PRADĚD 2005

Kdy: Neděle 24.7.2005
Odkud: Prostějov 5:03 (od našeho)
Kam: Praděd a zpět (Prostějov 19:58)
Trasa: Prostějov - Smržice - Drahanovice - Senice na Hané - Litovel - Uničov - Dlouhá Loučka - Rýmařov - M. Morávka - Praděd (1492mnm) - a stejnou cestou zpět
Ujeto: 185 km

Náčelník Honza mi poslal mail, že v neděli o příštím víkendu by to šlo. Ptáte se copak? No přece další ročník tradičního výjezdu na Praděd!

Sepsal jsem tudíž zvací dopis a rozeslal jsem ten spam všem známým kamarádům zavánějícím cyklistikou. Mimochodem provokativně i JirkaSovi, protože - tramtarará - JirkaS už je taky cyklista. Přitom my jsme ho k cyklistice lákali léta, ale zarputile odmítal. No a stačila jedna slečna cyklistka, a už si hnedka pádil pořídit kolo a jezdí prý jako drak. ;-)

První se mi okamžitě ozval Pavel Ch. a hlásil se, že určitě jede. Další se ozval Momo, že taky jo, a navíc že možná přitáhne ještě dalších pár odvážlivců. Dundee bohužel o tom víkendu nemohl a Bob že si to ještě rozmyslí, ale spíš nepojede. JirkaS též s díky odmítl, že se ještě necítí být v jízdě na kole dostatečně zdatný - což mi připomíná tu mou známou otřepanou historku, jak jsem já kdysi před sto lety nezodpovědně začal ze dne na den s cyklistikou, když jsem na jednu takovou čistě provokativní výzvu "Pojeď na týdenní cykločundr!" překvapivě odpověděl "Tak jo!". Mno, nevím nevím, kdyby JirkaS řekl že jede, asi bych ho pak musel nějak nenápadně zastrašit. Teda né že bych zcela vylučoval, že by těch 185 km mohl netrénovaný člověk přežít, ale i kdyby náhodou ano, tak by pak pro změnu zabil mě. Takže JirkaS naštěstí má rozum, a místo sebe nastrčil svého kolegu Pavla A., skutečného to cyklistu řádícího na silničním kole. (Poznámka: Abych rozlišil Pavla Ch. a Pavla A., budu pro Pavla A. v dalším textu používat označení PAvel, zatímco pro Pavla Ch. normálně Pavel. Tak si to hlídejte, ať víte o kom je řeč. ;-))

PAvel odepsal, že by s náma rád jel, ale že jsem se asi spletl a omylem jsem napsal, že vyjíždíme v 5 ráno. Když jsem ho ujistil, že těch 5 hodin je v pořádku, utrousil "že jsme na šišku" a že si ještě rozmyslí, jestli se mu v neděli takhle šíleně brzo ráno bude chtít vstávat. A vůbec, pročpak vyjíždíme tak brzo, jestli chceme být už v poledne zpátky nebo co?! Odkázal jsem ho na moje cyklostránky, ať si tam přečte staré zápisky, jak akce Praděd obvykle probíhá. Odpověděl, že si to přečet, ale že ty zápisky připomínají spíš jídelní lístek než cyklistický výlet, protože podle nich pořád někde zastavujeme a furt něco žereme - to je pak jasný, že je to na celej den. "Anóóó! Teď jsi PAvle přesně vystihl naše pojetí cyklistiky!" :-)))

Na start v neděli brzo ráno v 05:00 k našemu baráku se podle domluvy dostavil Momo. Z jeho kamarádů nepřijel nikdo. Vyjeli jsme pro jistotu nejdřív opačným směrem k hlavní křižovatce u kostela, jestli náhodou někdo nečeká tam (nečekal), a teprve pak frčeli směrem na Smržice. Mimochodem, bylo takové oplzlé počasí a dost zima, takže jsem měl od rána oblečenou šusťákovou soupravu, a i tak mi bylo chladno.

Ve Smržicích jsme byli přesně o čtvrt na šest. Za chvilku přijel PAvel - tak sláva, že se přeci jen rozhodl se s námi pořádně nažra... ehm... projet! ;-) Čekali jsme ještě na Pavla, který mi tehdy mailem hlásil, že se k nám připojí ve Smržicích, ale Pavel nikde. Neměli jsme na něj číslo mobilu, tak jsme zavolali Honzovi, že se náš příjezd na další stanoviště opozdí, protože stále čekáme na Pavla, který asi zaspal (on je na to specialista ;-)). Domluvili jsme se, že Honza na Pavla číslo má, tak že mu zavolá, a my ať jedeme dál do Drahanovic. Tak se také stalo. V Drahanovicích na křižovatce čekal Honza a měl pro nás naprosto udivující novinu. Mluvil s Pavlem a situace se má tak, že Pavel myslel, že když jsem nerozeslal už pak žádnou další zprávu o tom, že se ohlášená akce opravdu koná jak bylo ohlášeno, tak že se nekoná. A vystartovat teď dodatečně nemůže, protože když se jakože dneska nejede, tak si dal včera kolo do servisu. Au au au, to je velmi nemilé nedorozumění. Inu, co naplat, letošní akce Praděd se tedy zúčastníme jen čtyři. 

Tak jsme jeli. Obával jsem se už pár dní předem, že někdo přijde s nápadem, abychom se vyfotili na mostě přes mezinárodní silnici na Olomouc. Ano, Momo nezklamal. "Né, žádné focení na mostu nebude", oznámil jsem rezolutně. Nemám zájem mít zase stejnou fotku ze stejného místa jako loni. Jak jsme ale projeli Senicí na Hané, padla na nás hustá mlha. Blížili jsme se pozvolna k onomu mostu a pro mlhu bylo vidět sotva na dvacet metrů. Došlo mi, že takováhle fotka v mlze rozhodně stejná jako ty loňské nebude, a začal jsem sám sborovým hlasem opakovaně vykřikovat: "My chceme fotku na mostě!" Tím jsem ostatní natolik zmátl, že na mostě opravdu zastavili a já pořídil následující dvě vpravdě netradiční fotografie.

Mlha na mostě.

Tatáž mlha tamtéž.

A jelo se dál. Počasí bylo pořád dost mlhavé, vlhké a chladné. To nemám vůbec rád. Je mi zima. Už abychom byli ve vesničce Dlouhá Loučka, za kterou na nás jistě čeká otevřená benzinová pumpa a 2.snídaně (1.snídaně byla doma před startem). Benzínka nezklamala a opravdu otevřená byla, včetně připraveného stolečku s 5ti židličkami. Vidíte, i tady si mysleli, že Pavel normálně přijede, páč jindy tady bývají židličky jen čtyři. Taková škoda! Zakoupili jsme si osvědčené pochutiny typu "Kuřecí mls", "Bageta s uherákem" a podobně. Momo si navíc pořídil dvě plechovky s hrozivým nápisem "Big SHOCK!", což je prý nějaký brutální energetický nápoj. A jejda, už vidím ten tryskový pohon, až to Momo vypije. Po snídani se Honza snažil kompresorem přifouknout jeho kolo, ale nešlo mu to, protože neměl kompatibilní ventilek. Nabízel jsem mu tedy ruční pumpičku, ale on prohlásil, že tak měkký, aby se mu to chtělo pumpovat ručně, to zase nemá. ;-) Flákací/snídaňová pauza se neprozřetelně natáhla na 50 minut, což je v tomto bodě trasy náš nový rekord. :-)
 

2. snídaně u benziny za Dlouhou Loučkou

Prudký kopec přes Ondřejov je první větší prověrkou, jak kdo má natrénováno. I když lze využít jednoho psychologického dopingu - za vrcholem je labůžový sjezd, houpák, a pak zase sjezd až do Rýmařova, kde nás čeká 3.snídaně.
 

Krátká pauza na kopci v Ondřejově.

Momo přijíždí.

Na třetí snídani, v Rýmařově, jsme si dali už jen něco malého na zub - čtyři rohlíky, paštiku a litr a půl brblavé vody - přece se nebudeme nějak přejídat. Před námi je závěrečná kopcovitá část trasy. Ve stoupání z Malé Morávky na Hvězdu na počest Dundeeho v každé zatáčce tradičně vtipkujeme, že "tady to dobře znám! Za touhle zatáčkou už je Hvězda!". Takové blbiny nikdy neomrzí. ;-) Dorazili jsme na Hvězdu. Stánek s občerstvením, kde každoročně doplňujeme tekutiny, je ale zavřený. Naštěstí vedlejší podnik má otevřeno, tak se posilňujeme podle chuti pivem či Kofolou.
 

Hvězda - Honza na bidýlku u zavřeného stánku.

Chystáme se na závěrečný stoupák. Je mi ovšem pořád dost zima, a při představě, že s přibývajícími výškovými metry bude pravděpodobně čím dál větší, si raděj nechávám oblečenou šusťákovku i šusťáky. Vystartovali jsme do závěrečného stoupání. Nasadil jsem tempo 11 km/h, v pohodě ho udržoval a postupně si machrovsky vychutnával všechny ostatní cizí cyklisty, kteří této svižné rychlosti nestačili. Takhle jsem si pádil asi tři čtvrtiny cesty z Hvězdy na Ovčárnu, ovšem pak se mi najednou na palubní desce zuřivě rozblikala signálka "Emergency!". Nechal jsem provést celkovou diagnostiku a závěr palubního počítače zněl rezolutně: "Okamžitě zastav, nebo zdechneš!". Poslechl jsem. Teprve teď, po zastavení, jsem si uvědomil vééélmi intenzívní pocit ZIMY, který se mi během úporného šlapání dařilo přehlížet. Jo jo, trápím můj organismus zimou už od brzkého rána a on to nemá vůbec rád. Teď se už naštval a vyhlásil protestní stávku. No pěkně. Chtěl jsem si omotat šálu kolem krku, abych se trošku zahřál, ale uvědomil jsem si, že už ji tam omotanou mám. Po krátké pauze, během níž mě předjel PAvel, jsem pomaloučku pokračoval v jízdě, ale byla to muka jaká už dlouho nepamatuju. Doplácal jsem se na Ovčárnu jen silou vůle. Kousek před parkovištěm mě předjel i Honza, a na klasickou provokativní větu "Máš to pokažený??? ;-)" jsem si mohl zcela popravdě odpovědět "Zatraceně pokažený!".

Na Ovčárně jsme si sedli na lavečku a vyčkávali příjezd Moma. Cítil jsem, jak se mnou mírně cloumá zimnice, no fajn. Potom jsme všichni dorazili ten poslední kousek trasy nahoru. V porovnání s posledním úsekem na Ovčárnu už mi bylo o něco lépe, ale celkově to nebyla žádná moc sláva. Raděj jsem si během jízdy udělal ještě jednu kratičkou zastávku - abych však před ostatními pěšími turisty s obdivnými pohledy neztratil glanc, kamufloval jsem důvod zastavení pořizováním fotografie. ;-)
 

Mezi Ovčárnou a vrcholem Pradědu.	Vrchol Pradědu - Honza zamyká kola.
Momo vypadá nějak unaveně.	Věž s rozhlednou nevypadá nijak unaveně.

Nahoru na vrchol Pradědu jsme dorazili ve 12:54. Fučel tam nepříjemně studený vítr a byla tam ještě větší kosa než všude jinde doposud, takže jsem s ostatními velmi rád vlezl dovnitř do restaurace a dal si horkou čočkovou polévku s párkem a s chlebem. Na studené pivo, které tam někteří klopili do sebe, jsem ani nepomyslel. Tradiční kolečko kolem dokola Pradědu bylo opět doplněno výkladem Honzy. On se teda sice původně bránil, že letos už to samo opakovat zase a znova nebude, ale PAvel ho uprosil, neboť jel s námi poprvé a těšil se prý na to už od rána.

Následoval sjezd dolů, nejprve na Ovčárnu, kde jsme se počkali, a pak dolů na Hvězdu. Teplotní a povětrnostní podmínky vylučovaly jakékoliv zbytečné pokusy o rekord, no aspoň je větší šance že dojedem v pořádku na Hvězdu. ;-)

Další cesta nás vedla do Rýmařova na oběd. První odbočku k naší nově oblíbené restauraci jsme nějak minuli, tak jsme si aspoň kousek projeli jinou částí Rýmařova (bylo to zhruba stejně daleko jako tou "zkratkou"). A konečně přišel na řadu pořádný oběd a čepovaná Kofola. Honza chtěl zas experimentovat s nějakým netradičním pivem (teď už nevím jestli to mělo být angreštové, borůvkové nebo snad fazolové? ;-)), ale obsluha ho informovala, že tyhle extravagance už tady nevedou (možná po posledním nutném výjezdu rychlé lékařské pomoci? ;-)).

Pozdní oběd v Rýmařově.

Pytlácká kapsa plněná šunkou, sýrem, muchomůrkama... ...a kdoví čím dalším.

Kuřecí hadrničky (takový střapečky z bramborákovýho těsta s masem uvnitř).

Nějakej flák masa zapečenej asi se sýrem, (nebo leda že by s něčím jiným? Dyť je to fuk.)

Vstávat od stolu se nám po takovém dobrém obědě moc nechtělo, ale musíme přece dojet domů, na večeři. ;-) Tak jo, jedem.

Další krátkou pauzu jsme dali opět u benziny v Dlouhé Loučce a doplnili si tam zásoby tekutin v cykloflaškách. Bylo velmi pozdní odpoledne a konečně vylezlo slunce a začalo pořádně svítit a hřát. Teprve teď jsem svlékl šusťákovou soupravu, odmotal šálu z krku a radostně vystavil namrzlé okončetiny blahodárnému teplu. Náčelník Honza se naopak znechuceně zašklebil a nejraději by se začal okamžitě proti slunci mazat opalovacím krémem "Sun block F20", kdyby ho ovšem nenechal doma. Tímto okamžikem nastal pro mě totální zlom - konečně mi bylo fajn teploučko a jelo se mi najednou naprosto skvěle. Ba dokonce jsem dostal z ničeho nic intenzívní chuť si pořádně máknout. Nasadil jsem závodní tempo přes 35 km/h a sprintoval co to dalo. Po několika kilometrech jsem pak zastavil a počkal, až mě kluci dojedou, pak je nechal ještě zmizet v dáli přede mnou, a opět je stíhacím sprintem dojel a zase si najel pár kilometrů dopředu. Takovýmto "údernickým" způsobem jsem jel celou trasu až do Drahanovic. Tam jsme se rozloučili s Honzou a popojeli dál do Smržic, kde se odpojil PAvel. Poslední úsek do Vrahovic taky uběhl velmi svižně, takže jsem už v 19:58 dorazil domů.

Závěrem prosba: Až příště budete chtít někam jet, zajistěte mi prosím příjemně teplé slunečné počasí - funguju totiž na solární pohon! :-)

Díky všem za účast!

Statistika:
Cesta tam: 92.73 km, čas 4:45:30, průměr 19.49 km/h
Cesta zpět: 92.88 km, čas 3:19:33, průměr 27.93 km/h
Celková trasa: 185.61 km, čas 8:05:03, průměr 22.96 km/h, max 65.9 km/h
Celkové převýšení (start i cíl 210mnm, Praděd 1492mnm): 1282 m

Poznámka: Během letošní akce Praděd padly hned 3 rekordy. První rekord je ta 50 minutová snídaňová pauza u benzinky za Dlouhou Loučkou. ;-) Druhým rekordem je čistý čas jízdy z Prostějova na Praděd - 4:45:30, což je o 1 sekundu (slovy: "o jednu sekundu") lepší čas, než jsme měli při doposud nejrychlejší akci Praděd v roce 2003. A konečně, celková čistá doba jízdy Praděd a zpět byla letos 8:05:03, což je o 4 minuty a 3 sekundy lepší než v roce 2003. Průměrná rychlost byla tudíž téměř 23 km/h. Ano, pánové, i po tolika letech se stále lepšíme... ;-)))