Akce MACOCHA 6

Zase tu máme nový rekord. Červen byl za dveřmi a my neměli ještě vůbec zahájenou cyklistickou sezónu. Byl jsem se sice párkrát jen tak projet, ale těch celkových 150 km byla vzhledem k této pokročilé době fakt slabota. Ostatní na tom nebyli o moc lépe, ba právě naopak - kromě Mojmíra, který drtil na svém MTB stovky kilometrů jedna radost. Zdálo se, že tato sezóna bude zahájena až v sobotu 8.června tradiční jízdou na Praděd. Síla. A pak ještě přišel náčelník Honza se sdělením, že osmého a ani o týden později nemůže, a tak jsme to posunuli na 1.června. Ha ha ha.

V osudném posledním květnovém týdnu mi nebylo příliš do zpěvu. Jednak jsem zvolna dokončoval boj se zákeřnými bacily v krku a krom toho jsem se úpěnlivě připravoval na zkoušky. Cože? Jaké zkoušky? Ano, máte pravdu - ze školy jsem už nějaký ten (zhruba třistadesátý) pátek venku, ale tohle byly úplně jiné zkoušky. Od října roku 2001 totiž chodím do oddílu Karate. Nedělám si srandu - 2x týdně tříhodinový trénink má již pravidelné místo v mém rozvrhu. No a právě 30.května jsem dělal první zkoušku na 8.KYU (bílý pás), což se mi podařilo zvládnout. Hurá. Ovšem stálo mě to dost sil, takže na Praděd dva dny poté jsem se necítil a mailem jsem to napsal ostatním (s návrhem na náhradní výlet směr Macocha). Podpořil mě Dundee, který byl též pro odklad této nevšední akce. Naopak Pavel i Mojmír se mi vysmáli žeprý su "Měkoň" a chtěli jet na Praděd hlava nehlava. Naštěstí náčelník Honza měl svou hlavu (včetně rozumu) na svém místě a vydal povel "Macocha". Účastníků mělo být celkem 6. 

Jako první se na startu u našeho baráku objevil Mojmír. Polda se nedostavil, takže jsme krátce po deváté popojeli k Bobovi. Po třech zvoněních se Bob objevil v okně, podíval se na nás, na oblohu, zase na nás, a nahodil ve tváři kyselý výraz, za nějž by se nemusel stydět ani profesionální ochutnávač citrónů. Oukej, takže bez Boba se přesunujeme k Honzovi. Tam již vyčkává nejen Honza, ale i Pavel s Jitkou. Nejdřív jsme mysleli, že přišla jen Pavla vyprovodit, ale pak se ukázalo, že je odvážná a pojede s námi až na Macochu. Pavel se prohlásil za mapařa a sebejistě nás odbočkou z Hamer zatáhl na lesní cesty ve vojenském prostoru, že to tam zná, slibujíc krásnou asfaltku. Mno, tak kvalita vozovky nebyla sice tak úplně super, jak sliboval, ale jeli jsme po ní i tak docela rychle, i když to bylo stále zvolna do kopce. Aby taky ne, když se lesem chvílemi rozléhaly tlumené zvuky palby z vojenské střelnice. Klidnými zůstávali Honza a Mojmír, maje své hlavy pokryty helmuty. Já jsem si dnes přilbu nevzal a snažil jsem se s Honzou domluvit, že se budu držet stále za ním a ať, kdyby náhodou havaroval, po dopadu ihned (!) sundá svou přilbu a hodí ji pod úhlem 30 stupňů za sebe, kde již budu ve střehu já a v letu ji chytnu, nasadím na hlavu, a též bezpečně dopadnu. Odvětil se šibalským úsměvem, že o tom bude přemýšlet.

Cesta probíhala celkem pohodově. Po prvních 25 kilometrech Jitka začala vyzvídat, kdy už tam budem. Aha, tak je to. Pavel ji zřejmě na dnešní výlet vylákal aniž by naznačil skutečnou kilometráž. Ano, i takovéto metody je někdy nutné použít, záleží-li nám na zdravém sportovním vyžití bližního svého (přesněji bližní své manželky). V Šošůvce se od nás na chvilku odpojil Mojmír, aby si užil takový šíleně prudký sjezd. Když nás později dojel, stěžoval si na protivítr, jenž ho při sjezdu zbrzdil na opravdu ostudných maximálních 74km/h. Je to blázen, hoďte na něj síť. Ze Šošůvky už je to nahoru na Macochu jen kousek. Usedáme ke stolu s úmyslem poobědvat, jen Mojmír zůstává u kol, že nic jíst nechce - to už je takový jeho zvyk. Já to též nechápu - na oběd jsem se těšil od rána. Dáváme si všichni svíčkovou na smetaně s knedlíkem (jednu normální, jednu s poloviční porcí knedlíků navíc a dvě s celou porcí knedlíků navíc), zaléváme ji pivkem (Jitka juicem). Mňamka. Pak se jdeme já a Honza mrknout na vyhlídku z horního můstku. Aby z toho něco měl i zbytek teamu co tam nejde, zapůjčuje mi Pavel digitální fotoaparát. Díky Pavlovi se tedy můžete do Macochy, a taktéž na účastníky tohoto výletu, podívat i vy.

Jitka a Pavel	Honza, Soptík, Mojmír, Pavel
Pohled dolů-vpřed z horního můstku	Pohled dolů-vpravo z horního můstku

Cesta zpět vedla tradičně přes Vilémovice a Lipovec, aby vyvrcholila labůžovým sjezdem z Drahan do Plumlova. Mojmír jel napřed, protože mu to prostě z kopce jede mnohem rychlejc. V Mostkovicích jsme se loučili a jsa vyzván Pavlem, abych promluvil a akci zhodnotil, využil jsem toho i k pronesení obligátní věty "Tímto považuji letošní cyklistickou sezónu za úspěšně zahájenou!". Tento výlet byl poklidný a pohodový, přestože celý den foukal celkem silný protivítr. Kdykoli jsem si to uvědomil, musel jsem děkovat za rozhodnutí o odložení Pradědu, protože dneska bychom na cestě na Praděd zdechli, to je jisté. Akce Macocha 6 se zhruba poloviční kilometráží se však dala absolvovat bez problémů.

Díky všem za účast a těším se na další akce... :-)