PRADĚD 2003

Kdy: Neděle 8.6.2003
Odkud: Prostějov 5:01 (od našeho)
Kam: Praděd a zpět (Prostějov 20:13)
Trasa: Prostějov - Smržice - Drahanovice - Senice na Hané - Litovel - Uničov - Dlouhá Loučka - Rýmařov - M. Morávka - Praděd (1492mnm) - a stejnou cestou zpět
Ujeto:  185.25 km

Některé věci se mění, některé zůstávají. Takže začněme těmi největšími změnami. Koncem května se začalo schylovat k letošnímu, již 6. ročníku této akce, kterou jsme jeli prvně z popudu náčelníka Honzíka jakožto oslavu prvního výročí zakoupení našich kol stejné značky Author EL PASO. Zašel jsem tedy do cykloprodejny a zakoupil svému Authorkovi nový řetěz. Po výměně jsem však zjistil, že nový řetěz nepěkně "rachtá" a po konzultaci s panem prodavačem zhodnotil, že některé díly by bylo dobré vyměnit. Týkalo se to hlavně pastorku, převodníku, měniče, středu atd. Doma jsem rozmýšlel, co všechno by ještě bylo potřeba a došel k psychicky velmi těžkému rozhodnutí, že pořídím celé nové kolo. V katalogu na webu jsem si vybral typ Author Reflex sx (s odpruženou přední vidlicí) a druhý den, v úterý 3.6.2003, už na něm poprvé jel z prodejny domů.

Průnikem časových možností většiny zájemců byl stanoven termín Pradědu 2003 netradičně na neděli. Bohužel, Dundee ten den nemohl a Bob, nejsa prý letos ještě dostatečně vytrénován na takovou štreku, se obával, že by byl "brzda" a svou účast již předem více méně odpískal. Nepomohlo ani dojemné přemlouvání od náčelníka Honzu, aby Bob jel, protože když nebude "brzdou" Bob, zbyde prý tato nezáviděníhodná (i když velmi důležitá) role na něj. Na to Bob uznal, že někdo v týmu brzdou být musí, aby se všichni nezchvátili, ale že "Proč to mám být zrovna já?!". ;-)

Ráno jsem vstal už v 3:45, abych se mohl v klidu probudit a vzpamatovat, namazat opalovacím krémem Astrid 10, nasnídat, a vůbec se tak nějak naladit na očekávanou dávku kilometrů. Měl jsem radost, že náčelník vybral osvědčenou původní trasu přes Smržice a Drahanovice, protože ji mám raději než kličkování přes Olomouc. Chvilku před pátou jsem se vyštrachal ven a čekal na Mojmíra. Ten dorazil přesně v 5:01, takže jsme mohli hnedka vyrazit směrem na Smržice, kde byl na 5:15 u Sokolovny domluven další setkávací bod. 

Krátce po čtvrt na šest dorazil Pavel. Čekali jsme ještě na Toma a kecali o tom, jak jsme všichni na dnešek perfektně natrénovaní. Byl jsem zvědavý, kdy už si konečně Pavel všimne, že mám nové kolo. A taky že jo, po chvilce vytřeštil oči a ukazujíc prstíkem povídá: "Ha! A co je toto?! Sopťa má nový kolo!". Začal jsem se smát: "No konečně! Já už myslel, že si toho vůbec nevšimneš.". A na to Mojmír utrousil: "Hmm.. Teď jste jak dvojčata.". Nechápu, co to mele, vždyť já mám nové kolo Author Reflex sx, zatímco Pavel má přeci odjakživa... Ééééé? Co to vidím?! Pavel sedí na svém novém kole Author Reflex sx. No to jste mě teda pánové dostali! Já byl natolik soustředěnej, kdy si Pavel všimne změny mého kola, že jsem vůbec nepostřehl tu jeho. A on má navíc teď úplně stejný typ jako já, to je síla. Fakt. Ještě že aspoň barevné provedení má jiné, takže si kola nepopletem. Pak přijíždí Tomáš a samozřejmě mu ihned tuto skvěle překvapivou story povídáme. Ale dost keců, do Drahanovic je to kus cesty, tak ať na nás náčelník nečeká.

Tomu říkám super synchronizace - na křižovatku v Drahanovicích dojíždíme na vteřinu zároveň s Honzou, takže ani nezastavujeme a hurá směr Praděd. Cestou kecáme vo všom možnym a Pavel jede na konci pelotonu s Honzou, aby mohl krom jiného dál rozšířit ranní příhodu s novýma kolama. Ano, prostě za blbce jsem tu dnes já! :-) Ale co bych pro vás neudělal, kamarádi. Co třeba foto?

Poznámka: Jak sami vidíte, opřilbeni jsme dnes krom Pavlíka všichni, včetně toho stínu vpravo dole na silnici (to jsem já - tedy můj stín).

V 7:15 přijíždíme na naše velmi oblíbené místečko - benzinovou pumpu za (proklatě) Dlouhou Loučkou, kde doplňujeme zásoby Tatranek a vody v cykloflaškách, a opět si tradičně dáváme první snídani. Já a Honza volíme lety osvědčený "kuřecí mls", ostatní si dávají taky nějakou obdobnou bagetu - hlavně Momo nás tím překvapil - on jinak vždycky požírá hlavně Müsli tyčinky a jinou zdravou výživu pro šampióny, no asi mu to už konečně leze krkem. A Pavel na to vyzrál úplně nejlíp a vytáhl si z domu od ženušky s láskou připravený lepeňáček se salámem. Autentický kousek z rozhovoru u snídaně si díky diktafonové funkci mého foťáčku můžete poslechnout tady (4bit/8KHz). Po jídle se náčelník maže SunBlockem 20 - upozorňujeme ho, že si zase troufale zahrává s doposud příjemně slunečným počasím, ale jen se směje, jako by mu případný liják s krupobitím neměl vadit. Pak se vrhá ke kolu a snaží se uschovat svoje zakoupené Tatranky. Jdu mu to rozmluvit, protože to není jeho ale moje kolo. Kdybych se spletl já, tak se nedivím, já to svoje nový kolo ještě nemám úplně zažitý, ale on by to svoje už poznat mohl. :-)

Pak se ještě Honza za pomoci Mojmíra snažil dofouknout pneu, tentokráte už opravdu u svého vlastního kola, ale kvůli neautoventilkům se mu to nepodařilo. Tak se nás ptal, jestli někdo nemáme pumpičku, načež jsme mu já i Momo řekli, že máme, ale jak se později ukázalo, pochopil naši odpověď jako že nemáme, nechápu. A pokračovali jsme dál, nyní již v kopcovitém terénu. Na vrcholku kopce v Ondřejově jsme se počkali.

Pavel hledí vpravo směrem k Pradědu.	Náčelník Honza hledí na mě.
Momo a Tomáš dojíždějí na vrchol kopce v Ondřejově.	Nic netušící Soptík, aneb půjčte kamarádům foťák a takhle to dopadne. :-)

Pak jsme společně popojeli do Rýmařova, kde ovšem náš oblíbený potravinový obchůdek byl zavřený - je totiž neděle. Co si počneme? Hlad. Hrůza. Děs. Panika. Pak někdo vyslovil onu spásnou myšlenku: "Nedá se nic dělat, budeme muset popojet dál - hele, třeba tady hned vedle o 10 metrů je otevřený obchod." No jo, někdy se stačí pořádně rozhlídnout kolem sebe, ale hlad je sviňa a zužuje zorné pole. (Mimochodem, zorné pole se nám opět urychleně rozšířilo uvnitř toho druhého obchodu, poněvadž tam byla moc hezká prodavačka ;-))

Ale pojeďme raděj rychle dál, nebo tam zas všichni budou chtít kvůli té slečně nakupovat až do večera. Na Hvězdu přijíždíme v 11 hodin. Chvilku odpočíváme, občerstvujeme se u stánku a duševně se připravujeme na lahůdkové mnohakilometrové 14% stoupání odtud na Ovčárnu. Tomáš je na této trase nováčkem, takže mu samozřejmě ostatní nesmí opomenout popovídat ošuntělou story o "každej svým tempem". Pokud tu povidačku neznáte, což bych se vážně divil neboť se na tomto místě připomíná každý rok, nalistujte si v archivu akci Praděd '99, kde se objevila poprvé a v originálním znění. :-)

14% stoupání vyzývavě čeká.	Náčelník se posilňuje pivem.
Pavel odpočívá ve stínu stánku.	Tomáš medituje na sluníčku.

Seřadili jsme se vzorně u závory, jen náčelník tuto tradici ignoroval a nachystal se asi 5 metrů před náma - aha, asi míní vyrazit ďábelskou rychlostí, tak aby se nezamotal ve startovním chumlu. Potřásli jsme si rukama na rozloučenou (náčelníkovi jsme holt museli jen zamávat, když stál kus opodál) a v 11:24 vyjeli z Hvězdy. Nejrychlejší tempo nasadil Pavel, za ním jsem jel já a co se dělo za mnou, to netuším - neohlížel jsem se dozadu dolů, abych nedostal závrať. :-) Asi po 5ti minutách jsem si ujasnil, že mi nejvíce vyhovuje rychlost 10.5 km/h, a tu jsem se snažil plus minus udržovat. Hlavně jsem se rozhodl, že už nebudu nijak dál přeřazovat. Ze zkušenosti vím, že když podřadím, skoro to nepoznám, ale zpátky už v takovém stoupání nepřitvrdím. Ani jsem nevěděl, co mám vlastně zařazeno a nesnažil jsem se to raději ani zjišťovat. Kus přede mnou se mi neustále zjevoval a mizel Pavel. V lokálně prudších úsecích cesty, když mi rychlost klesla pod 9.5km/h, jsem šel do pedálů. Měl jsem radost, že neotravují mouchy, ale trošku mě mrzelo, že se dnes po cestě netrousí davy zchvácených pěších turistů, kteří mi svými užaslými poznámkami vždycky dodávali morální sílu (teda hlavně slečny ;-)).

Na Ovčárnu dojíždím v 11:55, zhruba minutu po Pavlovi. Letos se mi to subjektivně zdálo trošku delší než loni. Posledních pár zatáček už jsem vyloženě hypnotizoval, aby se za nimi Ovčárna zjevila, ale vyšlo mi to až u té poslední. ;-) Naštěstí slunce zastiňovaly mraky a zachránily nás tak od nepříjemného ožahnutí, které by nám právě nyní kolem poledne intenzivně hrozilo.

Čekali jsme na Ovčárně, až budeme komplet. Jako třetí dorazil náčelník, pak Momo, ale Tomáš pořád nikde. Diskutovali jsme z legrace s Pavlem, co bude Tomášovo první slovo až sem přijede - horkým favoritem byly výroky: "---píp---", "---píp---", nebo dokonce "---PÍP!---" (ale to by snad ani Tomáš nikdy neřekl). Nedlouho po čtvrt na jednu jsme se pak z jeho úst dozvěděli správnou odpověď, což bylo "Sorry." - z toho je vidět, že jsme kultivovanost jeho projevu v mezních situacích velmi podcenili, neboť slovo tohoto významu mezi našimi tipy nebylo. Během odpočívačky na Ovčárně se někteří občerstvovali v tamním bufetu, jiní se pro změnu povalovali po travnatém plácku, v němž byly následně objeveny na vícero místech hromádky psích hovínek, ale naštěstí se na ně nikdo netrefil. Závěrečný kousek cesty byl už celkem pohodový a ve 13:07 jsme stanuli na vrcholu.

Soptík na vrcholu.	Momo na vrcholu.
Honza na vrcholu.	Věž s rozhlednou na vrcholu.
Praděd 2003 - celý tým na vrcholu. (Foceno na samospoušť. Zleva: Pavel, Soptík, Momo, Tomáš, Honza)

Po další lekci odpočívání, poflakování a zevlování, si tradičně objíždíme kolečko kolem dokola koukolem Pradědu, 1492mnm. Poté překontrolováváme rychloupínáky a brzdy na našich strojích, abychom se nyní mohli vrhnout střemhlav dolů. Frčí to fakt parádně, i když fouká svěží protivítr. Teď naopak oceňuju, že těch turistů na cestě tolik není, protože v rychlosti nad 60km/h by se mezi nimi kličkovat rozhodně nedalo. Na okamžik zastavujeme na Ovčárně, abychom se překontrolovali jestli jsme všichni OK, a protože jsme, tak valíme dál. Po opravené cestě je sjezd z Ovčárny na Hvězdu opravdovým zážitkem, navíc jsem velmi ocenil chování odpružené vidlice, která skvěle tlumí veškeré nepříjemné rázy. Na Hvězdě promačkáváme tachometry a porovnáváme, kdo je tu z nás největší blázen - vyhrává Momo s maximálkou 76km/h. A to se mu navíc během sjezdu silou protivětru uvolnila vrchní krycí "slupka" na přilbě a svezla se mu na obličej (takže měl na moment něco jako zakryté "hledí" u starodávných rytířských přileb, ovšem bez dostatečných průzorů), ale stačil to rukou chytit dřív než to odletělo - mno, celkově asi dost hazardní kousek, ale samozřejmě neplánovaný. Já měl maximum 70km/h a když si spočítám, že to je 19.44 metrů za sekundu, tak vážně stačí.

Když jsme se blížili k naší oblíbené hospůdce "U kováře", už jsme měli docela hlad, vždyť bylo myslím už zhruba půl třetí. Proto nás silně rozladilo, že tu stál autobus a venkovní zahrádka byla plná jídlachtivých neodchodplánujících výletníků. Důrazně jsem protestoval proti případným úvahám jíst uvnitř - mám nové kolo teprve 6 dní a nemíním ho ponechat bez dozoru, nehledě na to, že jsem se na lahůdkovou žranici venku pod slunečníkem těšil jako na zlatý hřeb dne... Teda samozřejmě hned po zlatém hřebu dobytí Pradědu! :-)

Čekat evidentně nemá smysl, takže pokračujeme až do Rýmařova, kde je nám v jedné hospodě kde už nevaří doporučena druhá hospoda kde prý vaří pořád a moc dobře. Dnešní oběd se tedy odehrává ve venkovní příjemně zastíněné zahrádce pivovaru a hotelu Excelent. A byl to oběd opravdu excelentní, však mrkněte na fotky. Když po nás uklízeli prázdné talíře, paní s úsměvem polohlasem utrousila: "Oni to fakt snědli.". Prostě celkově to tam bylo dost fajn - mám dojem, že příští rok se "U kováře" v Malé Morávce budou muset moc snažit, aby tam měli pro nás přichystáno spoustu místa, jinak to tenhle podnik v Rýmařově jistí.

Oběd v Rýmařově.

Plný stůl dobrot. Mňam!

Po jídle nás chytla lenora a nikomu se nechtělo nasednout na kolo a zase šlapat, ale co naplat, v 16:45 jsme restaurant opustili. Nasadili jsme svižné tempo a střídali se v táhnutí háku. Honza, když zrovna netáhnul hák, měl stále rezervované druhé místo ve formaci, protože na třetím až pátém místě mu prý dělá zle jak musí korigovat výkyvy tempa, které se zvětšují s každým dalším jezdcem před ním. Aspoň byla větší sranda se střídáním - vždycky někdo zezadu předjel dopředu a přední se přemístil dozadu, aby Honza jel vždy druhý - vypadalo to jako tanečky na módní přehlídce. U benziny u Dlouhé Loučky jsme se zastavili jen na moment, protože Momo si chtěl dohustit pneu. Následně to komentoval, že už je mu konečně jasné, proč se mu dneska celý den jelo tak těžko. My jsme naopak prohlásili Mojmírova poloprázdná kola za rozumné opatření proti jeho nebezpečně vysoké trénovanosti. Zaznělo dokonce doporučení, aby si duše záměrně podhušťoval i na dalších výletech, co s námi v budoucnu pojede. Poslední odpočinkovou zastávečku jsme udělali (pro změnu opět) na benzině, u Litovle. Našli jsme tam pěkný travnatý plácek, ale táborák s opékáním buřtíků se z důvodu přílišné blízkosti benzinových nádrží nekonal. ;-)

Odpočinek na trávníku.

Kola u benzinky - je libo plnou nádrž?

V Drahanovicích jsme se ocitli ďábelským tempem, už v 19:20. Rozloučili jsme se s náčelníkem, který se tu od nás odpojí směrem na Olomouc. My pak pádíme stále tím šíleným tempem přes Slatinice a Kapli do Smržic, kde dochází k dalšímu dělení týmu. Domů přijíždím ve 20:13 - safra, dneska jsem propásl Večerníček. Ale nevadí, dnešní super akce za to rozhodně stála a podle mého se nadmíru vydařila. Rovněž počasí nám přálo, za což Pavla dodatečně chválím (on je za počasí vždycky zodpovědný). Tak, a teď se mrkneme na naměřené údaje. Ano, už na to překvapeně koukám - letošní Praděd 2003 byl historicky nejrychlejší. Celkový čas mé jízdy je 8:09:06, a tím pádem i průměrka bude asi docela slušná, 22.73 km/h, pěkně! ;-) Když to srovnám s prvním výjezdem na Praděd před 5 lety (s výletem na Kokořín to srovnávat nebudu), tak zde došlo z tehdejších 9:32:00 k pěknému zlepšení o 1 hodinu a 23 minut. Ovšem tehdy jsem se vrátil domů už v sedm a ten Večerníček stihnul. Jo, tudíž letos se sice jelo nejrychleji, ale zase jsme dělali nadprůměrně dlouhé odpočinkové přestávky. To však vůbec ničemu nevadí, aspoň jsme se tak nezničili. Vždyť je přece neděle a v neděli se sluší jezdit jen na takové pohodové výlety, jako byl například letošní Praděd 2003.

Díky všem za účast!

Statistika:
Cesta tam: 92.15 km, čas 4:45:31, průměr 19.37 km/h
Cesta zpět: 93.10 km, čas 3:23:35, průměr 27.44 km/h
Celková trasa: 185.25 km, čas 8:09:06, průměr 22.73 km/h, max 70.0 km/h
Celkové převýšení (start i cíl 210mnm, Praděd 1492mnm): 1282 m