Akce MACOCHA 7

Blížil se zase jeden pěkný letní víkend a já začal elektronickou poštou nahánět zájemce na malou sobotní projížďku na Macochu. Honza se omluvil, Momo naopak hnedka zareagoval že jede, Pavel také. Od Boba jsem odpověď nedostal, ale toho jsem považoval za jasného účastníka, protože se tak nějak v tom smyslu již dříve vyjadřoval že se s ním na Macochu máme zaručeně počítat.

V pátek večer u nás zazvonil telefon, což je neklamné znamení, že se někdo ze zítřejší akce bude omlouvat. Takže kdopak? Takže škrtáme Pavla. Inu co už, tak pojedeme jen tři.

Sobotní ráno je krásně slunečné, ale nějak jsem protáhnul snídani, a pak nestíhal. Jako naschvál se mi všechno stavělo do cesty, pak mě ještě zdržela kočka, která za mnou vlezla do kůlny, a protože jsem ji tam nechtěl zavřít (zase by půl hodiny mňaučela než by ji někdo přišel vysvobodit), tak jsem ji po dobrém přemlouvat aby vylezla, čičkal jsem na ni a lákal ji na imaginární pamlsky. To lákání však místo ní daleko víc zaujalo našeho psa, který velmi žárlí, když na kočky čičkáme, potažmo když jim dokonce dáváme imaginární pamlsky. Ihned přiběhl a dožadoval se taky toho co jim dávám, a pak nechtěl pochopit, že nic nemám. Tvářil se uraženě - myslel si, že kočce jsem určitě něco dal, ale mu ukazuju jen prázdné ruce, takže se mi za trest všemožně pletl pod nohama. Tak, teď již jistě chápete důvod, proč jsem i po 10ti minutovém sprintu dojel na start k Bobovi s 6ti minutovým zpožděním. :-)

Momo už tam čekal a uvítal mě sdělením, že můžeme hnedka pokračovat v jízdě, neboť už na Boba zvonil a jeho mamka mu řekla, že Bob není doma. Nechtěl jsem tomu věřit, že by Bob dal přednost nějaké jiné akci před cyklistickou, ale jak jsem se od něj dodatečně dozvěděl, byl na chlastačce... ehm... tedy na společenské akci s kamarády na chatě. No jo, takže pojedeme jen ve dvojce s Mojmírem, stejně jako při předchozím neúspěšném pokusu o Macochu v rámci zahájení letošní sezóny.

První plánovaná zastávka se uskutečnila ve Vícově u obchůdku, kde jsme udělali prolívačku Hanáckou kyselkou. Neopomněl jsem samozřejmě Momovi přátelsky připomenout, jestli si nechce dát zase jahodový džus, který mu minule tak chutnal (a pak se o něj štědře dělil s lesní zvěří). Momo je ale silná povaha a říkal, že se na ten džus v obchodě díval, ale vyhodnotil že dneska si ho nedá, aby pak nezdržoval s vykládkou.
 

Momo se občerstvuje Hanáckou kyselkou ve Vícově.

Soptík také.

Projeli jsme přes Stínavu a dostali se do kopce přes Drahanskou vrchovinu. Ale co to - kousek za vesničkou Okluky začíná zbrusu nová asfaltka, super! Kolo mi začalo samo zrychlovat a já jen zíral, jak ve stoupání jedu v klidu a v pohodě 18 km/h, což je cca o 5 km/h víc, než když jsem tudy jezdil jindy a v dobré formě. Byla to vážně radost po takové krásné silnici bez děr a šotoliny, takže v Malém Hradisku jsem byl na to šup. Určitě to byl můj rychlostní rekord na tomto úseku, kdybych to měřil a evidoval. V Malém Hradisku jsem stihl ještě otevřený obchod, koupil si (dnes již druhou) Hanáckou kyselku a exl ji. Za moment přijel Momo a taky si opravenou cestu pochvaloval. Dávali jsme ve stínu naproti obchodu krátkou pauzu a popíjeli, protože byl festovní pařák. O konec oddechu se zasloužila kolem nás projíždějící pěkná slečna cyklistka, která nám připomněla, že jsme tu vlastně též na kole a měli bychom pokračovat v jízdě. Nasadil jsem ostřejší stíhací tempo a nedaleko před vrcholem kopce slečnu dohnal, abych s ní krátce pohovořil a vyzvěděl, jestli náhodou nejede též na Macochu, že bychom se k ní přidali. Ale bohužel jsem se dozvěděl, že jede jenom tady do Protivanova. Škoda. Před Protivanovem jsem zastavil a počkal na Mojmíra, který za chvíli přijel zároveň s nějakou druhou slečnou cyklistkou. Vítal jsem je otázkou, jestli máme nového člena teamu na Macochu, na což slečna řekla že ne, že jede taky jen tady do Protivanova. Tuplovaná škoda. ;-) Mimochodem, teď mě tak napadá - kdeže to byl Bob na té chatě? Nebyla nějaká pařba v Protivanově? ;-)

Další zpestření cesty nastalo v Šošůvce, kde si Momo chtěl sjet tamní šílený sjezd. Silnice je tam ale příšerně rozbitá a hrbolatá, takže já to nijak moc rozjet nenechám. Momo je blázen, zase si udělal maximálku přes 70 km/h, ani přesně nevím kolik a vlastně ani nechci vědět, abych na něj nemusel hodit síť a udat ho do blázince. Kousek dál jsme zastavili před Sloupsko-šošůvskou jeskyní - celý ten areál tam mají moc hezky zrenovován. Oslovil nás nějaký kolega cyklista, jestli nemáme nýtovačku na řetěz. Než jsem stačil vyhrabat ze dna cyklokapsy moji nýtovačku, vytasil Momo svoji a hnedka se sám aktivně pustil do opravy řetězu. Musím přiznat, že mu to šlo pěkně od ruky a že má lepší nýtovačku než já (s tvarovanými výlisky do kterých řetěz pěkně zapadne). Já jsem se na opravě podílel tím, že jsem mechanikovi Momovi držel zmrzlinu co si předtím koupil. :-)
 

Areál u Sloupsko-šošůvské jeskyně.	Mojmír nýtuje řetěz.
Lanovka od Punkevní jeskyně nahoru na Macochu.	Plavba na loďkách - závěr prohlídky Punkevní jeskyně.

Projeli jsme cyklostezkou ve žlebu, vedoucí ke vchodu do Punkevní jeskyně. Pak jsme pokračovali dál a vyjeli nahoru na Macochu (12:59), kde jsme poobědvali. Dal jsem si Punkevního pstruha na roštu, Momo měl kuřecí prsíčka s ananasem, k tomu jsme popíjeli pivko. Porozhlédli jsme se z horního můstku a o půl třetí se vydali na zpáteční cestu.
 

Momo si po obědě hraje s foťákem (foceno pod červeným slunečníkem).	Vyhlídka z horního můstku.
Na Macoše.

Bylo brutální vedro, což Mojmíra vysilovalo a jel pomaleji, zatímco já si v pařáku liboval a dával si vždy pár kilometrů sprintovku, a pak zabrzdil ve stínu, oddechoval a čekal na Moma. Takový styl jízdy mi ve vedru vyhovuje, protože při sprintu se můj organismus zahřívá tak jako tak a horko mi nepřipadá úmorné. Mojmír mi naopak ujížděl z kopců - prostě mu to dolů jede daleko líp, a to jsem si prosím ráno poctivě namazal řetázek - já to nechápu. ;-)

Na zpáteční cestě nám začala docházet voda, tak jsme hledali ve vesničkách hospůdku na doplnění tekutin. Vhodnou jsme našli až v Lipovci. Sice jsme si museli kousek zajet, ale odměnou nám za to byla půllitrová sklenice dobře vychlazené točené Kofoly, Momo si dal dokonce dvě. Pak jsme si ještě doplnili cykloflašky vodou a mohli radostně pokračovat v jízdě parným dnem. V Drahanech jsme na chvilku zastavili u místního rybníka, kde se konala akce "Drahanská lávka". Teprve se ale začínalo, a po plovoucí lávce přes rybník přecházeli na čas malé děti. Zajímavější jistě byly další disciplíny, kdy dospělí přejíždí po lávce na kole, ale na to bychom museli čekat několik hodin.
 

Zpáteční cesta vede přímo kolem vysílače Kojál.	Slunečnice.
Drahany - akce "Drahanská lávka".

Za Mostkovicemi jsme se rozdělili, protože Momo se chtěl ještě někde stavit a já potřeboval mluvit s Jirkou. Pak jsem ještě cestou od Jirky zajel k hlavnímu nádraží na točenou zmrzlinu, měli moc dobrou, míchanou malinovo-jogurtovou. Domů jsem dojel o půl sedmé.

Dnešní výlet se opravdu vydařil. Děkuju Mojmírovi za spoluúčast. :-)