Počasí stojí za prd. V posledních týdnech je stále zataženo, prší a je zima. Jestli to tak půjde dál, tak úplně zmáčkovatím(-e). V pátek bylo jakž takž polojasno, ale na sobotu hlásili zase od západu přibývání oblačnosti a déšť. Ale protože Prostějov se nachází ve východní části republiky, rozhodl jsem se vyhlásit aspoň malou projížďku.
Dundee i Honza již předem avizovali, že teď v sobotu nemůžou, a tak jsem v mailu oslovil hlavně ostatní, to jest Boba, Mojmíra a Pavla. Bob mi dal vědět že ne-e, Mojmír mi dal vědět že jo-o, Pavel se vůbec neozval. Bída. S Momem jsme se domluvili, že si teda zajedem na Macochu. Start v 9:00 od našeho.
Cestou se nic neobvyklého nestalo - trasu znám nazpaměť (vždyť pořadové číslo akce Macocha je již 5), akorát Momo několikrát vyslovil přání střihnout to někudy jinudy, což jsem mu pro jistotu okamžitě zamítnul. Aby bylo jasno proč, tak proto, že Momo nemá treka jako my všichni ostatní, ale má superspeciálního horáka s odpruženou přední vidlicí a zbožňuje terén. Takže právě z obavy, že by mě zatáhnul někam na polní cesty a do bláta, případně na nějaké strmé srázy, kde si lze při pádu krásně natlouct (to už je taková úchylka vášnivých MTBáků).
Drobný ústupek jsem udělal až v Šošůvce, kde Mojmír zatoužil sjet si takový šílený sjezd dolů do Sloupu. Pamatuju si, že jsme to kdysi jeli v opačném směru a byl to pořádný zážiteček. Ale ani ve směru shora dolů to nebylo nezajímavé - Momo to pustil a brzo mi zmizel z dohledu, já jsem při překročení 60km/h už raděj začal brzdit a dobře jsem udělal - i tak jsem v zatáčkách měl co dělat, abych neskončil někomu pověšený na plotě. Říká se tomu "brzdil jsem i očima". Dole mi Momo řekl, že má maximálku 78km/h (?!). Ty 4 metry za sekundu, co měl navíc, by mi v jedné zatáčce dost chyběly. ;-)
Ale přežil jsem to, a tak jsme udělali ještě druhou změnu v původně plánované trase - jeli jsme od Sloupu cyklostezkou lesem ke vstupu do Punkevní jeskyně. Cesta byla celkem dobrá, i když místy jsou v asfaltu vytlučené díry, avšak překrásné okolí to mnohonásobně vynahradí. U Punkvy jsme se na chvilku zastavili a počkali, až vyjede loďka s turisty. Pak jsme pokračovali dál nahoru k propasti Macocha, kde jsem si dal oběd. Momo jíst odmítl, že nemá hlad, a tak během mého oběda (pikantní kuřecí maso s bramborem a pivo) stihl najezdit po okolí spoustu bonusových kilometrů. Nechápu, jak někdo může jezdit bez jídla. Ještě tak jíst bez ježdění, to bych chápal. ;-)
Nesmíme opomenout výhled z horního můstku spojený s vyfasováním pohledu, jenž bude sloužit jako důkaz, že jsme tu opravdu byli. Zpáteční cesta je už zcela dle původních plánů přes Kotvrdovice a Lipovec. Kousek dál, v Rozstání, předjíždíme z kopce Škodu Felicia - hmm, to se stává málokdy. V závěrečném sjížďáku z Drahan se Momo připojil k nějaké skupince MTBáků a zmizeli mi z dohledu - je pro mě překvapením, jak to těm horáčistům rychle jezdí i po asfaltu s těma jejich špuntovejma pláštěma. Nevěřil bych, že těch 30-40 tisíc peněz navíc za kolo může udělat takový rozdíl v jízdních vlastnostech, ale asi to tak bude. ;-) No, stejně jsem jen sváteční jezdec, tak by takového kola byla pro mě škoda.
Celkově musím podotknout, že Momo je drsoň a bez problémů by mi ujel kdykoliv a kdekoliv, proto jsem se raději do žádného závodění s ním ani nepouštěl (případný pokus o spurtování za výškovou prémií by zjevně skončil mým chcípnutím z vyčerpání). Jeho mládí je ještě daleko víc nevybouřené než moje. Proto můžu závodit spíš s Honzou, Pavlem a možná s Dundeem po nemoci. O tom, jak mě Momo během tohoto výletu proháněl, svědčí i průměrná rychlost 23.32km/h, respektive 26.11km/h cestou z Macochy zpátky.
Poznámka: Asi půl hodiny po návratu domů začalo pršet a pršelo a pršelo...
|
|