká další ročník cyklomaratonu K24, na který jsme se už přihlásili. No jo, samozřejmě že by bylo pohodlnější se na cyklistiku vyfláknout a jen vysedávat u počítačů a/nebo u piva, ale tělo nějaký ten pohyb potřebuje, to je bez debat. Teď ještě aby se nám podařilo najít termíny aspoň na pár dalších společných "zdravotních" výletů, samozřejmě i s ostatními, kteří se dnešní akce nezúčastnili.

Vydal jsem se na závěrečný kus cesty do Prostějova. Potřeboval jsem ovšem najet ještě 26 km, abych splnil dnešní limit. Trasu jsem tedy nejdřív natáhnul přes Hablov, ale to evidentně nebude stačit, takže jsem potom ve Vrbátkách neodbočil přímo na Prostějov, ale pokračoval až do Hrdibořic, a teprve odtamtud domů do Prostějova. Vyšlo to parádně, 100.82 km. Dnešní výlet se prostě vydařil po všech stránkách a děkuju Honzovi, že se se mnou projel.
 

Lány řepky mezi Vrbátkami a Štětovicemi.

100 km splněno! :-)

P.S.: Při dnešním výletu jsem i překonal hranici celkových 22000 km. Hip, hip, hurá! :-)