Mírov

”Nezapomnel jsem a jedu”, tak zněla SMSka, co mi přišla v neděli ráno po šesté hodině jakožto odpověď na můj před momentem odeslaný ujišťovací SMS dotaz Momovi. Na dnešní akci jsme se totiž domluvili již počátkem minulého týdne a e-mailem jsem koordinoval čas srazu v Drahanovicích jen s náčelníkem Honzou, zatímco Momovi jsem instrukce k odjezdu z Prostějova neudělil. Nějak mi přišlo automatické, že odjezd bude v 8:00 ráno, protože to tak vždycky bývá. Teda většinou.

V osm hodin Momo opravdu dorazil, a protože tím je naše prostějovská skupina komplet, mohli jsme přejet do Drahanovic. Tempo jsme nasadili více než svižné a na místo srazu dojeli o pět minut dřív. Čekání jsme si zpříjemňovali zevlováním, pozorováním poblíž dovádějících koťátek, pak Momo vytasil jeho super špičkový fotoaparát s teleobjektivem a fotil kraviny. Když jsem vyřkl obavu, že si vypráská film (rozuměj: zaplní paměťovou kartu) ještě než přijedeme do Mírova, “uklidnil” mě, že mu ještě zbývá 587 fotek v nejjemnějším rozlišení, a pak má ještě druhou gigovou (nebo snad dvougigovou) kartu v záloze. Hmm, to su teda klidný - dneska s tím focením asi nedá pokoj celý den. ;-)
 

Drahanovice - Momo fotí všechno kolem sebe. (Já fotím jen jednou Moma.)

I já jsem se stal jeho obětí.

Cestou od Olomouce dorazili Dundee a Honza, čímž jsme komplet a můžeme jet. Cílem dnešního výletu je hrad Mírov, o kterém jsme si sice předem přečetli, že není otevřen pro veřejnost (přesněji že “prohlídka vnitřních prostor hradu trvá většinou několik let” ;-)), ale přesto se na něj pojedeme podívat aspoň z venčí. (Pro MCH: je tam věznice.)
 

Jeden z mnoha kopců, které jsme dnes museli vyšlapat.

Honza a Dundee už vystartovali, ale Momo ještě balil foťák a žeprý mám jet za klukama ať na něj počkají, že by měl nějaký návrh. Tak jsem kluky dojel a říkám jim to, načež Honza flegmaticky odvětil: “Hmm, je mi to jasný. On bude chtít jet přes Bouzov.” Za minutu dojel Momo a spustil: “Měl bych takový návrh, že bychom to vzali přes Bouzov.” Začali jsme se řehtat, jen chudák Momo netušil, co řekl tak vtipného. a tak jsme si cestu trošku protáhli. Krajina kolem Bouzova je poněkud rozdivočená, samej krpál nahoru a hned zas dolů – však to tak máme rádi! Momo začal ztrácet – měl k tomu hned dva důvody. Jednak pořád něco fotil, takže pořád vybaloval foťák z batohu a přimontovával teleobjektiv, pak zas rozborka a ukládání do batohu. Druhým důvodem bylo, že tento výlet je prý Momův první v letošní sezóně. Ve Slavětíně prohlásil, že si musí sehnat pití či co, ale že to tady zná, tak ať jedeme dál a počkáme na něj na autobusové zastávce co bude na vrcholu nejbližšího kopce. Během prudkého stoupání pak ostatní členové výpravy počali vtipkovat, jestli to náhodou Momo nemyslel tak, že tento těžký úsek cesty zdolá pomocí autobusu. Na zmíněné zastávce jsme pak zkoumali jízdní řád a došli k nemilému zjištění, že to Momovi jede až zítra ráno a bude muset přesedat v Javoříčku. ;-) Zřejmě to zjistil i on, takže mu nezbylo nic než za námi dojet po vlastní ose.
 

Čekání na Momosa. Přijede snad busem? :-)

Momo opět mezi námi.

Jak jsme se blížili k Bouzovu, Moma opět popadl nepřekonatelný fotografovací amok a musel si zastavit, aby své vášni ulevil. (Poznámka: To já jsem během cesty zastavoval jen kvůli jiným, daleko důležitějším, úlevám. ;-)). My jsme jeli dál – však do Bouzova je to kousek, a tam nás Momo zajisté dojede ... tedy to jsme si mysleli. Ale nedočkali jsme se ho ani u atrakce kde se na malých vozítkách sjíždí klikatou cestou po stráni dolů, ani později u hradu. Zatelefonovali jsme mu a on nás šokoval sdělením, že už je někde dvě vesnice za Bouzovem a že se nás pořád snaží dojet a nedaří se mu to. Koukali jsme po sobě rozpačitě - Nebyl to náhodou právě Momo, který navrhnul pozměnit trasu přes Bouzov? Nedalo by se právě od něj nejvíc čekat, že v Bouzově pojede ke hradu (kam taky v Bouzově jinam). No nic, prostě došlo k politování hodnému omylu, ke kterému dochází maximálně jednou za deset let. Popojeli jsme tedy za ním do Jeřmaně a dál pokračovali již opět společně. :-)
 

Hrad Bouzov.	"Ahoj Honzo, tady Dundee. Jak se máš?"
Hrad Bouzov - nádvoří.	Hrad Bouzov.

V Lošticích jsme si dali větší pauzu na oběd. Akorát že stolečky venku před restaurací se nám zdály příliš malé na to, aby se na ně vešly obrovské talíře s našimi velkými porcemi, tak jsme si sedli po dvou. Jídlo bylo výborné a jak je naším dobrým zvykem, pěkně jsme se přežrali. ;-)
 

Oběd v Lošticích.

Pravý Loštický tvarůžek (a vedle něj levý).

Po dobrém obědě jsme popojeli do Mohelnice, kde jsme se trochu pomotali po parku, v němž jsme hledali cyklostezku, ale pak jsme správnou cestu našli a dorazili do vesničky Křemačov a odtud dál jeli po nějaké takové divné ztezkocestě (něco mezi cyklostezkou a normální cestou. Pozor, nepleťte si to se zteskacestou, což je silnice vedoucí od prodejny Tesco. ;-)). Ono je to tady vůbec všechno takové podivné. K hradu Mírov neexistuje jediná směrová cedule – zřejmě nechtějí, aby jim tam lidi jezdili – asi mají plno.

Vydrápali jsme se do příšerně prudkého kopce do vesničky Mírov. Někteří nejmenovaní, Honza a Momo, dokonce zbaběle sesedli (spadli) z kol a vytlačili je na vrchol pěšmo. Porozhlédli jsme se po okolí a vydali se na zpáteční cestu.
 

Mírov - informační tabule.	Hrad Mírov z nedaleké vyhlídky.
Momo odpočívá.

První odpočinková zastávka následovala ve stejné restauraci v Lošticích, kde jsme před pár hodinami obědvali. Tentokrát jsme se tam ovšem jen v rámci doplnění tekutin nalili Kofolou a hurá dál. Jakožto další dnešní atrakci máme naplánovány Mladečské jeskyně, ve kterých někteří z nás byli před devíti lety a chceme se podívat, jak za tu dobu povyrostly krápníky. Asi se však daleko víc než krápníky změnilo okolí jeskyní, protože vchod do nich jsme asi 5 minut hledali, než jsme ho našli přímo uprostřed vesnice (cedule byla orientována jen pro přijíždějící z druhého směru, takže jsme ji přehlédli). Při zakupování vstupenek, mimochodem jen pár minut před začátkem poslední prohlídky, si Momo připlatil za možnost fotografovat i v jeskyni – von s tím prostě dneska nedá pokoj ani na minutu. ;-) Prohlídka potvrdila co jsme čekali – krápníky se prodloužily jen neznatelně, zatímco na nás je těch 9 let znát mnohem víc. (Tím myslím, že máme nová kola, a také jsme moudřejší a zkušenější. ;-))
 

Mladečské jeskyně.	Mladečské jeskyně. (zleva: Honza, Mumie, Soptík)
Občerstvení se nanukama.

Napojili jsme se na cyklostezku, která nás dovezla do Litovle, a pak nás všelijak potáhala kolem řeky Moravy až jsme se ocitli v Horce n.Moravou. Kousek za ní jsme se pak rozloučili a rozdělili se na dvě skupiny. Olomoučáci odtud pojedou na Olomouc, já s Momem se propleteme ještě několika dalšími obcemi na trase do Prostějova. Poslední odpočinkovou/svačinovou pauzu jsme udělali ještě v Lutíně, kde si Momo koupil nějaké pití a zmrzlinu a samozřejmě si také zase trošku zafotil. ;-) Dojezd do Prostějova jsme si na závěr zpestřili jízdou po silnici přes hřeben Vrbateckého kopce a vychutnali si následný prudký sjezd skoro až k našim domovům.
 

Litovel - náměstí.

Litovel.

Děkuji všem za účast a počasí za to, že bylo dnes příjemně teplé a převážně slunečné. :-)